Roušky a totalita v nás
Používání roušek se zvrhlo v davové šílenství.
Byli jsme se ženou mezi prvními průkopníky používání roušek v omezených prostorech obchodů a MHD, to jest tam, kde to dává smysl. Používání roušek se ale rychle zvrhlo v davové šílenství. Navzdory mínění českých lékařů i WHO vláda nařídila mj. nošení roušek všude mimo domov. Navzdory tomu, že takové opatření riziko přenosu virů nijak nesnižuje, ale zato zvyšuje zdravotní rizika spojená s dýcháním vydýchaného vzduchu a recyklací všeho, co během několika hodin do svých roušek naprskáme, nasmrkáme a nachrchláme. A český lid, jako stádo, začal nosit roušky všude a pořád. Samotní řidiči v autech, lidé na procházce v lese nebo na prázdné ulici, kde jednou za 5-10-30 minut minou jiného člověka. Ti aktivnější z nás dokonce začali hlásit policii ty, kteří v takových situacích roušky nemají, nebo je “lynčují” na Facebooku.
Včera jsem zrovna cepoval děti, jak se mají na veřejnosti chovat, aby nebrnkali zarouškovaným spoluobčanům na jejich strachy. Vybavily se mi při tom pocity, jaké jsem zažíval za socialismu, kdy nás rodiče s patřičnou naléhavostí školili, co se může a nemůže říkat na veřejnosti a ve škole. Stejně jako tenkrát i včera se mi stáhnul žaludek z té absurdity a z pocitu nesvobody. Uvědomil jsem si, že nastalá situace nabrala totalitní společenskou dynamiku. Velká část společnosti se s důvěrou upnula k nařízením strany a vlády a vytváří takový tlak na zbytek společnosti, že ta si už netroufne chovat jinak, i když je jim jasná zhovadilost takových nařízení. Do společnosti se plíživě vkrádá atmosféra nesvobody a strachu.
Vše je umocněno nepochopitelnou podporou "vůdci" a jeho straně navzdory tomu, že to byl především "vůdce":
- kdo odmítáním diskuse ztratil víc než měsíc času na přípravy na epidemii.
- kdo v době po probuzení chaoticky blábolil a tajtrdlíkoval pro politické body .
- porušil funkční zákonné postupy v době krize.
- v kouřové cloně epidemie zkusil prosadit osobní zájmy do připravovaného zákona o skutečných majitelích firem.
- odesílal irelevantní materiální pomoc Číně a doslova za pár dnů si vláda stejný materiál zase s patřičnou přirážkou zpět kupovala, navíc v pochybné kvalitě a s potupným divadlem vděku čínským pohlavárům.
- svými hloupými a nepravdivými výroky podkopává vztahy v EU, která mezitím bez pompy věcně řeší, co řešit může, a ČR z toho zase profituje.
- kdo proplýtval řadu let hospodářské konjunktury bez tvorby jakýchkoli rezerv, takže teď v krizi nemá kde brát.
- kdo teď v rámci záchraných opatření zadluží nás všechny, včetně našich potomků. Živě si přestavuji, jaký se při tom rozdávání vytvoří prostor pro rozkrádání historických rozměrů.
V tuhle chvíli už vnímám hospodářské a společenské důsledky naordinovaných opatření jako větší hrozbu než samotný COVID19.
Byli jsme se ženou mezi prvními průkopníky používání roušek v omezených prostorech obchodů a MHD, to jest tam, kde to dává smysl. Používání roušek se ale rychle zvrhlo v davové šílenství. Navzdory mínění českých lékařů i WHO vláda nařídila mj. nošení roušek všude mimo domov. Navzdory tomu, že takové opatření riziko přenosu virů nijak nesnižuje, ale zato zvyšuje zdravotní rizika spojená s dýcháním vydýchaného vzduchu a recyklací všeho, co během několika hodin do svých roušek naprskáme, nasmrkáme a nachrchláme. A český lid, jako stádo, začal nosit roušky všude a pořád. Samotní řidiči v autech, lidé na procházce v lese nebo na prázdné ulici, kde jednou za 5-10-30 minut minou jiného člověka. Ti aktivnější z nás dokonce začali hlásit policii ty, kteří v takových situacích roušky nemají, nebo je “lynčují” na Facebooku.
Včera jsem zrovna cepoval děti, jak se mají na veřejnosti chovat, aby nebrnkali zarouškovaným spoluobčanům na jejich strachy. Vybavily se mi při tom pocity, jaké jsem zažíval za socialismu, kdy nás rodiče s patřičnou naléhavostí školili, co se může a nemůže říkat na veřejnosti a ve škole. Stejně jako tenkrát i včera se mi stáhnul žaludek z té absurdity a z pocitu nesvobody. Uvědomil jsem si, že nastalá situace nabrala totalitní společenskou dynamiku. Velká část společnosti se s důvěrou upnula k nařízením strany a vlády a vytváří takový tlak na zbytek společnosti, že ta si už netroufne chovat jinak, i když je jim jasná zhovadilost takových nařízení. Do společnosti se plíživě vkrádá atmosféra nesvobody a strachu.
Vše je umocněno nepochopitelnou podporou "vůdci" a jeho straně navzdory tomu, že to byl především "vůdce":
- kdo odmítáním diskuse ztratil víc než měsíc času na přípravy na epidemii.
- kdo v době po probuzení chaoticky blábolil a tajtrdlíkoval pro politické body .
- porušil funkční zákonné postupy v době krize.
- v kouřové cloně epidemie zkusil prosadit osobní zájmy do připravovaného zákona o skutečných majitelích firem.
- odesílal irelevantní materiální pomoc Číně a doslova za pár dnů si vláda stejný materiál zase s patřičnou přirážkou zpět kupovala, navíc v pochybné kvalitě a s potupným divadlem vděku čínským pohlavárům.
- svými hloupými a nepravdivými výroky podkopává vztahy v EU, která mezitím bez pompy věcně řeší, co řešit může, a ČR z toho zase profituje.
- kdo proplýtval řadu let hospodářské konjunktury bez tvorby jakýchkoli rezerv, takže teď v krizi nemá kde brát.
- kdo teď v rámci záchraných opatření zadluží nás všechny, včetně našich potomků. Živě si přestavuji, jaký se při tom rozdávání vytvoří prostor pro rozkrádání historických rozměrů.
V tuhle chvíli už vnímám hospodářské a společenské důsledky naordinovaných opatření jako větší hrozbu než samotný COVID19.