Nejstarší evropská filosofie je dílem starověkých Řeků, kteří se zaměřovali na otázky dodnes považované za základní. Za filosofy je možno je považovat zejména proto, že do nich sice mnohdy promítali jen své představy, avšak snažili se odpoutat se od zavedených mýtů a pro svá tvrzení hledali věcné argumenty. Propracovávali správné myšlení a významných výsledků dosáhli zejména v matematice, geometrii, logice, přírodních vědách a kosmologii. Lidský svět nebyl v centru jejich zájmu; příklon k němu nastolili až průkopníci demokracie a zejména Sokrates.

Jedním z prvních filosofů, o nichž máme určitější údaje, byl Thales (624 - 547 př. n. l.). Ztratil víru v mýtické výklady a hledal odpověď na otázku, co je podstatou a počátkem jsoucna (veškerenstva). Zaujalo ho vznikání živých organismů, rostlinné šťávy a krev živočichů, a na základě zobecnění tvrdil, že podstatou a počátkem všeho je voda. Byl též astronomem a geometrem; dodnes je známá jeho Thaletova věta a platné jsou též některé jeho další objevy.

Citáty:
Zachovávej míru.
Neber od otce, co je špatné.
Neobohacuj se nedobrým způsobem.
Nejtěžší věc: poznat sám sebe, nejsnadnější věc: radit druhým.
Svět je plný bohů.
Dobrý vládce je nejvíc slavný tehdy, spořádá-li své poddané tak, aby se báli ne jeho, ale o něj

Anaximandra (610-546) lze považovat za druhého zakladatele řecké filosofie. Na počátku světa bylo podle něj věčné „neohraničeno“, nacházející se v neustálém pohybu a řízené božským vesmírným řádem. Pralátka byla zpočátku tekutá a chaotická, potom se uspořádala a vydělily se z ní a čtyři živly, voda, vzduch, oheň a kámen. Rostliny a živočichové žili nejdřív ve vodě a pak vystoupili na souš. Dospěl k názoru, že Země je kamenný válec nacházející se ve vzdušném prostoru.
Vysvětlil pravidelnost oběhu hvězd a sestavil model oblohy, v jehož středu byla Země. Vynalezl sluneční hodiny a vytvořil jednoduchá pravidla gravitace.

Citáty:
Počátek všech věcí je božský, je nesmrtelný a nezničitelný.
Všechno vzniká i zaniká.
Deště vznikají z páry vystupující ze země pod slunce.
Země se volně vznáší a není ničím poutána.
Lidé se nejprve zrodili a vyrostli uprostřed ryb, a když se stali schopnými, aby si pomáhali, vystoupili na zem a zmocnili se jí.
Vše si navzájem platí pokutu a pokání za bezpráví.

Pythagoras (580 - 500 př. n. l.) je pravděpodobným autorem slova filosofie. Nechtěl být označován za mudrce, ale jen za člověka vyznačujícího se láskou k moudrosti. Byl především matematikem studujícím geometrické útvary a číselné poměry jejich částí. Je proto přirozené, že za podstatu a princip jsoucna označil číslo. Jeho žáci studovali číselné poměry tónů a pohybů nebeských těles. Dva tisíce let před Koperníkem dospěli k heliocentrickému chápání vesmíru.

Citáty:
Filosofové jsou lovci pravdy
Přátelství je rovnost.
Je lepší být zticha než se hádat s hlupáky.
S mnohými slovy se lidé setkávají, stejnou měrou nízkými i vznešenými; ty se však jimi nedej ani uvádět v úžas, ani se jimi nenechávej omezovat.
Poznáš, že lidé si sami působí všechny své strasti.
Kdo seje vraždu a bolest, nemůže sklízet radost a lásku.
Mlč, anebo řekni něco, co je lepší než mlčení.

Xenofanes (580 - 480) psal ve verších a často užíval satiry. Odmítal pověry, bojoval proti antropomorfizující (dle lidských představ vytvořené) víře v bohy a zpochybňoval mýtus, že bohové mají své počátky, neboť co má počátek, má podle něj i konec. Stal se tak spoluzakladatelem nauky o věčném bytí. Jako jeden z prvních vyslovil domněnku, že zkameněliny jsou pozůstatky dávných živočichů, a tím vedle Anaximandra a dalších předchůdců i on anticipoval Darwinovu vývojovou teorii. Nedospěl k představě možného vývoje lidstva (až do konce 18. století tomu zamezily teologie). Poukázal na svébytnost a jedinečnost básnické tvorby. Především však vytvořil panteistickou filosofii, předpokládající, že Bůh je jen jeden, že je ve všem, netělesný a nepoznatelný. Pode jeho názoru je Bůh nehybnou silou bez pohybu v prostoru, avšak s vnitřním děním a je identický s jednotou celku světa.

Citáty:
Bůh celý vidí a celý slyší, avšak nedýchá.
Bůh je věčný, je jeden, je veskrze sobě podobný, ohraničený, kulové podoby a vnímající všemi částmi.
Žádný člověk nikdy nepozná pravdu, neboť i kdyby ji náhodou vyslovil, nevěděl by o tom.

Herakleitos (540 - 480) zaměřil svou pozornost na účinky slunečního záření, na význam teploty, zejména u živočichů, a na úlohu ohně. Tvrdil, že pralátkou a praživlem veškerého jsoucna je oheň. Mnohem víc však proslul svou dialektikou, učením o pohybu. Jeho výroky „vše plyne“ (panta rei) a „dvakrát nevstoupíš do též řeky“ jsou dodnes platné a často citované. Původcem všeho je podle něj boj protikladů, který je začátkem vznikání a zanikání. Řídí ho a vládne mu všeobecný zákon a prapříčina Logos.

Citáty:
Pravda je na dně studny, která nevysychá.
Věčná je jen změna.
Vše se děje ve sváru.
Pře je rodičkou poznání.
Cesta nahoru dolů je jedna a tatáž.
Protikladné je i shodné.
Naše žití je smrtí jiných a žití jiných je naše smrt.
Charakter člověka je jeho osudem.
Když nechápající poslouchají, podobají se hluchým; vlastní řeč jim dosvědčuje, že jsouce zde, jsou nepřítomni.
Jediné, čeho se bojím, je lidská hloupost a temnota mysli.
Vepři se těší více z hnoje nežli z čisté vody.
Těžko bojovat s přílišnou žádostivostí, neboť co chce, koupí si ji za duši.
Předsudek je jako nemoc.

Dodnes často citovaný je Parmenides (530 - 450), a to zejména jeho zdánlivě jednoduchý výrok „jsoucno je a nejsoucno není“, neboť nelze předpokládat existenci nejsoucna. Parmenidovo jsoucno bylo jediné, trvalé, homogenní, neměnné, nestvořené a nezrozené, „sevřené v poutech Nutnosti“ a bylo světem pravdy, kdežto proměnlivý smyslový svět byl světem pouhého zdání. Narazil na problém podstaty a jevu a na problém poznání rozumového (racionalismus) a smyslového (senzualismus) či zkušenostního (empirismus), jak byly opakovaně řešeny pozdějším filosofy.

Citáty:
Nikdy nelze vynutit, aby bylo, co není.
Jsoucí nemůže vzcházet z nejsoucího ani je nelze na nejsoucí převést.
Existuje mnoho známek toho, že bytí je nestvořené, nezničitelné, celé, jedinečné, neochvějné a úplné.
Je mi lhostejné kde mám začít, protože se tam podle všeho vrátím.

Anaxagoras (500 - 428) soudil, že existují nepatrné částečky, „semena věcí“, které se prvotním vířivým pohybem uspořádaly ve známé jsoucno. Příčinou tohoto pohybu je přírodní princip, Nus neboli rozum. Ne mechanický samopohyb, ale princip účelného neboli teleologického uspořádání.

Citáty:
Ani u malého není nic nejmenší, nýbrž vždy je něco menšího, protože jsoucí nemůže nebýt. Ale také nad velké je vždy něco většího.
Žádná věc nevzniká a nezaniká, nýbrž se směšuje a rozlučuje ze jsoucích věcí.
Lidské i zvířecí duše pocházejí z duše světa a jsou s ní téže povahy, to jest božské.
Člověk je ze všech živočichů nejrozumnější, protože má ruce.
Jas do měsíce vkládá slunce.

Zenon z Eleje (490 - 430) se kromě jiného snažil obhájit Parmenidovo tvrzení o neměnnosti a proto i nepohyblivosti skutečného jsoucna. Zúžil je však na mechanické, resp. logické, fyzikální či matematické paradoxy, jimiž se ovšem proslavil, neboť pozdější filosofové s nad nimi vesměs marně lámali hlavu a objasnila je až novodobá matematika.

Jeho nejznámějšími paradoxy jsou:
Achillés stojí v bodě A a želva před ním v bodě B. Achillés je rychlejší, ale když doběhne do bodu B, je želva již v bodě C. Když je Achilles v bodě C, je želva už v bodě D. Vzdálenosti mezi body se neustále snižují, ale Achilles želvu nikdy nedostihne.
Letící šíp pozorovaný v jakýkoli okamžik svého pohybu se nachází na jednom místě, v kterém je ve skutečnosti v klidu. Pokud je ale v klidu v každém okamžiku svého letu, znamená to, že je v klidu i v čase, což znamená, že se nepohybuje.

Empedokles (490 - 430) učil, že jsou čtyři živly (oheň, vzduch, země, voda), které se navzájem slučují a odlučují a tvoří tak podstatu všeho vznikání a zanikání. Změnu působí láska a nenávist, přitažlivost a odpudivost.

Citáty:
Smrt je společná tělu i duši.
Láska a svár střídavě získávají moc: láska sjednocuje všechny věci, ničí tak svět sváru a tvoří z něho ráj; svár však opět prvky rozlučuje a tvoří tento svět.
Člověk pozná jen maličký kousek jsoucna, ale každý věří, že objevil všechno.
Kdo hledá moudrého, musí být nejprve sám moudrý.