Arenberger: typický příklad arogance, nadřazenosti a bezcharakternosti
Často, byť většinou marně, se mluví o aroganci moci. Ta má ovšem své široké a hluboké podhoubí. Vždy vyplývá z psychopatologie daných touhou po moci postižených jedinců. Z psychopatologie proto, že u nich vybočuje z normy. Je komplexem genetických i sociálně působících vlivů, u sociálních vlivů zejména těch, které na tyto jedince působily v dětství.
Potom to ovšem pokračuje. Dítě a mladý člověk dostává zpětnou vazbu ze svého širšího okolí a záleží hlavně na tom, jak je silná a jak je toto okolí zdravé či nezdravé. Výrazně v uvedeném ohledu postižení jedinci jsou však k jakýmkoli vlivům výrazně odolní. A pokud se říká, že by měli naslouchat hlasu svědomí, pro ně to neplatí, protože ho mají výrazně zakryté.
Petr Arenberger měl to „štěstí“, že schytal nepříznivé genetické i sociální vlivy. Ke genetickým patří i jeho mimořádná inteligence, neboť jak je známo, inteligentní psychopati nadělají nejvíc škod. Na naší politické scéně takovou roli po Listopadu 89 sehrálo též mnoho jiných jedinců, zejména politiků, v jejichž čele byli a bohužel dodnes jsou psychopati Václav Klaus (byť ten už jen částečně, avšak protože stál na počátku, jeho vina je největší), Miloš Zeman a Andrej Babiš. Petr Arenbeger je sice jen menším, avšak snad ještě očividnějším příkladem. Naše nezdravá postkomunistická společnost mu zpětnou vazbu neposkytovala, ale jeho psychopatologii naopak posilovala.
Arogance vesměs vyplývá z pocitu nadřazenosti, a tomu v jeho případě přispělo i to, že se stal lékařem. Většina lékařů totiž, aniž by to veřejně proklamovali, má pocit, že jsou víc než ostatní vysokoškoláci, a vlastně víc než všichni jiní lidé. Areberger v tomto ohledu vynikl i nad naprostou většinu lékařů.
Pocit nadřazenosti ovšem má své silně negativní stránky, neboť oslabuje nejen svědomí, ale též vědomí, tj. náhled na svět, a především oslabuje sebenáhled. V jeho případě to donedávna jakoby nevadilo, avšak dopadlo to tak jak to dopadnout mělo, tj. krachem.
Ale co Zeman a Babiš? Kdy skončí stejně?
Potom to ovšem pokračuje. Dítě a mladý člověk dostává zpětnou vazbu ze svého širšího okolí a záleží hlavně na tom, jak je silná a jak je toto okolí zdravé či nezdravé. Výrazně v uvedeném ohledu postižení jedinci jsou však k jakýmkoli vlivům výrazně odolní. A pokud se říká, že by měli naslouchat hlasu svědomí, pro ně to neplatí, protože ho mají výrazně zakryté.
Petr Arenberger měl to „štěstí“, že schytal nepříznivé genetické i sociální vlivy. Ke genetickým patří i jeho mimořádná inteligence, neboť jak je známo, inteligentní psychopati nadělají nejvíc škod. Na naší politické scéně takovou roli po Listopadu 89 sehrálo též mnoho jiných jedinců, zejména politiků, v jejichž čele byli a bohužel dodnes jsou psychopati Václav Klaus (byť ten už jen částečně, avšak protože stál na počátku, jeho vina je největší), Miloš Zeman a Andrej Babiš. Petr Arenbeger je sice jen menším, avšak snad ještě očividnějším příkladem. Naše nezdravá postkomunistická společnost mu zpětnou vazbu neposkytovala, ale jeho psychopatologii naopak posilovala.
Arogance vesměs vyplývá z pocitu nadřazenosti, a tomu v jeho případě přispělo i to, že se stal lékařem. Většina lékařů totiž, aniž by to veřejně proklamovali, má pocit, že jsou víc než ostatní vysokoškoláci, a vlastně víc než všichni jiní lidé. Areberger v tomto ohledu vynikl i nad naprostou většinu lékařů.
Pocit nadřazenosti ovšem má své silně negativní stránky, neboť oslabuje nejen svědomí, ale též vědomí, tj. náhled na svět, a především oslabuje sebenáhled. V jeho případě to donedávna jakoby nevadilo, avšak dopadlo to tak jak to dopadnout mělo, tj. krachem.
Ale co Zeman a Babiš? Kdy skončí stejně?