Málo se o tom ví, ale boj mezi herci o role bývá skoro stejně drsný a špinavý jako boj mezi politiky o voliče. A najednou se mezi nimi objeví dobrý člověk. A přesto se dostane až na vrchol.


Když jsem poslouchal a četl vyjádření našich předních osobností k úmrtí Libuše Šafránkové, něco mi tam chybělo. Všichni se o ní vyjadřovali kladně a vyjmenovávali její výjimečné přednosti, ale jako by jen kroužili kolem toho nejdůležitějšího. Tak jsem se začetl do kondolencí od „obyčejných“ lidí, a tam to bylo: „krásná duše“, „čistá bytost“, „vzácný člověk“, „hvězda, která ukazuje cestu“.

Dobří lidé vzbuzují nejen lásku, ale často též nenávist. Jak to ta n a š e L i b u š k a dokázala, že si nikdo netroufl a nikdy si už ani netroufne říct o ní jediné špatné slovo? To bylo na ní podle mne to nevýjimečnější.

(napsáno pro Přítomnost)