Současní vládní tvůrci důchodové reformy vidí spásu v povinném kapitálovém důchodovém spoření. Ministr Kalousek to doprovází svým příběhem, jak i své syny přesvědčuje o nezbytností takového spoření. O tom, že spoření je užitečný nástroj, jak se bránit různým „životním výkyvům“ (nezaměstnanosti, nemocem apod.), jistě nikdo rozumný a zodpovědný nepochybuje. Ale postavit kapitálové spoření jako rozhodující pilíř zajištění důchodu není ani rozumné ani zodpovědné. Tedy alespoň pro naprostou většinu normálních lidí. A hned také povím proč.
Dnes jsem četl v novinách zprávu, že Pražský městský soud vydal mezinárodní zatykač na katarského prince Hámida bin Abdal Sáního. Známá kauza prince, který měl v České republice sexualní styky s nezletilými dívkami. Byl nepravomocně odsouzen na 2,5 roku trestu odnětí svobody a dnes je v Kataru, kde ho nikdo nestíhá. Jaké překvapení… Vždyť si za to můžeme sami. A zmíněným zatykačem si děláme jen z ostudy kabát.
Sleduji diskusi o požadavcích nemocničních lékařů. Prezident republiky kritizuje postoj lékařů. Ministr zdravotnictví, ředitelé nemocnic, hejtmani se scházejí, aby demonstrovali vůli najít řešení. Krize asi skončí nějakým kompromisem. Lékaři mají pravdu v tom, že jejich mzdy neodpovídají jsvěřené odpovědnosti a nároku jejich povolání. Jejich kritika plýtvání v rezortu je oprávněná.
Souhlasím s těmi, kdo volají po nové právní úpravě podmínek fungování znalců a tlumočníků. Moje představa je však radikálnější, než jsou dosud předkládané návrhy právní úpravy.