Staroindické náboženství a filosofie byly nesourodé, přesto však vyústily do poměrně striktních návodů k uspořádání lidské společnosti i života jednotlivých lidí. Je to dodnes uloženo v literárních útvarech zvaných védy (vědění), které se staly základem pozdějšího hinduisitického náboženství.

Texty véd se zpočátku udržovaly ústní tradicí a zapsány byly až po vzniku písma. Byly průběžně doplňovány a rozšiřovány. Nejvýznamnějším rozšířením byly upanišady („svatá písma“), vzniklé v letech 800 - 400 př. n. l. Jsou podobně jako původní védy kolektivním výtvorem, avšak dochovala se jména jejich pravděpodobně čelních autorů, (muže) Jádžanavalkjy a (ženy) Gárgí. Filosofie upanišád byla subjektivistická a její metafyzika předpokládala, že všechny činy mají pro každého člověka následky, a to i po smrti, neboť dojde k jeho novému zrození. Tíze života je možno uniknout hlubokým pochopením jednoty nejvyššího individuálního (átma) a kosmického (brahma) principu, čehož lze dosáhnout dobrými skutky, askezí, meditací a jógou.

Staroindická věrouka byla na jedné straně svébytná, na druhé straně proklamovala mnohé obecně a dodnes platné postuláty. Jako svébytná si mimo jiné položila otázku, jak vzniklo božstvo, avšak odpověděla na ni neurčitě; předpokládala jakousi prasílu, z níž se bohové zrodili. Hledala pravdu, avšak ne v poznání vnějšího světa, který dokonce přezírala, ale v lidském nitru. Tvrdila, že materiální život nepřináší štěstí, už třeba jen proto, že člověku brání, aby se nad sebou zamyslel a zlepšil se.

Dnes, v době spěchu, povrchnosti a honby za materiálními hodnotami, chápeme odklon od usilování ve vnějším světě sice jako blahodárný, na druhé straně však indickou společnost omezil, a to nejen v hmotném, ale též v kulturním a všeobecném rozvoji. Odvěká indická ideologie je ovšem pro současnost nejen cennou inspirací, ale též zdviženým varovným prstem.

Od zavedeného indického náboženství a filosofie se oddělil Buddha (Probuzený), vlastním jménem Siddhartha Gautama, který žil v šestém až pátém století př. n. l. Ve věku necelých třiceti let opustil svou knížecí rodinu a zahálčivý život v přepychu, který ho neuspokojoval, a začal žít jako bezdomovec, asketa a jogín. Po letech tápání se mu podařilo vytvořit ideový systém, který je možno označit za nábožensko-psychologický, resp. psychoterapeutický. Základy svého učení, v němž bohové nehrají téměř žádnou roli, posmrtný život je nahrazen převtělováním a jehož těžištěm je meditace, vyjádřil Čtyřmi vznešenými pravdami:

1. Zrození, nemoc, stáří, odlučování se od věcí milých a spojování se s věcmi nemilými, je strastné,
2. příčinou strasti je žízeň po požitcích, moci a trvalé individuální existenci,
3. strast zaniká spolu se zánikem této žízně prostřednictvím bezvášnivosti a nelpění na tomto světě,
4. postupem vedoucím k zániku strasti je osmidílná cesta vrcholící ukončením koloběhu existence vstupem do nirvány (do stavu naprostého klidu).

Vůči buddhismu je dnes možno vznést řadu námitek, zejména proti mýtům a rituálům, které byly a dodnes jsou jeho nedílnou součástí. Je třeba, podobně jako u jiných indických učení a do značné míry to platí i pro katolické křesťanství, odmítnout askezi a jakékoli jiné přílišné sebepotlačování, neboť člověk je primárně přírodní tvor a k jeho plně harmonickému utváření sebepotlačování škodí. Ve své době však byl buddhismus značným pokrokem a v mnoha ohledech je nosný i dnes.

Původnímu buddhismu lze z nábožensko-filosofického hlediska též vytknout, že rezignoval na širší společenskou angažovanost. To však bylo jeho pragmatickou výhodou, neboť se proto mohl šířit bez konfliktů se světskou mocí. Později se ovšem zapojil, zejména v podobě zen-buddhismu, i do veřejného života a politiky.

Vůči meditaci lze z psychoterapeutického hlediska namítnout pouze to, že dnes existují propracovanější, efektivnější a lépe cílené postupy. Podstata a principy Buddhova způsobu meditace se však dodnes nezměnily a moderní meditační školy často vycházejí i z jeho obecné životní filosofie. Mimo jiné rozlišují tři stadia poznání:

Člověk nacházející se v prvním stadiu přijímá věci a život nekriticky. Přejímá vžité pravdy i mýty a je svým způsobem sebejistý. V tomto stadiu se nachází a vždy nacházela naprostá většina lidí. Mnozí z nich jsou v něm šťastní, a pokud narážejí na rozpory, snaží se je nevidět nebo je bagatelizují. Důsledky se dříve nebo později projeví buď na jejich životě nebo na životě, smýšlení a chování jejich blízkých, nezřídka však i vzdálenějších či vzdálených lidí, a také na jejich přímých i nepřímých a po nich následujících potomcích.
Do druhého stadia člověk pokročí, jakmile začne mít o svém životě jakékoli vážnější pochybnosti. Tohoto stadia dosáhne buď prostou průrazností svého rozumu, nebo, což je mnohem častější, pokud na něj začnou doléhat rozpory a bariéry, ve kterých dosud žil. Je to stadium krize a je plné nejistot a bolesti. Člověk je řeší buď hledáním štěstí jinými než dosavadními způsoby, většinou ovšem náhražkovými, nebo hledáním a odstraňováním skutečných příčin. Většina lidí toto stadium nepřekoná, protože cesta na „světlo“ je kromě další bolestnosti mimořádně obtížná, složitá a pracná.
Ve třetím stadiu člověk začíná „vědět“, což mu přináší úlevu a trvalou psychickou pohodu, jistotu, nadhled a vyrovnanost.

Propojení vědění a správného jednání budhismus vyjádřil kodexem upomínajícím na biblické Desatero a jiné náboženské i nenáboženské mravní zásady:

1. Nezabíjej živé
2. Neber, co ti nedávají
3. Nemluv nepravdu
4. Nepij opojné nápoje
5. Nebuď necudný

Dnes je k němu možno přidat mnohé další zásady, se kterými by Buddha přinejmenším souhlasil, například: „Žij tak, abys neměl co tajit. Bude ti to někdy přinášet bolest, avšak rozvineš se.“

Citáty:
Nejšťastnější je ten, kdo má nejméně žádostí.
Vezmi si z minulosti to nejlepší a potom ji nech navždy rozplynout ve své mysli.
Dýchej volně celým tělem, ať máš mysl klidnou, prázdnou a čistou jako zimní vzduch.
Láska utopí ve svých hlubinách mnohé zlo, které chtělo bujet.
Udržovat v sobě zlost je jako chytit rozpálený uhlík. Chceš ho po někom hodit, ale spálíš se jen ty.
Dělej dobro a dobro se ti vrátí.
Život je tady a teď.
Všechny popisy skutečnosti jsou jen dočasnými předpoklady.
Manželství je přístřešek, do něhož při každé bouři trochu zateče.
Vše z toho, co jsme, vzniká našimi myšlenkami.
Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě.
Pomocí energie, bdělosti, sebekontroly a sebeovládání si moudrý člověk vytvoří ostrov, který ani povodeň nedokáže smést.
Zášť nezaniká záští, ale láskou.
Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte nic. Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír.
Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.

(z připravované stejnojmenné knihy)