Ve svém občasníku, věnovaném důležitým veřejným prostorům v Praze, se chci dnes dotknout velmi aktuálního místa, Staroměstského náměstí. Zatímco u Václavského náměstí spočívají základní nedostatky spíše ve špatném vyřešení plochy náměstí, zanedbanosti veřejného prostoru a jakési lacinosti, včetně takových negativních jevů jako je prostituce, unikátní Staroměstské náměstí je na tom o hodně hůře. Je poznamenané ohromnou prolukou po válečném bombardování a stržením Mariánského sloupu, který stál v jeho středu. Po mnoho desetiletí je torzem historického prostoru, neuspokojivým provizóriem s parčíkem a záplavou stánků z mnohaměsíčních trhů. Tento stav není výsledkem vývoje architektury, ale devastačních historických událostí. Proto v souladu s názorem většiny Pražanů, a stejně jako Rada hlavního města Prahy, podporuji zásadní a hlubokou rehabilitaci tohoto mimořádného prostoru. Jistě nebude, už kvůli řadě architektonických soutěží v minulosti, ničím snadným a jednoznačně přijímaným. K řešení náměstí byla při odboru památkové péče magistrátu založena koordinační skupina architektů a historiků, z níž vzešly zajímavé náměty. Nechci se však schovat za názory odborníků, chci vyslovit svůj osobní názor, který nikomu nenutím. Jen myslím, že by měl být veřejně znám.