Noční tma je zdravá a bezpečná. Světlo škodí.
Noční tma je jednou ze základních biologických potřeb. Dlouhodobá přemíra světla v noci, zejména jasně bílého, představuje významné zdravotní riziko.
Vlastním pozemek v místě, kde nikdy nebylo veřejné osvětlení. Užíval jsem si tu vzácnou možnost být v normálním nočním prostředí. Uvědomoval jsem si, že je jen otázkou času, kdy s rostoucí zastavěností vznikne tlak na osvětlení ulice. Teď to přišlo a mně nedá si nepostesknout...
Veřejné osvětlení (VO) se stalo kulturní normou a očekávaným řešením potřeby vidět a být viděn na cestě a případně obav z kriminality. Ve většině případů (mimo frekventované komunikace a prostranství) je to však řešení iracionální, které nejenže zmíněné problémy dobře neřeší, ale naopak mnohé zhoršuje a nové problémy vytváří. Vychází z mylných předpokladů. Jako v jiných situacích, i v této se přenáší osobní odpovědnost na někoho jiného (obec, stát) a za cenu ovlivnění životního prostředí široko daleko. Žádná právní norma nenutí obec budovat VO na místních komunikacích, jenom tlak zvyku a emocí spojených s tmou. Namísto racionální rozvahy nás vedou dodatečně racionalizovaná emociální hnutí mysli.
V rezidenčních oblastech, na místních komunikacích a mezi obcemi je daleko nejúčinnějším, univerzálním, nejzdravějším, nejekologičtějším a zároveň cca 1-10 tisíckrát levnějším řešením používání reflexních prvků na oblečení, případně přisvícení kapesní svítilnou. Chodec se před automobilem rozzáří jako reklamní tabule a je 100 % nepřehlédnutelný.
Naproti tomu i nejlepší VO udělá z chodců jen více či méně zvýrazněnou siluetu, kterou řidič občas přehlédne. Nejenže VO chodce plně neochrání, ale navíc v nich vyvolává falešný pocit bezpečí, zhoršuje vnímání širšího okolí, vytváří stíny a tím rizika zase zvyšuje. Nemluvě o vysloveně špatně provedeném osvětlení, které může chodce přímo ohrožovat na životě.
Rozmach veřejného osvětlení vychází kromě emocí také z předpokladu, že noční tma je cosi nežádoucího nebo přinejmenším nedůležitého. Ve skutečnosti je noční tma, stejně jako denní světlo nebo čistý vzduch, jednou ze základních biologických potřeb člověka a dalších živočichů i rostlin. Když už se tedy rozhodneme spotřebovat veřejné prostředky na výstavbu a provoz veřejného osvětlení (namísto kanalizace, vodovodu, škol…), je nezbytné, aby maximálně chránilo noční tmu a neznečišťovalo okolí nepotřebným světlem, zejména modrým.
Nastupující LED svítidla výrazně omezila svit do strany a nahoru, ale zároveň mají mnohem koncentrovanější zdroj světla než starší svítidla, takže do strany oslňují i na velkou vzdálenost. Největším problémem LED svítidel je, že většina jich svítí studeným bílým světlem s teplotou chromatičnosti běžně 5000-6000 K, v lepším případě 4000 K, tzn. že obsahují velký podíl modrého světla. Technická norma toto jen nedostatečně omezuje stanovením horní hranice pro různá prostředí. Ačkoliv tyto hranice představují nejhorší přípustné teploty, tvůrci VO s nimi zacházejí jako s doporučenými hodnotami a nerespektují zdravotní doporučení (často je ani neznají). Zakládáme si tím na epidemii zdravotních problémů.
Dobře svítit znamená svítit:
- tam, kde je to potřeba - dolů na cestu, NE do strany sousedům do oken a lidem do očí nebo dokonce nahoru (jako naprostá většina současného VO).
- jen tehdy, kdy je to potřeba - když po cestě prochází chodec. V praxi to znamená, že většina svítidel může být většinu času zhasnutých nebo aspoň ztlumených.
- s minimální potřebnou intenzitou
- rovnoměrně a s přiměřenými kontrasty sousedících zón - kolísající jas pozadí dělá chodce neviditelnými
- správnou barvou světla - s minimálním obsahem modrého světla, které zastavuje tvorbu hormonu melatoninu a rozvrací tak denní biologické cykly. Teplota chromatičnosti max. 3000 K ale spíše 2000-2500 K.
Trvalo několik desítek let, než tyto principy začaly pronikat i do právních a technických norem a dnes, zaplaťpánbůh, poskytují alespoň částečnou ochranu. Bohužel ani to nepomůže, když osvětlení projektují a schvalují lidé neznalí základních principů a norem, nebo jen sledující splnění minimálních požadavků norem bez citu k podstatě problému. Tuším, že bohužel potrvá ještě další desítky let než osvěta promění postoj společnosti a ochrana noční tmy se pak stane stejnou samozřejmostí jako ochrana vzduchu, vody nebo zdravá výživa.
Zajeďte se podívat do Kodaně. Tam už to dávno pochopili. A například v jedné kanadské obci, kde bydlí můj kolega, opakovaně návrh na zřízení VO zamítli.
Užitečné odkazy:
Rozhovor Hynek Medřický https://video.aktualne.cz/dvtv/nebezpecne-svetlo-z-mobilu-od-lekaru-mozna-uslysime-nepeknou/r~d30afb8ccbf211e8acf3ac1f6b220ee8/
Wiseman, Richard, 2014 – Noční škola – praktické shrnutí vědy o spánku
Audiobook with summary advice
•http://svetlo.astro.cz/
•http://darksky.org/
null
Veřejné osvětlení (VO) se stalo kulturní normou a očekávaným řešením potřeby vidět a být viděn na cestě a případně obav z kriminality. Ve většině případů (mimo frekventované komunikace a prostranství) je to však řešení iracionální, které nejenže zmíněné problémy dobře neřeší, ale naopak mnohé zhoršuje a nové problémy vytváří. Vychází z mylných předpokladů. Jako v jiných situacích, i v této se přenáší osobní odpovědnost na někoho jiného (obec, stát) a za cenu ovlivnění životního prostředí široko daleko. Žádná právní norma nenutí obec budovat VO na místních komunikacích, jenom tlak zvyku a emocí spojených s tmou. Namísto racionální rozvahy nás vedou dodatečně racionalizovaná emociální hnutí mysli.
V rezidenčních oblastech, na místních komunikacích a mezi obcemi je daleko nejúčinnějším, univerzálním, nejzdravějším, nejekologičtějším a zároveň cca 1-10 tisíckrát levnějším řešením používání reflexních prvků na oblečení, případně přisvícení kapesní svítilnou. Chodec se před automobilem rozzáří jako reklamní tabule a je 100 % nepřehlédnutelný.
Naproti tomu i nejlepší VO udělá z chodců jen více či méně zvýrazněnou siluetu, kterou řidič občas přehlédne. Nejenže VO chodce plně neochrání, ale navíc v nich vyvolává falešný pocit bezpečí, zhoršuje vnímání širšího okolí, vytváří stíny a tím rizika zase zvyšuje. Nemluvě o vysloveně špatně provedeném osvětlení, které může chodce přímo ohrožovat na životě.
Rozmach veřejného osvětlení vychází kromě emocí také z předpokladu, že noční tma je cosi nežádoucího nebo přinejmenším nedůležitého. Ve skutečnosti je noční tma, stejně jako denní světlo nebo čistý vzduch, jednou ze základních biologických potřeb člověka a dalších živočichů i rostlin. Když už se tedy rozhodneme spotřebovat veřejné prostředky na výstavbu a provoz veřejného osvětlení (namísto kanalizace, vodovodu, škol…), je nezbytné, aby maximálně chránilo noční tmu a neznečišťovalo okolí nepotřebným světlem, zejména modrým.
Nastupující LED svítidla výrazně omezila svit do strany a nahoru, ale zároveň mají mnohem koncentrovanější zdroj světla než starší svítidla, takže do strany oslňují i na velkou vzdálenost. Největším problémem LED svítidel je, že většina jich svítí studeným bílým světlem s teplotou chromatičnosti běžně 5000-6000 K, v lepším případě 4000 K, tzn. že obsahují velký podíl modrého světla. Technická norma toto jen nedostatečně omezuje stanovením horní hranice pro různá prostředí. Ačkoliv tyto hranice představují nejhorší přípustné teploty, tvůrci VO s nimi zacházejí jako s doporučenými hodnotami a nerespektují zdravotní doporučení (často je ani neznají). Zakládáme si tím na epidemii zdravotních problémů.
Dobře svítit znamená svítit:
- tam, kde je to potřeba - dolů na cestu, NE do strany sousedům do oken a lidem do očí nebo dokonce nahoru (jako naprostá většina současného VO).
- jen tehdy, kdy je to potřeba - když po cestě prochází chodec. V praxi to znamená, že většina svítidel může být většinu času zhasnutých nebo aspoň ztlumených.
- s minimální potřebnou intenzitou
- rovnoměrně a s přiměřenými kontrasty sousedících zón - kolísající jas pozadí dělá chodce neviditelnými
- správnou barvou světla - s minimálním obsahem modrého světla, které zastavuje tvorbu hormonu melatoninu a rozvrací tak denní biologické cykly. Teplota chromatičnosti max. 3000 K ale spíše 2000-2500 K.
Trvalo několik desítek let, než tyto principy začaly pronikat i do právních a technických norem a dnes, zaplaťpánbůh, poskytují alespoň částečnou ochranu. Bohužel ani to nepomůže, když osvětlení projektují a schvalují lidé neznalí základních principů a norem, nebo jen sledující splnění minimálních požadavků norem bez citu k podstatě problému. Tuším, že bohužel potrvá ještě další desítky let než osvěta promění postoj společnosti a ochrana noční tmy se pak stane stejnou samozřejmostí jako ochrana vzduchu, vody nebo zdravá výživa.
Zajeďte se podívat do Kodaně. Tam už to dávno pochopili. A například v jedné kanadské obci, kde bydlí můj kolega, opakovaně návrh na zřízení VO zamítli.
Užitečné odkazy:
Rozhovor Hynek Medřický https://video.aktualne.cz/dvtv/nebezpecne-svetlo-z-mobilu-od-lekaru-mozna-uslysime-nepeknou/r~d30afb8ccbf211e8acf3ac1f6b220ee8/
Wiseman, Richard, 2014 – Noční škola – praktické shrnutí vědy o spánku
Audiobook with summary advice
•http://svetlo.astro.cz/
•http://darksky.org/
null
null
null
null
null
null
null
null
null
null
null
null