Hlasování tří rebelů z poslaneckého klubu ODS na dnešní schůzi Poslanecké sněmovny ukázalo, že nedělní a pondělní ostrá slovní výměna mezi poslancem Tlustým a premierem Topolánkem bude mít konkrétní dopady na osud některých vládních předloh.

ODS ve snaze nějak viditelněji posílit své otřesené postavení ( vláda se nyní při hlasování může fakticky ocitat v menšině, dnes se jí to stalo hned dvakrát) přišla s návrhem revidovat poměry poslanců ve výborech Poslanecké sněmovny.

Od roku 1996 se přitom v Poslanecké sněmovně ustálilo pravidlo, podle kterého jsou jednotlivé strany zastoupeny ve výborech podle zásady poměrného zastoupení. Poměr sil tak odpovídá faktickému počtu poslanců z jednotlivých stran. Volby v roce 2006 skončily takzvaným patem, síly levice a levého středu získaly 100 mandátů, síly pravice a pravého středu také 100. Výbory jsou tedy v současné době složeny paritně, opozice i koalice v nich má stejné zastoupení.

ODS chce nyní využít toho, že získala převahu díky politické korupci, v jejímž důsledku poslanci Melčák a Pohanka přeběhli na podzim roku 2006 do vládního tábora a změnili tak poměr sil na 102 ku 98 a počty členů výborů chce upravit tak, aby vládní koalice měla ve všech výborech většinu.

Vytlačení opozice z výborů má z hlediska ODS několik praktických cílů. Oslabí se její vliv a kontrolní role, sníží se možnost prezentovat opoziční názory a stanoviska, možná se podaří i některé opoziční poslance zastrašit ( pohrůžkou odvolání z palamentních funkcí). Trošku to bude připomínat totalitní praktiky, ale ODS jde o udržení moci a nějaký levičácký demokratický sentiment musí zjevně stranou.


Poprvé od roku 1996 by tak ve složení výborů nebyl plošně respektován výsledek voleb ( vůle voličů) ale výsledek podivného přetahování a přebíhání jednotlivých zákonodárců. Je to myslím klasický projev bolševického myšlení, ani v nejmenším nepoznamenaného nějakou úctou k demokratické parlamentní tradici.

K tomu, aby ODS tento ojedinělý mocenský převrat provedla ( pokud vím, po roce 1993 se ještě nikdy nic takového v našem parlamentu nestalo) , potřebuje hlasy nejen Melčáka a Pohanky, ale také svých koaličních partnerů.

A to je šance pro Zelené. Tato politická strana nyní ukázala, že už není žádný naivní politický nováček a že dokáže skutečně tvrdě vyjednávat. A tak za aktivní účast na genocidě opozičních poslanců ve výborech dostanou zelení od ODS post místopředsedy Poslanecké sněmovny (který zatím nemají). Počet místopředsedů se tak zvýší z 5 na 6. Celkem 6 zelených poslanců tak bude mít ve svých řadách nejen dva ministry, ale také místopředsedu PS. Pro srovnání, 71 členů poslaneckého klubu ČSSD ve vedení PS reprezentují 2 zástupci, stejně jako 81 členů ODS.

Skutečně zajímavé ale bude sledovat, jak s touto významnou ústavní funkcí personálně naloží Martin Bursík. Buď se pokusí jejím prostřednictvím získat podporu jedné ze dvou (občas) rebelujících poslankyň, nebo vsadí na jistotu a do funkce instaluje současnou předsedkyni poslaneckého klubu Kateřinu Jacques. Ta se pak posadí vedle další místopředsedkyně Lucie Talmanové. V každém případě tím bude opravdu viditelně dokončen přerod Strany zelených v politickou stranu standardního typu, ochotnou pro nějakou tu prebendu navíc udělat cokoli. Včetně pošlapání práv opozice a zásad poměrného zastoupení.

Pokud se vládní koalici její originální bolševický převrat ve výborech povede, nejenže dostane opět na frak již tak těžce zkoušená politická a parlamentní kultura, ale dále se výrazně zhorší vztahy mezi vládou a opozicí. ODS musí být v zoufalé situaci, pokud se do něčeho takového opravdu chystá pustit.