Současné masivní hromadění ruských vojenských jednotek na hranicích s Ukrajinou nevěstí nic dobrého. Co může dělat Česká republika?

Bohužel nefungují standardní komunikační kanály, protože Rusko přerušilo diplomatické vztahy s NATO. Zatím není jasné, jestli jde ze strany Ruska „jen“ o blafování s cílem donutit západ k jednostranným ústupkům, nebo zde skutečně hrozí skutečně masivní vojenská agrese vůči celé Ukrajině. Jaká je pozice České republiky?

Česko-ruské vztahy prošly v uplynulých letech bouřlivými turbulencemi. Zasloužila se o to nejdříve bouře kolem přemístění pomníku maršála Koněva, který ruská strana označila za nepřátelský krok a zahájila kvůli němu absurdní trestní stíhání představitelů naší samosprávy. Vše pak eskalovalo zjištěním BIS, že útok na muniční sklad ve Vrběticích, při kterém zemřeli dva lidé, spáchali agenti ruské vojenské rozvědky GRU. Teprve po tomto zjištění se český stát rozhodl snížit počet členů notně předimenzované ruské ambasády na stejnou úroveň jakou má naše zastoupení v Moskvě a vyloučil ruský Rosatom z tendru na dostavbu Dukovan. Momentálně stojí příští česká vláda před novým formováním pozice vůči Rusku. Má to ale háček… Nemáme ministra zahraničí. Totiž máme, ale prezident republiky ho odmítá jmenovat do funkce. A přes tohle rozhodnutí prý nejede vlak.

Když naše prezidentská kancelář zveřejnila seznam důvodů, proč prezident Zeman nechce jmenovat ministra zahraničí Jana Lipavského, uvedla – kromě komického pohoršení nad jeho školními známkami – jeden na první pohled věcný argument.

• Distancovaný postoj k Izraeli a Visegrádu, který je v rozporu s programovým prohlášením vlády

Pominu zjevnou iracionalitu a mimoběžnost podobné argumentace. Zkoumat vládní kompatibilitu jednotlivých kandidátů je zcela mimo prezidentskou kompetenci. Navíc je podobná argumentace i věcně nesmyslná. Koaliční program vlády totiž v oblasti zahraniční politiky především říká:

„Obnovíme tradici „havlovské“ zahraniční politiky včetně podpory rozvojové a transformační spolupráce. Zasadíme se o přijetí zákona sankcionujícího hrubá porušení lidských práv (tzv. Magnitského zákon). Budeme nadále prohlubovat spolupráci s demokratickými partnery v asijsko-pacifické oblasti (jako například Tchaj-wan, Japonsko, Korejská republika a další). Provedeme revize vztahů s Ruskem a Čínou.“

To je, oč tu běží. Je zjevné, že nikoli postoje kandidáta na ministra, ale postoje stávajícího prezidenta České republiky jsou zjevně nekompatibilní s koaličním programem nové české vlády.
Kdyby ale chtěl být Miloš Zeman pro jednou upřímný, musel by do zdůvodnění svého odmítavého postoje napsat:

• Distancovaný postoj k Rusku, který je v rozporu se zájmy Kremlu

Situace na rusko-ukrajinské hranici je alarmující. Aby západ dokázal hrozícímu konfliktu účinně čelit, potřebuje zaujmout jednotný neuhýbavý postoj. A stejný postoj musí zaujmout i Česká republika. Byť budou z lánského akvária zaznívat seberušivější tóny. Přes to nejede vlak!

David Smoljak, senátor