Za prvního sofistu v dějinách filosofie a politiky bývá označován Protagoras (480 - 410), i když spíše jako „moudrý muž“ a ideolog a mluvčí aténské demokracie než jako typický sofista, tedy „muž, který dokáže vysvětlit vše“. Byl skeptický vůči náboženství, neboť uznával pouze jeho užitečnost pro společnost. O bozích tvrdil, že neví, zda jsou či nejsou, a pro údajný ateismus byl vyhnán z Athén. Je mu připisován subjektivismus, na druhé straně ovšem lidské poznání opírající se o fakta respektoval. Demokracii stavěl hlavně na etických principech.

Citáty:
Není pravdy, je jen pravděpodobnost.
Mírou všech věcí je člověk – jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.
Ve všech lidských skutcích patří přednost moudrosti a vědění.
Když se uvažuje o tom, jak dobře spravovat obec, musí se postupovat jen podle spravedlnosti a zdravého rozumu.
Dotýkat se bohů neumím; nevím, zda existují ani neznám jejich vyobrazení. Je mnoho toho, co nám brání ve vědění: nezřetelnost témat a pomíjivost života.

Vznikem řecké demokracie se ovšem objevil dodnes neuzavřený spor mezi jejími zastánci a zastánci autokracie. Zastánci demokracie poukazovali a dodnes poukazují zejména na to, že stát musí sloužit všem lidem nebo alespoň jeho naprosté většině, že musí respektovat nejen zájmy, ale též vůli řadových lidí, že demokracie nevede ke strnulosti a že pokud je zdravá, neprosazují se v ní egoisté a egocentrici. Zastánci autokracie dodnes poukazují na to, autokracie je svou správou efektivnější, a že pokud v jejím čele stojí moudří vládci, i ona slouží zájmům všech.
Hlavní problém je v tom, že egoisté a egocentrici se prosazují v autokraciích i v demokraciích. Častěji ovšem v autokraciích.

Sofokles (497 - 406) byl dramatikem, duchovním a politikem. Jeho dílo mělo a dodnes má nejen na dramatickou tvorbu zásadní vliv. Zabýval se hlavně lidskou nemoudrosti a lidskými chybami, jak se danému člověku vracejí a dopadají i na jeho blízké a širší okolí. Proslavil se zejména výraznými a svrchovaně umělecky podanými tragédiemi Antigona, Elektra a Král Oidipus.

Citáty:
Osud drtí, osud povznáší, jak nešťastného, tak i šťastného, a co má přijít, nikdo netuší.
Pravda je vždy nejsilnějším argumentem.
Jen čas ti zjeví muže spravedlivého, zlého však poznáš za jediný den.
Kdo se nehrozí činu, slov se nelekne.
Nejtěžším prokletím lidstva jsou peníze.
Ne moudrost, ale hloupost je umíněná.
Mám v nenávisti rozdvojené povahy, které krásně hovoří a podle jednají.
Co nevím přesně, nerad říkám nazdařbůh.
Lež nikdy nežije tak dlouho, aby byla stará.
Bohatství je schopné vplížit se do svatyní i do úřadů.
Jen pravda vytrvá.
Přílišné mlčení je špatným znamením.
Zřít v očích rodičů radost je radost nejsladší.
Nerozum je pro člověka nejhorší ze všech běd.
Nejvíc bolí to, co si zapříčiníme sami.
Čím je život prázdnější, tím je těžší.

Dramatik, básník a filosof Euripides (480 - 406) se sice během života dočkal menšího uznání než Sofokles, avšak i jej lze považovat za vrcholného představitele klasické řecké dramatické tvorby. Jeho hry, převážně tragédie, dokumentují kromě jiného jeho hluboké lidoznalectví. Žen si sice stejně jako většina tehdejších Řeků příliš nevážil, avšak ve svém nejznámějším dramatu Médeia upozornil na nutnost jejich osvobození od mužské nadvlády.

Citáty:
Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.
Nenávidím pomoc přátel, kteří váhají.
Není zamilován, kdo nemiluje trvale.
Moc, která drží města a lidi pohromadě, je čestné zachovávání zákonů.
Z veškerého bohatství je nejlepší najít ušlechtilou ženu.
Zloděj vyhledává tmu, pravda světlo.
Jazyk je pádnější zbraň než meč.
Je krásné být bohatý, je krásné být silný, ale nejkrásnější je být milován mnoha přáteli.
I ten, kdo nikdy nebásnil, se může silou lásky stát básníkem.
Leccos chytrého vyšlo už i od žen.
Čisté svědomí je to jediné, co má stejnou cenu jako život.
Láska mučí tím víc, čím víc se zakazuje.
Otrokem je ten, kdo nemůže nahlas vyslovit, co si myslí.

Demokritos (460 - 370) je znám především svou teorií nekonečně malých a dál nedělitelných částeček neboli atomů. Vše se podle něj skládá ze dvou prvků, „plného“ a „prázdného“, které do sebe nikdy nepřecházejí. Atomy se liší tvarem, velikostí, polohou a uspořádáním. Všechny věci vznikají jejich pohybem, jejich „slučováním a rozlučováním podle Nutnosti“. Významně též zasáhl do společenskopolitické sféry. Kladl důraz na etické faktory podmiňující demokracii a harmonický život společnosti.

Citáty:
Ne všichni vzdělaní lidé jsou moudří.
Mnozí vysoce vzdělaní nemají rozum.
Je lépe radit se před činy, než potom o nich přemítat.
Je třeba mluvit pravdu, ne mluvit mnoho.
Tělesná krása je cosi živočišného, není-li v ní skryt duch.
Osud předkládá bohatý stůl, umírněnost však soběstačný.
Nerozumní nenávidí život a přece chtějí žít.

S Demokritem se přátelil jeho vrstevník, myslitel a lékař Hippokrates (460 - 377). Odmítal pověru a šarlatánství a zastával názor, že lékař musí mít mravní charakter. Odtud i jeho dodnes platná přísaha. Objevil čtyři lidské temperamenty: sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik.

Citáty:
Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.
Smutný je život, jímž provívá odporná chtivost peněz.
Lidské zákony jsou špatné, protože pocházejí od lidí, kteří jsou vedeni touhou po moci.
Chceš udržet své zdraví? Nejez do sytosti a nelekej se námahy.
Život je krátký, umění dlouhé, příležitost prchavá, pokusy nejisté, posouzení nesnadné; přece však musíme léčit.

Hippokratova přísaha:
Přísahám a volám Apollona, Askelpia, Hygieu, Pankeiu a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.
Toho, kdo mě naučil lékařskému umění, si budu vážit jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako dám i jeho potomkům a budou pro mne jako moji bratři. Pokud po znalosti tohoto umění zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.
Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.
Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit, jak zemřít. Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.
Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu řezat (lidské tělo), ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.
Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.
Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění postoupím skromně dopředu. Tak si získám vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť se stane pravý opak.

Řecká demokracie, byť ještě značně nedokonalá, se stala milníkem v dějinách lidstva. Její přednosti vystihovaly slova jejího spolutvůrce, politik a vojevůdce Perikla (500? - 429):
My totiž máme státní zřízení, které nepotřebuje nic závidět zákonům sousedů, spíš jsme sami příkladem jiným, než abychom druhé napodobovali. Říká se mu demokracie, vláda lidu, protože se opírá o většinu, ne jen o několik málo jednotlivců; podle zákonů mají všichni stejná práva, když jde o soukromé zájmy, pokud však jde o společenský význam, má při vybírání pro veřejné úřady každý přednost podle toho, v čem vyniká, podle schopností, ne podle příslušnosti k určité skupině. Když je naopak někdo chudý schopen vykonat pro obec něco dobrého, není mu v tom jeho nízké společenské postavení na překážku. Ve vztahu ke společnosti žijeme svobodně a stejná svoboda panuje v každodenním vzájemném styku, kde neplatí žádné podezírání, kde se nehněváme na souseda, jestliže něco dělá podle své chuti, a nevyvoláváme mrzutosti, které sice nemusí být škodlivé, vyhlížejí však nepříjemně. V soukromém životě se chováme jeden k druhému bez vzájemného obtěžování a v životě veřejném nepřekračujeme zákony, především ze studu; posloucháme své spoluobčany, kteří právě zastávají úřady, a zákony, především ty, které byly dány na ochranu lidí, jimž bylo ukřivděno, a ty, které jsou sice nepsané, ale jejich porušení přináší podle obecného soudu hanbu.

Dramatik Aristofanes (448 - 385), „dítě demokracie,“ se stal klasikem antické komedie a satiry, kterou se trefoval téměř do všeho a do všech, včetně filosofů a politiků. Byl velmi populární, protože jeho hry vystihovaly problémy a trápení většiny Athéňanů. Měl hodně přátel i nepřátel.

Citáty:
Vlast je tam, kde je dobře.
Kdo miluje, je ochoten být prospěšný i svým odchodem.
Otevřete svou mysl dříve než svá ústa.
Zamilovaný, bohatý a nachlazený to před ostatními neutají.
Nenávidět je někdy větší rozkoš než milovat.
Kdyby nás bohové neobdarovali růzností pohlaví, nikdy bychom nebyli schopni rozpoznat krásu věcí.
Také od nepřítele dostaneme často dobrou radu.
Nemiluje skutečně, kdo pouze miluje.
Den, kdy jsem se nezasmál, pokládám za ztracený.
Láska není zdaleka tak uspokojující jako žádoucí.
Za nesmyslně projevenou náklonností přichází velká nenávist.
Kde není honorář, není ani věda.
Nosit sovy do Athén (stejné jako nosit dříví do lesa).

V době rozkvětu se v Řecku, zvláště v Aténách, rozšířily možnosti občanů uplatnit se ve veřejném životě. Nastupující demokratizace způsobila, že již nebyl tak důležitý rodový původ jako schopnost se uplatnit. Pozornost poutali sofisté, kteří učili nejen základům všeobecného vzdělání a občanským, právním a politickým záležitostem, ale také praktické dovednosti mluvit, diskutovat, ovlivňovat mínění druhých, dokazovat, přít se, vyvracet argumenty protivníka a vyhrávat v slovních soubojích. Mnozí sofisté se ovšem neostýchali učit triky „jak dělat z černého bílé“ nebo „z většího menší“ a naopak. Ve vztahu k pravdě zaujali skeptické stanovisko; tvrdili, že naše poznání není absolutní, ale jen relativní, neboť výsledek poznávání záleží víc na daném člověku než na zkoumaném předmětu.

Sokrates (469 - 399) sofisty neměl rád. Nelíbilo se mu, že učí za peníze a protivila se mu jejich povrchnost. Subjektivismus a relativismus je nenutily k soustředěnému přemýšlení a hledání pravé moudrosti jako cesty k plnému a šťastnému životu. Pominul učení přírodních filosofů, protože „hvězdy, stromy a kameny nás ničemu nenaučí“. Zaměnil své povolání sochaře za to, co pokládal za své životní poslání: hledat spolu se svými spoluobčany jistoty, pevný řád, něco co trvá, a přestože se všechno pomalu i rychle mění, uniknout sofistické poznávaví skepsi. Připouštěl, že pro své působení nemá dostatečnou oporu, ale zároveň si uvědomoval, že v hloubi lidské duše existuje rozumový úsudek a mravní svědomí a že je třeba klást si vhodné otázky, abychom se postupně dobrali pravdy nebo se k ní alespoň co nejvíc přiblížili. Jeho údajné „vím, že nic nevím“, nebylo ničím jiným než nadsázkou upozorňující sice na lidské limity, neznamenající však poznávací skepsi.
Na athénském hlavním náměstí (agoře) vedl veřejné diskuse s občany. Návodnými otázkami vedl k úsudku, ironizoval negativní příklady ze života, hledal společnou podstatu dobrých skutků a vlastností a dospíval k obecným poznatkům, Věřil, že cílem života je ctnost a z ní pramenící blaženost. Za hlavní příčinu zla považoval nevědomost. Vědomí organizuje rozum i cit a otevírá svědomí. Toto optimistické přesvědčení se stalo hnacím motorem humanismu, osvícenství a obrodných snah devatenáctého a prvních dvou třetin dvacátého století. Už římský politik a spisovatel Cicero to velmi ocenil, když napsal: „Sokrates jako první snesl filosofii z nebes a usadil ji ve městech, přivedl ji do domů a přinutil ji, aby bádala o životě a mravech, o dobru a zlu.“
Vzdělaný člověk podle Sokrata zná pojem dobra, „nikdo nehřeší vědomě“. Vědomím nemyslel jen samotný rozum, ale rozum organizující vůli a naslouchající citu a hlasu otevřeného svědomí. Zdůrazňoval zásadovost, morální integritu a neúplatnost. Podobně jako mnozí jiní soudní filosofové vzbuzoval u lidí s otevřeným svědomím a myslí úctu a lásku, u mnoha jiných nenávist. Byť převážně nepřímo, kritizoval tehdejší demokratické vládce, čímž je proti sobě popudil a byl obžalován, že kazí mládež a že je bezvěrec. Po odsouzení k smrti nevyužil možnost přáteli připraveného útěku, neboť poslušnost zákonů pokládal za absolutní povinnost. Raději vypil číši bolehlavu a zemřel.
Sám sice nic nenapsal, jeho myšlenky však dochovali jeho žáci. „Sokratovský dialog“ spočíval v navozování otázek a obezřetném sledování, jak lze dospívat k pokud možno správným závěrům, především prostřednictvím ujasňování si pojmů a definic. (V polovině 20. století tuto metodu modifikoval americký psycholog a psychoterapeut Carl R. Rogers a nazval ji indirektivní psychoterapií. Jeho postup, omezující terapeutovy vlastní interpretace a stavějící klienta před otázky a problémy, na které si musí sám odpovědět, je dodnes jednou z celosvětově nejužívanějších psychoterapeutických a pedagogicko-poradenských metod.)
Se Sokratem spojovaný důležitý a dodnes platný koncept uměřenosti slov a skutků zdaleka ne vždy znamená „zlatou střední cestu“, neboť jde především o její konkrétní adekvátnost - za vyhraněných okolností mohou být adekvátní a uměřené jen jako vyhraněné. V jeho době se s nástupem demokracie poprvé v dějinách jasně vynořil problém provázející lidstvo dodnes: kdo škodí nebo pomáhá víc, mocní nebo lid? Sokrates sice nebyl příznivcem demokracie, zejména ne demokracie přímé, avšak na jeho celoživotním působení bylo podstatné, že jednou provždy, diskuzemi s lidmi bez rozdílu v jejich společenském postavení, demokracii výrazně napomohl.
Po Sokratově vystoupení ovšem ve filosofii vyvstal nový problém: v mnoha ohledech na něj nenavázala, ale spíše se od něj odklonila. Většině jeho následovníkům sice šlo též o poznání pravdy a dobra, na druhé straně však budovali vlastní ideové systémy, přidávali do nich vlastní osobní postoje a vytvářeli nové mýty. Proto se posokratovská filosofie vyvíjela tak pomalu a klikatě, a proto se mohlo autokratické křesťanství opřít o Platona a Aristotela, kdežto o Sokrata se dodnes opírají demokraté.

Nepřímé citáty:
Život nepodrobený zkoumání nemá cenu žít.
Opravdová moudrost je v poznání vlastní nevědomosti.
Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili.
Kdo chce hýbat světem, ať nejprve hýbe sám sebou.
Člověk má být takový k svému příteli, jaký je sám k sobě. Přítel je on sám v jiné osobě.
Měj stále na paměti, že všechno pomíjí. Ve štěstí nebudeš veselý a v trápení nebudeš smutný.
Existuje jen jedno dobro, a to je vědění. Existuje jen jedno zlo, a to je nevědomost.
Kdo nás nutí násilím, jako by nás zbavoval našich práv, a my ho proto nenávidíme. Jako dobrodince však milujeme ty, kdo nás umějí přesvědčit.
Ideální manželství má dva předpoklady, muž musí být hluchý, žena slepá.
Pohodlný život a lehko získané požitky nepřinášejí tělu prospěch ani nevštípí duši nějaké hodnotné vědomosti.
Vytrvalá námaha nás připraví k ušlechtilým a dobrým činům.
Koráb nemá být zakotven jen jednou kotvou a život jen v jediné naději.
Krásná je filosofie, která rodí nové myšlenky.
V každém člověku je slunce, jenom je nechat svítit.
Orel neloví mouchy.
Radost musíme čerpat ne z jiných, ale ze sebe.
Není chorobou milovat, ale nemilovat.
Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji!
To, co chceme vyslovovat, by mělo projít třemi bránami: bránou pravdy, bránou dobroty, bránou užitku.
Život bez zkoušek nestojí za žití.
Lidská přirozenost nemá lepšího pomocníka než lásku.
Drž se práce, na kterou stačíš, a nepouštěj se do takové, která je nad tvé síly a schopnosti.
Co děláš, hleď dělat s největší péčí a nadšením.
Chceme-li se přiblížit pravdě, musíme se v první řadě vzdálit všednímu životu.
Jaký je rozdíl mezi nezdrženlivým a nejhloupějším člověkem?
Jen tomu, kdo se dovede ovládat, je dána schopnost rozpoznat, co je nejlepší, všechno teoreticky i prakticky roztřídit, zvolit dobré a vyhnout se špatnému.
Poznání je neskonale cennější než všechny požitky světa.
Změnte se! Zlepšete se, abyste zde na tomto světě byli blažení!