Nepopiratelným a dodnes nanejvýš uctívaným géniem byl anglický dramatik a básník, "bard z Avonu" William Shakespeare (1564 - 1616). Do svého díla vnesl pronikavou znalost tehdejších i minulých společenských poměrů a nadčasové pravdy o lidské mentalitě. Jeho dílo je dodnes známé a populírní, o jeho životě panuje nemálo dohadů, zejména o autorství jeho her.

Citáty:
Duší vtipu je stručnost.
Nic není ani dobré, ani špatné, ale myšlení to tak dělá.
Neklidná uléhá hlava, která nosí korunu.
Jak ostřejší než hadí zub je mít nevděčné dítě!
Křehkost, tvé jméno je žena.
Když nás píchneš, nekrvácíme? Když nás lechtáš, nesmějeme se? Když nás otrávíš, nezemřeme? A když nám ublížíš, nemstíme se?
Teorie lásky je božská, její praxe je ďábelská.
Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.
Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.
Kdo získal lví srdce, získá i srdce ženy.
Vnější krása je o to cennější, o co víc skrývá vnitřní krásu.
Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost.
Naším štěstím je, že ho příliš nemáme.
Vezměte mi čest a vzali jste mi život.
Přátelství musí spojovat moudrost, jinak je rozbije pošetilost.
Neumíš být šťasný, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.
Mít rád je víc než milovat.
Je-li hudba pokrmem lásky, hrajte dál.
Bože, jací jsou ti smrtelníci blázni!
Nedovolte mi, abych připustil překážky sňatku opravdových myslí.
Zbabělci před smrtí umírají mnohokrát, stateční okusí smrt jen jednou.
Být, či nebýt, toť otázka: Zda je ušlechtilejší snášet střely štěstěny, anebo vzít do rukou zbraň proti moři potíží a skoncovat s nimi.

Třetím z učenců, kteří ovlivnili novověký názor na uspořádání vesmíru, byl italský astronom, fyzik a filosof Galileo Galilei (1564 - 1642). Byl sice zastáncem již překonaného Koperníkova heliocentrického systému, avšak v jiných oblastech, zejména ve fyzice a mechanice, byl průkopníkem, jedním ze zakladatelů experimentálních věd. Přestože své názory o Zemi a vesmíru před inkvizičním soudem odvolal, byl odsouzen k doživotnímu domácímu vězení a všechny jeho spisy byly zakázány.

Citáty:
Bible nám říká, jak se dostat do nebe, nikoli jak se nebe pohybuje.
Ve vědeckých otázkách nemá autorita tisícovky stejnou hodnotu jako pokorné bádání jediného člověka.
Ve vědeckých otázkách nemá autorita tisíce lidí cenu pokorného uvažování jediného člověka.
Nekonečno a nedělitelné přesahují naše omezené chápání, to první kvůli své velikosti, to druhé kvůli své malosti; představte si, co jsou, když se spojí.
Necítím se povinen věřit, že tentýž Bůh, který nás obdařil smysly, rozumem a intelektem, zamýšlel, abychom se vzdali jejich používání.
Příroda je neúprosná a neměnná a je jí lhostejné, zda jsou její skryté důvody a činy člověku srozumitelné či nikoli.

Snad nejvýmluvnějším dokladem toho, jak těžce novověká filosofie zápasila s teologií, je vnitřní boj jejího zakladatele Francouze René Descarta (1596 - 1650). Sám složitý a záhadný („filosof s maskou“) se po vzoru starých myslitelů pustil do toho nejsložitějšího a nejzáhadnějšího, do metafyziky.
Pokusil se oprostit se od všech nánosů, které zatemňují myšlení, omezují jeho jasnost a zřetelnost, brzdí je a znesvobodňují. Dospěl k názoru, že nejdříve je třeba najít pevný, trvale platný základ a snažit se odstranit vše, co lze zpochybnit. Touto cestou dospěl ke své vrcholné tezi: „pochybuji-li, tedy jsem, jsem-li klamán, tedy jsem, myslím-li, tedy jsem“. Vyšel z ní při všech dalších úvahách a přivedlo ho to mimo jiné k tezi, že podstatou bytí je myšlení a že veškerá znalost věcí je v mysli, v „myslící věci“, tj. v duchovní substanci neboli v Já. Další substancí je podle něj vnější hmotný svět, „rozprostraněná věc“ příroda, a nad oběma těmito substancemi stojí neomezená substance Bůh.
Filosofové ovšem často „objevují“ mnohdy zbytečně složitými postupy pouze to, co je i nepříliš vzdělanému člověku zřejmé. Descartovo „myslím, tedy jsem“ lze vyjádřit jinými slovy, například „pták letí, tedy je“, a není třeba se tím dál zaobírat, protože je to samozřejmé a nezpochybnitelné.

Citáty:
Chcete-li být skutečným hledačem pravdy, je nutné, abyste alespoň jednou v životě o všem, pokud možno pochybovali.
Kromě našich vlastních myšlenek není nic absolutně v naší moci.
Dal bych všechno, co vím, za polovinu toho, co neznám.
Žít a nefilosofovat je jako mít zavřené oči a nikdy se ani nepokusit je otevřít.
Není nutné, aby se náš rozum nikdy nemýlil, stačí, dosvědčí-li nám svědomí, že nám nikdy nescházelo odhodlání a ctnost.
Zdravý rozum je patrně ta nejlépe rozdělená věc na světě, neboť každý si myslí, že ho má dost, a ani ti, kdo jsou v jiných věcech nejvíc nenasytní, vůbec netouží mít ho víc než mají.
Za své přátele považuji pouze ty, kdo jsou tak smělí, že mne upozorní na mé chyby.
Optimista může vidět světlo tam, kde není, ale proč ho pesimista musí vždycky běžet sfouknout?
Lépe se řídí stát, který má málo zákonů ale jeho zákony se přísně dodržují.
Je rozumné nikdy zcela nedůvěřovat těm, kteří nás oklamali byť jen jednou.
Četba všech dobrých knih je jako rozhovor s nejlepšími mozky minulých staletí.

Český humanista Jan Amos Komenský (Comenius, 1592 - 1670) je sice považován především za zakladatele novodobé pedagogiky, jeho tvůrčí záběr však byl mnohem širší, téměř pansofický, včetně psychologie, na jejíchž základech svou pedagogiku postavil. Je též možno ho považovat za bezprostředního předchůdce osvícenců.
Jeho písemné dílo je mimořádně rozsáhlé, a to přesto, že nemalá část jeho spisů ještě za jeho života shořela nebo jinak zmizela. Všechny vynikají čtivostí, srozumitelností, stylistickou vytříbeností a mnohé jsou doplněny jeho nákresy. Téměř básnický je traktát Labyrint světa a ráj srdce, v němž pomyslný poutník putuje světem, všude nachází hamižnost a nepoctivost a je z toho nešťastný.
Skeptikem však Komenský v žádném případě nebyl. Věřil, že lidstvo jednou dosáhne uceleného poznání světa a že církev i stát se ozdraví a umravní - že dosáhnou „panharmonie“. Mělo by k tomu přispět hlavně školství, jemuž přikládal větší význam než církvím a státu. Měla k tomu přispět i jeho pansofická metoda, založená na tom, že dětské poznávání se vyvíjí od nižšího k vyššímu, od povšechného k určitějšímu a od jednoduššího ke složitějšímu. Koncipoval ji tak, aby jeden poznatek sloužil druhému za stupeň a prostředek a aby všechny byly podávány v nepřetržitých souvislostech.
Prvořadým úkolem školy je podle něj vychovávat pro život, pro teorii i pro praxi. Učení má být nenásilné, přizpůsobené postupně se měnící mentalitě dítěte a má klást důraz na optickou názornost. Dítě ovšem má být postupně zatěžováno a má být průběžně vedeno k odpovědnosti.
Během svého pohnutého života emigranta se Komenský setkal s Descartem a vedli spolu disputaci. V mnohém se neshodli, hlavně v tom, zda je možno náboženskou víru spojit s rozumem. Tehdejší doba dala za pravdu úzkému racionalistovi Descartovi, dnešní doba dává v podobě unitarismu (připouštějícího i agnosticismus, resp. „nevím, ale věřím“) za pravdu široce a nadčasově uvažujícímu empirikovi Komenskému.

Citáty:
Tma nemá sil, aby odstranila světlo.
Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost znamená stát se hlupákem.
Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá. Zkoumejte všechno a přesvědčujte se o všem sami.
Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožné.
Majetek jsou starostí, hodnosti prázdným dýmem, rozkoše sladkým jedem, osidly našeho zla.
Příští věk bude takový, jak jsou vychováváni jeho příští občané.
Kdykoli se přimísí nějaké nařizování, naše mysl hned cítí odpor a odvrací se.
Ne ze souhlasu, ale z pochybnosti se rodí pokrok.
Chyby první výchovy nás provázejí celým životem, proto nejpřednější stráž lidského pokolení je v kolébce.
S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy. Bez knih nebývá učený nikdo ani ve škole.
Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy tam nejdou.
Sloužit a prospívat je vlastnost vznešených povah.
Co oči nevidí, to srdce neželí.
Jediným učitelem hodným toho jména je ten, který vzbuzuje svobodného ducha a rozvíjí cit osobní odpovědnosti.
Správná výchova mladých lidí nespočívá v tom, že jim do hlavy nacpeme hromadu slov, vět a myšlenek, které jsme vytáhli z různých autorů, ale v tom, že jejich chápání se otevře vnějšímu světu, aby z jejich mysli vytryskl živý proud, stejně jako z pupenu stromu vyrůstají listy, květy a plody.
Nejen děti bohatých nebo mocných, ale všechny stejně, chlapce i dívky, urozené i nejurozenější, bohaté i chudé, ve všech městech a městečkách, vesnicích a vesnicích, je třeba posílat do škol
Zkoumáme-li sami sebe, vidíme, že naše schopnosti rostou tak, že to, co bylo dříve, připravuje půdu pro to, co přijde později.
Síla pravdy vyzbrojená světlem poznání je nepřemožitelná.