Ostravská tragédie vyvolala přirozené otázky: Jak se dá takovému řádění bránit? Některá diskutovaná řešení jsou důležitá, jiná absurdní, žádné ale zatím neukazuje tím jediným podstatným směrem: k samotným vlkům.

SLUŠNÝ OBČAN SE ZBRANÍ ANI OCHRANKA VLKA NEODSTŘELÍ

První řešení bylo nabídnuto hned ráno v živém zpravodajském vysílání myšlenkovou dílnou poslance Radka Kotena a bylo podpořeno i dalším souhlasem milovníků palné síly - více zbraní slušným občanům. Argument, že by mýtický "slušný občan se zbraní", který by zrovna byl v čekárně nemocnice, v podobné situaci dokázal cokoli udělat, je mimořádně nedomyšlená i na poslance SPD. Reagovat během takovéto absolutně emočně vyhraněné a několik sekund trvající události dokáže pouze elitně vycvičený policista nebo voják, nikoli fotřík s předplatným military časopisů, který dvakrát ročně chodí na střelnici. Mimoto, v nemocnici je zákaz nošení zbraní pro všechny, tedy především pro slušné občany.

Podobně nedokáže problém vyřešit žádná sebelepší ochranka, rámy, prohlídky zavazadel. Pokud bychom takto opevnili nemocnici, nejen, že by přestala plnit svou funkci, ale proti osamělým vlkům tím neučiníme vůbec nic. Musíme si totiž uvědomit absurditu našeho magického uvažování: To, že dneska zaútočil osamělý střelec v nemocnici, neznamená přece, že když ochráníme nemocnice, eliminujeme osamělé útočníky. Zítra klidně zaútočí v restauraci, v tramvaji, v metru, v parku, na koncertě, na nábřeží.... To vše opevníme?

Jistě, přiměřená bezpečnostní opatření jsou důležitá. Mají ale své hranice. Ve svobodné společnosti jsme všichni a všude měkké cíle. Z definice. Protože jsme svobodná společnost. A naopak - opevněná společnost není společnost svobodná.

POMŮŽE BRANNÉ CVIČENÍ?

Podobně přehnané jsou staronové návrhy na každoměsíční "cvičení útěku před střelcem" a zavádění jakési nové branné výchovy do škol. Jistě, v zemích s reálným ohrožením mají postupy civilní obrany v krvi. Nemohu nevzpomenout, že když v roce 2016 vtrhli konvičkovci přestrojeni za teroristy v džípech na Staroměstské náměstí i s atrapami zbraní, přítomní svědci tvrdí, že u izraelských turistů bylo dobře vidět, jak mají dril pro podobné situace dobře nacvičen, protože jako jediní neřešili, jestli se jedná o šprýmaře, nebo reálné teroristy, ale prostě v restauračních zahrádkách uléhali na zem a kryli se. (Panu Kotenovi mohu v této souvislosti vzkázat, že bylo tehdy jen dobře, že jeho výše zmíněná idea ještě nebyla známá a na náměstí nebyl žádný "slušný občan" se zbraní, který by špatně vyhodnotil situaci.)

Jenže v naší zemí bez reálné každodenní připomínky válečného ohrožení (jak jej zažívají např. ve zmiňovaném Izraeli) by bylo absurdní domnívat se, že můžete u občanů nacvičit podobné chování. Podstatou drilu (který je právě tím, co ve chvílích, kdy rozhodují zlomky sekund, pomůže přežít) je totiž - prostě dril: tedy neustále opakování až do totální automatizace. Ne jednou, desetkrát, ale stokrát, tisíckrát. Jako to dělají záchranáři nebo vojáci. A to si vyžádá desítky až stovky hodin cvičení. Navíc bychom mohli podobně drilovat třeba vytahování obětí autonehod, únik z hořícího domu, hašení auta, školu smyku, co dělat když bouchá chemička - protože to vše se přece u nás stává a připravuje o životy. Budeme-li ovšem drilovat na všechny myslitelné život ohrožující situace, na samotný život nám příliš času nezbude.

Jistě - dobré školení bezpečnosti nebo nácvik evakuačních plánů je potřeba. Nemysleme si ovšem, že nám příliš pomůžou v případě, když k nám do restaurace, baru, kina, kulturáku, tři metry před nás - vrazí osamělý vlk s pistolí.

KDE SE HLÁSÍ OSAMĚLÍ VLCI?

Myslím si, že v celé situaci přehlížíme nejdůležitější část rovnice: vlka samotného. Na toho se musíme zaměřit. Protože spektrum situací, ve kterých může udeřit, a počet zbraní, které může použít, se blíží nekonečnu. Ale počet těchto "vlků" nekonečný není.

Jsou to jedinci, kteří se pohybují v šedé zóně mezi radikalizací, duševní poruchou, psychopatií, narušenou osobností, zásadními životními problémy, extrémním stresem a trestným činem. Je jen velmi zřídkavé, že si nikdy nikdo nevšiml jejich podivného chování. Že nepojal podezření. Není to obvykle tak, že vzorný a rozzářený taťka malých dětí zítra ráno vezme pistoli a půjde vystřílet obchoďák. V naprosté většině případů jde hodně vidět dopředu. A vidět to můžeme vy, já, sousedé, rodinní přislušníci, kolegové, někdy i lékaři. A nejenom že můžeme. My to také vidíme.

Klíčové otázka ale je: Co teď? Kde se to hlásí? A odpověď - bohužel - je ta, že za současného stavu, pokud se nejedná o jedince zjevně připravujícího trestný čin nebo aktuálně ohrožujícího druhého člověka (či sebe) nebo zjevně aktuálně duševně nemocného/dezorientovaného, pak neuděláte nic. Policie vám v tuto chvíli řekne, že pokud vás druhý neohrožuje nebo něco "neudělal", jsou na něj krátcí. Na psychiatrii totéž.

Narazil jsem na to i já opakovaně ve své praxi i životě a ve vyprávěních s mnoha přáteli. V takové situaci neuděláte nic - ať se jedná o rodinného příslušníka, který vyhrožuje, že se chce zabít, ale jinak nevykazuje známky duševní poruchy, nebo o kolegu v práci, který se občas chlubí že má bouchačku a že ji použije, nebo parťáka v hospodě, který po třech pivech začne tvrdit, že tu verbež vystřílí, a vy víte, že už dvakrát seděl...

VĚDĚT O NICH DŘÍVE, NEŽ SE NARODÍ

Toto je šedá zóna, ze které se rodí vlci. Vlci, kteří ještě ne dneska, ale zítra ráno budou nebezpeční sobě a/nebo druhým. V systému veřejného zdraví a společenské ochrany chybí jakákoli možnost dohledu nad takovými osobami. Budete-li mít dojem, že nějaká osoba je "potenciálně" nebezpečná druhým (nebo sobě), kam se obrátíte? Nikam. Nemáte kam.

Určitým způsobem pak (zůstaneme-li u informací současné chvíle, tedy úterý 10.12. 13:22), pokud je pravda, že ostravský osamělý vlk měl pocit, že trpí vážnou nemocí a nikdo mu nechce pomoci a že se nemá kam obrátit - touto svou zkušeností zcela zásadně a zcela pravdivě vystihl realitu: My se nemáme na koho obrátit, pokud máme podezření na postupnou radikalizaci či patologizaci osamělého vlka, zkrátka že se někdo v našem okolí postupně stává (sobě či druhým) nebezpečnou osobou - z jakéhokoli důvodu. Ani tento vlk se příliš nemá kam obrátit, pokud tento prožitek u sebe rozpoznává. To jeho zoufalství zvýší do té míry, že svou situaci řeší zkratem.

Bohužel takto složité to je, pánové politici a manažeři veřejného zdraví. O tuto šedou zónu se musíme začít zajímat a musíme vědět, jak jí pomoci, jak na ni upozornit, jak se před ní varovat, jak nastavit systém, ve kterém na podobné jedince můžeme upozorňovat. Jak toho dosáhnout konkrétně, je samozřejmě nesmírně složité a musí se dít na úrovni zdravotnické, kriminálně-preventistické, legislativní, sociálně-právní. Ale toto je jediné řešení, jak eliminovat osamělé vlky-střelce: Abychom proti nim mohli intervenovat a mohli jim pomoci, musíme je umět najít a vědět o nich daleko dříve, než se "narodí".