Tleskám poslední písničce Vladimíra Mišíka: "Vážený pane presidente, velmi se omlouvám, ale z důvodu rostoucí nevole z některých Vašich rozhodnutí jsem dospěl k závěru Vámi nabízené státní vyznamenání nepřijmout."
Potkal jsem jej v Tescu u pokladen. Taky kde jinde. Důchodce "dobře už bylo".
Recept na český guláš je prostý: Osmažíme nedostatek otevřenosti, přisypeme trochu izolovanosti, přidáme 40 let vnitřní emigrace, strachu, rezignace a pasivity, zalijeme neschopností vypořádat se s vnitřní svobodou a zahustíme nezájmem o vlastní okolí, o naší "polis" (tedy o politiku). Vše podusíme v kotlině nepřejícnosti a závisti a máme hotovo.