Docela se toho bojím, protože v podzimních volbách půjde o hodně a že už jen z tohoto důvodu budou drsné. Také proto, že gauneři dosud v celé naší polistopadové historii až na naprosté výjimky vítězili. Proto jsme dnes tam, kde jsme. Zejména se bojím Babiše, neboť tomu půjde o všechno.

Nám starším je skoro zbytečné všechny ty naše gaunery připomínat, avšak i tak to snad alespoň ve stručnosti stojí za to. Dodnes mě bolí, jak utloukli Václava Havla a všechny, kterým šlo o prospěch státu víc než o jejich vlastní. Škoda jich, je to skoro k pláči. I jejich stručný výčet je nestručný: oba Dienstbierové, Josef Lux, Jan Ruml („normální je nelhat!“), Hana Marvanová, Petra Buzková, Onfřej Liška, Michael Kocáb, Vladimír Špidla a koneckonců i Bohuhslav Sobotka. Všem ostatním se hluboce omlouvám, že jsem je nejmenoval, a stejně hluboce se před nimi skláním. Prohráli proto, že jim šlo o pravdu a dobro, a toho se naše zkažená postnormalizační společnost téměř štítila. Byli to donkichotové, nešílení šílení, a ti šilení šílení je přebili.

Skoro stejně zápornou roli sehráli ovšem i ti, kdo proti nim nic nedělali. Proto u nás došlo k druhé normalizaci-nenormalizaci. Nad komunismem zvítězil postkomunismus a spousta stále absurdnějších věcí nám začala připadat normální. Z důvodů, které snad ani nemusím rozvádět, jsou vrcholem nenormálnosti Miloš Zeman a Andrej Babiš. Největší zlo sice napáchal Václav Klaus, otec druhé nenormalizace, avšak tito dva ji rozvinuli do dosud nejzazších konců.

A sotva se Přísaha přehoupla přes pět procent, začínají se do ní jim podobní trefovat. Jako jeden z prvních se ozval „čistý pán“ Petr Nečas, podle mne mimořádně obratný demagog, lhář a podvodník.

A bude hůř. Zejména pokud vy slušní se tomu nebudete usilovně, razantně a úspěšně bránit.

Připomínám, že Robert Šlachta není jen bývalý policista, ale je to humanitně orientovaný magistr sociální pedagogiky.