Česko očima navrátilce - nepoctivost
Jednoho květnového večera jsem v Houstonu balil svoji domácnost. Při tom mi z internetu ČT sdělovala zprávy o zatčení Davida Ratha a mě se udělalo fyzicky nevolno. To nebyly zrovna ty zprávy, které by člověk chtěl slyšet, když se chystá převrátit svůj život vzhůru nohama a po 14 letech přesídlit zpět do Čech. Znovu mě to přimělo zamyslet se nad tím, proč to vypadá, jako by se v Česku kradlo mnohem víc než jinde.
Víc jak třetinu života jsem prožil ve Spojených Státech a skutečně mám dojem, že zdejší společnost celkově funguje tak nějak spořádaněji. Ale na druhou stranu vnímám i celou řadu příkladů nelegálního jednání běžných lidí od okrádání státu na daních, přes drobné krádeže softwaru a filmů, podvody autodealerů, až po mnohamilionové tunely a podplácení v nejvyšších patrech byznysu a politiky. Jen v posledních několika letech šli sedět šéfové Enronu, jeden federální kongresman spolu s jakýmsi lobystou, guvernér státu Illinois atd. Mimochodem za posledních sto let těch illinoiských guvernérů sedělo hned několik a dalších illinoiských vysokých politiků nepočítaně.
A v tom to právě je. Nevím, jestli se v USA krade míň než v Česku, ale každopádně zdejší společnost korupci viditelně trestá, padni komu padni. Dává tím jasný signál, že krást se nemá, a to se výrazně odráží ve společenské atmosféře. Když už někdo stahuje kradené filmy nebo neplatí daňe, tak se tím veřejně nechlubí. V lepším případě by se ztrapnil, v horším případě by ho někdo nahlásil policii.
Naproti tomu v Česku se korupce, krádeže a podvádění staly široce přijímanou normou. Skoro každý korupci a krádeže kritizuje, ale jen u těch „nahoře“. Přitom ti „slušní lidé dole“ se jich v masovém měřítku dopouštějí také a dokonce předpokládají „spolupráci“ i od neznámých lidí. Skoro při každé návštěvě Česka se nestačím divit. Majitelé malých autopůjčoven mi nabízejí provést několika tisícovou platbu bez účtenky (rozuměj bez zaplacení daní... nějak se „domluvíme“). Jiný člověk se mi chlubí, jak vykazuje knihu jízd na sotva pojízdné auto místo na to auto, s kterým doopravdy podniká. U prvního může vykázat mnohem větší náklady a tak „ušetřit“ na daních. Jiní lidé mě zvou k jisté investici, přičemž s naprostou samozřejmostí uvažují o částečném zaplacení mimo fakturu, a tak o „úspoře“ stovek tisíc na daních. Když jsem poznamenal, že by šlo o trestný čin, nastalo trapné ticho. Když řeknu, že si za pár dolarů (cca 50 Kč) půjčuji filmy na internetu, koukají na mě Češi, jak na Marťana... všechny jsou přece „zdarma“ na uložto.cz. Přitom ti lidé mě často neznají a nemůžou vědět, jak zareaguji. Celková atmosféra ve společnosti jim ale dává pocit bezpečí a dokonce nároku. Ze všeho, s čím se ve svém staronovém domově srovnávám, je právě ta masová nepoctivost daleko nejobtížnější.
Často se mluví o tom, že korupce ve vysokých patrech politiky a v řádech miliard škodí nejvíc, protože nastavuje standard celé společnosti. Ale to není celá pravda a je to postoj, který mají rádi ti malí nepoctivci, poněvadž se tím zbavují odpovědnosti. Oni ti politici jsou totiž zároveň obrazem společnosti. V oboru bezpečnosti práce je dobře známo, že každé velké nehodě předchází mnoho incidentů, které jen náhodou neskončily nehodou. A každému incidentu předchází ještě mnohem víc rizikových jednání. Proto každá prevence průmyslových nehod a úrazů začíná od každodenní kultury chování. Tam, kde se podařilo nastolit kulturu vzájemného respektu a starosti jednoho o druhého, neumírají zbytečně lidé při nesmyslných nehodách. Podobně prevence korupce začíná od každodenní kultury nás všech. Všichni spolu-vytváříme naši realitu. Respekt a starost o druhé se vrací v respektu a starosti druhých o mne a o mé blízké. Když si odpustím „ušetřit“ někde stovku nebo tisícovku, když respektuji autorské právo na honorář, když demostruji neochotu podílet se na krádeži, dělám to ze sobeckých důvodů. Spolu-tvořím prostředí, v němž se špatně daří žralokům a v němž se celkově lépe dýchá.
Víc jak třetinu života jsem prožil ve Spojených Státech a skutečně mám dojem, že zdejší společnost celkově funguje tak nějak spořádaněji. Ale na druhou stranu vnímám i celou řadu příkladů nelegálního jednání běžných lidí od okrádání státu na daních, přes drobné krádeže softwaru a filmů, podvody autodealerů, až po mnohamilionové tunely a podplácení v nejvyšších patrech byznysu a politiky. Jen v posledních několika letech šli sedět šéfové Enronu, jeden federální kongresman spolu s jakýmsi lobystou, guvernér státu Illinois atd. Mimochodem za posledních sto let těch illinoiských guvernérů sedělo hned několik a dalších illinoiských vysokých politiků nepočítaně.
A v tom to právě je. Nevím, jestli se v USA krade míň než v Česku, ale každopádně zdejší společnost korupci viditelně trestá, padni komu padni. Dává tím jasný signál, že krást se nemá, a to se výrazně odráží ve společenské atmosféře. Když už někdo stahuje kradené filmy nebo neplatí daňe, tak se tím veřejně nechlubí. V lepším případě by se ztrapnil, v horším případě by ho někdo nahlásil policii.
Naproti tomu v Česku se korupce, krádeže a podvádění staly široce přijímanou normou. Skoro každý korupci a krádeže kritizuje, ale jen u těch „nahoře“. Přitom ti „slušní lidé dole“ se jich v masovém měřítku dopouštějí také a dokonce předpokládají „spolupráci“ i od neznámých lidí. Skoro při každé návštěvě Česka se nestačím divit. Majitelé malých autopůjčoven mi nabízejí provést několika tisícovou platbu bez účtenky (rozuměj bez zaplacení daní... nějak se „domluvíme“). Jiný člověk se mi chlubí, jak vykazuje knihu jízd na sotva pojízdné auto místo na to auto, s kterým doopravdy podniká. U prvního může vykázat mnohem větší náklady a tak „ušetřit“ na daních. Jiní lidé mě zvou k jisté investici, přičemž s naprostou samozřejmostí uvažují o částečném zaplacení mimo fakturu, a tak o „úspoře“ stovek tisíc na daních. Když jsem poznamenal, že by šlo o trestný čin, nastalo trapné ticho. Když řeknu, že si za pár dolarů (cca 50 Kč) půjčuji filmy na internetu, koukají na mě Češi, jak na Marťana... všechny jsou přece „zdarma“ na uložto.cz. Přitom ti lidé mě často neznají a nemůžou vědět, jak zareaguji. Celková atmosféra ve společnosti jim ale dává pocit bezpečí a dokonce nároku. Ze všeho, s čím se ve svém staronovém domově srovnávám, je právě ta masová nepoctivost daleko nejobtížnější.
Často se mluví o tom, že korupce ve vysokých patrech politiky a v řádech miliard škodí nejvíc, protože nastavuje standard celé společnosti. Ale to není celá pravda a je to postoj, který mají rádi ti malí nepoctivci, poněvadž se tím zbavují odpovědnosti. Oni ti politici jsou totiž zároveň obrazem společnosti. V oboru bezpečnosti práce je dobře známo, že každé velké nehodě předchází mnoho incidentů, které jen náhodou neskončily nehodou. A každému incidentu předchází ještě mnohem víc rizikových jednání. Proto každá prevence průmyslových nehod a úrazů začíná od každodenní kultury chování. Tam, kde se podařilo nastolit kulturu vzájemného respektu a starosti jednoho o druhého, neumírají zbytečně lidé při nesmyslných nehodách. Podobně prevence korupce začíná od každodenní kultury nás všech. Všichni spolu-vytváříme naši realitu. Respekt a starost o druhé se vrací v respektu a starosti druhých o mne a o mé blízké. Když si odpustím „ušetřit“ někde stovku nebo tisícovku, když respektuji autorské právo na honorář, když demostruji neochotu podílet se na krádeži, dělám to ze sobeckých důvodů. Spolu-tvořím prostředí, v němž se špatně daří žralokům a v němž se celkově lépe dýchá.