Sametová revoluce před dvaceti lety je nesporně jedním z největších počinů českého národa v jeho historii. Sami jsme si vybojovali svobodu a zařadili se do rodiny vyspělých demokratických národů. Vstupem do NATO jsme získali jistotu bezpečného samostatného vývoje našeho státu. Vstupem do EU jsme si zabezpečili prosperitu a civilizovaný vývoj v rámci nejvyspělejší a nejsilnější rodiny států.
Mnozí ten pocit znají. Jedou v dopravním prostředku, v metru, v tramvaji či v autobuse a všimnou si podivného člověka. Mívá přes ruku kabát nebo šálu, drží se tam, kde je tlačenice, a snaží se druhým odlehčit od peněz. Co dělat?
Ve včerejších novinách vyšly články o tendru na odstranění ekologických zátěží a o jeho projednávání v Poslanecké sněmovně. Hlavní advokát tendru, Miroslav Kalousek, ve své emotivní řeči uvedl, že jsem blb a lhář. Přišel pak do mé kanceláře a prohlásil, že za každou facku, kterou dostane, „křesťansky“ dvě rozdá.
Těžko říci, proč ministr Vladimír Dlouhý zahrnul 44 tisíc bytů postavených pro horníky, které byly následně privatizovány, do majetku OKD. Snad aby vylepšil majetek dolů, které čekala nevalná budoucnost. Možná proto, že dle jím vyznávané ekonomické teorie jsou byty zboží jako každé jiné. 44 tisíc rodin tak bylo připraveno o možnost pozdější koupě bytů do osobního vlastnictví za přijatelnou cenu.