Bohuslav Sobotka

07. 09.

Velká chyba Vlasty Parkanové

Bohuslav Sobotka Přečteno 28766 krát

Když do médií pronikla informace o tom, že se ministerstvo obrany chystá zredukovat 6 stávajících armádních záchranných praporů na 4 či dokonce jen na dva ( nejprve mají být zrušeny v Bučovicích a Jindřichově Hradci), mohlo by se zdát, že jde jen o další pokračování nekonečného seriálu o postupném rušení vojenských posádek. Ale není to tak, a to hned z několika důvodů.

Se zrušením běžné vojenské posádky se většina obcí dokázala vyrovnat. Vyřešila se zaměstnanost a časem také ekonomické využití bývalých armádních areálů. Záchranné prapory ovšem nejsou obyčejnými vojenskými posádkami. V rámci armády samotné totiž nehrají až zase tak důležitou roli. Jejich úkol je jiný, pomáhají civilnímu sektoru ( hasičům, policistům, samosprávám) při zvládnutí živelných pohrom a vážných havárií. Jsou nasazovány jako „nejtěžší váha“, kterou má stát pohotově k dispozici, při povodních, velkých požárech, sesuvech půdy, chemických haváriích nebo třeba hromadných srážkách na dálnici. K tomu jsou jako jediné jednotky v republice vybaveny vysoce specializovanou technikou. Záchranné prapory dnes sídlí v Kutné Hoře, Jindřichově Hradci, Rakovníku, Bučovicích, Hlučíně a v Olomouci. Mají naši republiku rozdělenou do 6 oblastí, v nichž primárně zasahují. Shodou okolností záchranný prapor, který má být zrušen v Jindřichově Hradci má ve svém regionu i obě tuzemské jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech.

Proč armáda tlačí ministryni Parkanovou ke zrušení právě těchto posádek? Samotnou armádu to totiž nejméně bolí. Chybí jí především prostředky na rostoucí angažovanost v zahraničních misích. Ty jsou prestižní záležitostí, na jejímž rozvoji má naše generalita prioritní zájem. Stejně jako na nákupu moderních zbraňových systémů. Nic proti tomu, pokud by to nevedlo k redukci a následnému zrušení poslední funkce, kvůli níž je armáda ještě zajímavá i pro obyčejného daňového poplatníka, který zrovna nesleduje každý den postup jednotek v Afgánistánu. Totiž účinné a rychlé pomoci v případě katastrof. V duchu záměrů vedení armády promluvil na toto téma s odzbrojující upřímností i jeden z poslanců obranného výboru za ODS, když v MFD 1. září uvedl: “ Armáda potřebuje ženijní brigády, které by mohla vysílat na zahraniční mise a tyto prapory slouží jen k civilním zásahům.“ JEN k civilním zásahům.

Záměr šetřit v této oblasti ukazuje na další a možná ještě významnější tendenci současné vlády. Prioritou tzv. reformy bylo snížení daní firmám a nejvyšším příjmovým kategoriím. A i když je bude kompenzovat masivní nárůst nepřímých daní, rozpočtu budou přesto chybět desítky miliard. Vláda bude muset tedy nutně omezit veřejný sektor a snížit úroveň veřejných služeb. Je to logické, výše daní a rozsah veřejného sektoru spolu souvisí. Redukce záchranných praporů je důsledkem rozpočtových škrtů. Povede ke zhoršení služeb státu tam, kde je nejvíce potřeba v celém civilizovaném světě – při záchraně života, zdraví a ochraně soukromého majetku.

Nejsem si jist, že v této oblasti může být veřejný sektor třeba při povodních nahrazen soukromými agenturami, jež budou zachraňovat za poplatek.

Pokud Vlasta Parkanová podlehne tlaku armádních špiček i rozpočtových škrtů a začne záchranné prapory bez adekvátní náhrady rušit či redukovat, dopustí se vážné a velké chyby. Její zpěv písně o radaru byl úsměvný přešlap. Ale tady jde o lidské životy.

06. 09.

Houbaři v Brdech

Bohuslav Sobotka Přečteno 6687 krát

Když jsem včera v televizi sledoval některé naše ministry, jak před kamerami v lesním porostu neobratně předstírají sbírání hub, děkoval jsem v duchu všem bývalým sociálně demokratickým premiérům, že nás k podobnému mediálnímu „hujerství“ nikdy nenutili.

Předtím, než odhodlaně vyrazili do lesů, ovšem naši houbaři ve Spáleném Poříčí slíbili poskytnout z peněz daňových poplatníků 200-300 milionů na rozvoj Brdska. Proti tomu by se nedalo vcelku nic namítnout, Brdsko není zrovna tou nejrozvinutější oblastí naší země, kdyby ovšem tato nabídka pomoci nebyla učiněna ve zřetelné a přímé souvislosti s vyjednáváním o umístění americké radarové stanice na českém území. Ponechám stranou fakt, že 300 milionů opravdu Brdsko nespasí, pro tak rozsáhlý region to nejsou ve skutečnosti žádné velké peníze. Pro lepší představu - za tuto částku lze hrubým odhadem pořídit 6 čističek odpadních vod, nebo 10 slušných tělocvičen či zcela nově postavit tři střediskové základní školy. Jde tedy spíše o princip.

Zdá se, že vůdce houbařů Mirek Topolánek podlehl kouzlu nakupování. Nejprve „nakoupil“ hlasy poslanců Melčáka a Pohanky, aby jeho vláda mohla získat ve Sněmovně důvěru. S „nakupováním“ pokračoval i při tzv. reformě veřejných rozpočtů, neboť bylo nutno dosáhnout toho, aby rebelové v klubu ODS zapomněli na to, že ODS před volbami slibovala snižování, nikoli celkové zvyšování daní. I to se nakonec povedlo. V důsledku rozvinuté nákupní horečky nyní zřejmě trpí Mirek Topolánek utkvělou představou, že lze podobně snadno koupit i veřejné mínění (prostřednictvím najaté PR agentury) i souhlas desítek nespokojených starostů obcí ( prostřednictvím vládních dotací). Tak jednoduché to ovšem nebude. I když máte dočasně ( třeba na celé čtyřleté volební období) k dispozici veřejné peníze a veřejné funkce, všechno si za ně v demokratickém systému naštěstí nekoupíte.

(Osobní poznámka: Nepatřím k zaťatým odpůrcům radaru na našem území, myslím, že za určitých podmínek by mohl být příspěvkem k posílení klíčového partnerství Evropy (včetně České republiky) a USA v bezpečnostní oblasti. Podporuji referendum v této věci , a pokud by byla šance na to, že americká radarová stanice bude součástí struktur NATO, pravděpodobně bych v referendu hlasoval pro. Pokud ovšem referendum nebude, ČSSD smlouvu o umístění radaru v Poslanecké sněmovně nepodpoří).

Jsem přesvědčen, že podobnými akcemi, jako bylo sbírání hub a politické uplácení starostů ve Spáleném Poříčí, dělá vláda jakékoli seriozní diskusi o radaru medvědí službu.

Věrohodnost radarové kauzy dále snižuje i způsob, jakým se někdo úporně snaží vydělat i na takové věci, jako je nesouhlas veřejnosti s radarem. Pan Tomáš Klvaňa může stokrát ( ovšem velmi cynicky) opakovat, že v souvislosti s výběrem agentury určené k propagaci radaru AMI Communication necítí žádný střet zájmů, ale všichni ostatní kromě pana Klvani ho cítí. A to velmi silně. Slušný člověk by na jeho místě odešel či vypsal nové výběrové řízení. Jak může někdo, kdo sám v posledních dnech velmi rychle ztrácí věrohodnost, usilovat o důvěru veřejnosti v tak komplikovaný a kontroverzní projekt, jako je radarová základna?

Pokud to tak půjde dál, počet zásadních odpůrců umístění radaru se brzy dále zvýší.

Archiv článků: září 2007

Velká chyba Vlasty Parkanové

Houbaři v Brdech

Blogeři abecedně