Ve svém předchozím varování upozorňuji na nebezpečné bagatelizanty a anti-covid populisty, kteří chtějí z obrazu epidemie získat především lajky a vlastní slávu. Přichází mi mnoho komentářů o relativitě pravdy a svobodě názorů... Proto považuji za důležité vysvětlit, o co se mi jedná.

Rozhodně se mi nejedná o to, někoho o své pravdě přesvědčovat nebo ji stavět proti pravdě někoho jiného. Jedná se mi o každého člověka, který na covid - díky našemu chování - nezemře.

Chodí mi komentáře, které říkají: "Pravda je někde uprostřed. Každý má kus pravdy. Fakta se ukážou..." Jistě je to tak, ukážou se. Na obecné rovině i v případě vědeckých znalostí o covidu. Potřebujeme na to ovšem čas. A ten nemáme.

LEPŠÍ BÝT TROCHU USTRAŠENÝ A ŽIVÝ NEŽ ZLEHČUJÍCÍ A MRTVÝ

Zapomínáme nyní na zcela zásadní věc: Že covid (nyní, dokud tato data/výzkumy nemáme) není primárně oblastí názorování (lajkování, nesouhlasení, diskuze). Ale že na něj umírají lidé. A bohužel umírají často právě kvůli našemu přílišnému názorování (emocím), které mají přímý důsledek v našem chování i chování druhých lidí.

Nebojuji v tomto ohledu o svou nebo něčí pravdu. Koneckonců problematika epidemie je daleko od mého zájmu. Zajímají mě jiné věci - profesně i osobně. Jen bych rád, aby u nás - když to mírně vyhraním - nebyly v lednu tři zimní stadiony naplněné mrtvými těly jako ve Španělsku, když je nestačili pohřbívat.

... A DVOJNÁSOBNĚ TO PLATÍ O NAŠICH RODIČÍCH

Start rychlého růstu epidemie ve Španělsku, který zahltil zdravotní systém a vedl možná k desítkám procent odvratitelných úmrtí (kvůli vyčerpaným kapacitám JIP/respirátorů), byl na shromáždění k MDŽ v Madridě, kde bylo přes sto tisíc lidí. Bylo zde asi mnoho lidí s názorem, že se jedná o rýmičku (pokud vůbec nějaký názor měli). A vidíte, nakonec to neodnesli oni, ale často jejich babičky, otcové, prastrejdové, kteří se od nich nakazili. Odnesli tím, že umřeli, nikoli tím, že jim někdo nelajkoval článek nebo se dostali do nepříjemné diskuze ohledně svých covid názorů.

To je jediné, před čím varuji. A nemusí to být zdaleka v takovém měřítku. Život každého člověk má příliš velkou cenu na to, abychom si kvůli tomu nenasadili roušku nebo půl roku neučili děti doma, protože jsme pohodlní a chceme si více vydělat, mít méně problémů, více relaxu a času - na názorování.

CHYBA, KTERÁ NEVEDE KE SMRTI, JE LEPŠÍ CHYBA

Lidé se mě ptají: Jaký máte "názor" na covid? Co je to vlastně za otázku? Proč názor? Proč se mě někdo neptá, jaký mám "názor" na rakovinu, mor, smrt, hladomor, znásilňování žen? To přece nejsou věci názoru. To jsou věci, které především musíme brát s obrovským respektem/ostražitostí. Protože riziko jejich bagatelizace je fatální.

Až se ukáže, že něco z našich opatření bylo zbytečné, že jsem byl přepjatý nebo radikální, budu 100x raději, než když se ukáže, že jsme mohli udělat více. A jen kvůli naší pohodlnosti, neohleduplnosti, frustraci, agendě vlastního já, neschopnosti omezit rozbujelé ego a extremitě společenské polarizace, do které jsme nyní dospěli, jsme to společensky nedokázali.

Nechci být z těch, kteří tuto nebezpečnou hru na strkání hlavy do písku halasně rozehrávají a potom budou - ještě halasněji - volat: "Kdo za to může?"

Nechci být z těch, pro které je síla vlastního hlasu cíl, o který se jim jedná především.