Oceňujeme zablokování osmi nejagresivnějších proruských dezinformačních webů, ale často k tomu dodáváme, že musí jít jen o dočasné "válečné" opatření, protože jinak přece musíme ctít svobodu slova a každý musí mít právo vyslovit svůj názor. Je to ale pravda?

Rozmohl se nám tady takový nešvar.

Oceňujeme zablokování osmi nejagresivnějších proruských dezinformačních webů, ale často k tomu dodáváme, že musí jít jen o dočasné "válečné" opatření, protože jinak přece musíme ctít svobodu slova a každý musí mít právo vyslovit svůj názor. Jinak by šlo o státní cenzuru, a to přece nechceme...

No, ponechám teď stranou, že proruské weby vypnulo České internetové sdružení, nikoli stát, takže o žádné státní cenzuře nemůže být řeč.
Ponechám stranou i to, že svoboda slova nezakládá zároveň právo volného šíření čehokoli kdekoli. Jinými slovy, máme svaté právo tvrdit, že z jiskry vzejde plamen, ale začneme-li v přeplněném kině z plezíru nahlas křičet, že hoří, budeme pravděpodobně čelit správním nebo trestním orgánům.

Jednu věc už ale stranou neponechám. Je totiž zoufale nelogické a nesystémové, že ve veřejném prostoru používáme při pohledu na média naprosto nesmyslně dvojí metr.

Máme tu na jedné straně tzv. "tradiční média", tedy klasické televizní a rozhlasové stanice. Ty musí dodržovat licenční podmínky, zákon o televizním a rozhlasovém vysílání a v případě médií veřejné služby navíc Zákon o ČT a ČRo. Na jejich působení navíc dohlíží velké i malé mediální rady, které jsou schopné vyvolat odvolání ředitele jen proto, že při rozhlasovém čtení románu padne slovo "penis".
Pak tu máme portály a weby působící v on-line prostoru a jejich působení v současné době neupravuje nic. Žádné rady, žádné zákony, žádné regulace. Jako bychom do silničního prostoru vypustili vozidla, pro které neplatí žádná silniční pravidla, ani dopravní značky a na křižovatkách mohou klidně jezdit na červenou. Tuhle absurdní asymetrii musíme do budoucna napravit. A nejen my, tohle musí udělat minimálně celá Evropa. Naše předsednictví v Radě Evropské unie nám k tomu dá skvělou příležitost.

A do té doby musí webové portály dodržovat alespoň základní právní normy. Třeba § 356 o podněcování nenávisti, nebo § 405 o schvalování zločinů proti lidskosti!