Posledních 14 let jsem prožil v Houstonu v Texasu a z povzdálí jsem sledoval, jak se za tu dobu moje první domovina dramaticky proměňovala. Napadlo mě, podělit se o svůj pohled z vnějšku a poskytnout Čechům srovnání úrovně Česka se zahraničím, zejména s USA. Ze sdělovacích prostředků a věčného stěžování mnohých spoluobčanů to vypadá, jako by Česko bylo v hluboké krizi, ekonomika šla do háje, obyvatelstvo houfně upadalo do bídy a státní administrativa se hroutila. Ale je tomu tak? Co je v naší zemi nadstandartní a v čem zaostáváme?

Když jsem se v létě přestěhoval z Houstonu do Prahy, byl jsem příjemně překvapen snadnou a vesměs rychlou dostupností služeb k bydlení – elektřina, voda, plyn, internet. Pryč jsou doby, kdy zřízení nových účtů trvalo mnoho dní až týdnů. Zákaznický servis je příjemný a profesionální. Internet jsem si zařídil během jedné návštěvy kanceláře a fungoval okamžitě. Rozumně rychlý, za zlomek ceny, kterou jsem platil v Houstonu, a navíc se statickou IP adresou. Dokonce se už některé služby dají zřídit i po internetu nebo telefonu podobně, jako je to dávno běžné v USA.

O službách mobilních operátorů pojednám zvlášť, ale i zde obecně vidím jistý pokrok a přiblížení kvalitě služeb v USA a západní Evropě. Zákaznický servis a hospodaření s účtem jsou špičkové. Rezervy jsou v pokrytí 3G technologií a ve struktuře a ceně nabídky.

Kontakt se státní správou byl vyloženě příjemným překvapením. Dokonce bych řekl, že byl ještě o něco přijemnější než v Houstonu. Všude jsem nacházel professionálně a ještě k tomu lidsky jednající úřednice. Při řešení drobných zádrhelů jsem vnímal snahu vyjít vstříc, řešit podstatu věci a nebazírovat na prkotinách. Snad jen nový občanský průkaz mohl dojít běžnou poštou jako v USA, místo abych musel znovu na úřad.

V rámci svého seznamování s domovinou jsem si udělal pár výletů na Vysočinu, jižní Moravu a do severních a jižních Čech. Zaujal mě kontrast mezi obecným nádávaním na poměry a fyzickým stavem českých měst a obcí. Většinou jsem viděl opravené domy, ulice, města i vesnice a co ještě nebylo opravené, na tom se pracovalo. Je až s podivem, jak se toho všeho dosáhlo i přes všeobecné masívní rozkrádání, o kterém se také zmíním zvlášť.

Vyloženě si rochním ve veřejné dopravě. Nevím nakolik si to Češi uvědomují, ale mít tak hustou síť fungující hromadné dopravy vůbec není ve světě samozřejmostí. Je to luxus jaký nikde v USA nenajdete. Jistě, stále je, co zlepšovat a díky bohu za nastupující konkurenci na železnici. Nicméně fakt je, že se dostanu všude po republice za rozumnou dobu a cenu, bez nutnosti řídit a tudíž mnohem bezpečněji.

Zdá se mi, že i při průměrných příjmech se v Česku dá žít hodnotný život. Netvrdím, že je to beztarostný život, ale při rozumném hospodaření a srovnaných hodnotových prioritách, je to rozumný život. Přispívá k tomu i větší přístupnost služeb, kultury a míst díky pěší dostupnosti, veřejné dopravě a přístupnosti krajiny. V USA se bez auta prakticky nikam nedostanete a krajina je rozparcelovaná do rozsáhlých soukromých a nepřístupných pozemků, sem tam s veřejným lesem nebo parkem. Uvážím-li průměrné příjmy, cenové hladiny, dostupnost a kvalitu veřejných služeb jako je zdravotnictví a vzdělání v USA, nejsem si jistý, zda je tom v průměru líp Čech nebo Američan.

Za poslední léta vnímám v Česku velký posun v mentalitě zejména mladé a střední generace. Mám radost z mnoha setkání s podnikavými lidmi, kteří berou životy do svých rukou, přicházejí s novými nápady. Nebojí se změn, jít do rizika, překonávat překážky, jít za svými sny. Nezůstávají u jednoho denního zaměstnáni, ale kombinují různé výdělečné a nevýdělečné aktivity podle toho, jak to zrovna jim vyhovuje, případně zakládají firmy. Na druhou stranu musím také říci, že se v Česku více než v USA setkávám s lidmi, kteří se stále stylizují do role oběti a nejsou ochotní přimout odpovědnost za svoje životy. Žijí z předpokladu, že stát jim měl zajistit..., ale o tom třeba jindy.

Abych nemaloval Česko převážně růžově, skončím dvěma českými rysy, které skutečně nemůžu rozdýchat. Všudypřítomný cigaretový kouř – naprosto nechutný prvek ve společnosti, který nás řadí mezi rozvojové země. A dále všeobecná nepoctivost mezi lidmi – ne, že by se v USA nešulilo, ale v Česku je to všeobecná kulturní norma. Změňme to!