Naposled jsem zde psal o tom, jak váhavě přistupujeme k boji s informační válkou, kterou proti nám a ostatním zemím západu vede už po desetiletí Rusko. Neustále sílící proud dezinformací přitom naši společnost nepřetržitě rozděluje a radikalizuje. A my jen žasneme, jak naši dříve pohodoví příbuzní a přátelé se náhle propadají do iracionálního světa spikleneckých teorií a konspirací.

Lví podíl na tom mají algoritmy sociálních sítí, které amplifikují zejména polarizující obsah. A čím dál větší počet lidí přistupuje k informacím o světě primárně skrze ně. Naléhavost a nebezpečnost celé věci navíc umocnila pandemie covidu a válka Ruska proti Ukrajině. Dvě globální katastrofy s přímými dopady do našich životů, které znejistily značnou část společnosti a umocnily její potřebu najít jednoduché odpovědi na nové výzvy rychle se měnícího světa. Neurovědci uvádějí, že nejistota a nepředvídatelnost dalšího vývoje člověka stresuje natolik, že přimknutí se ke skupině sdílející nějakou jednoduchou universální „pravdu“, může přetížené psychice přinést úlevu. Proto na demonstracích podporujících různé konspirační teorie vidíme účastníky, kteří jsou ve svém naštvání a morálním pobouření vlastně šťastní.

Recept na obranu společnosti proti intoxikaci indukovanou psychózou není jednoduchý. Ale neobejde se bez technologické obrany proti zdrojům nákazy. Bez strategické komunikace, která posílí důvěru občanů ve stát a jeho instituce. Bez nabídnutí pozitivních narativů, se kterými se může příjemce ztotožnit. Bez mediální osvěty, která pomůže společnost imunizovat proti vlivu dezinformačních kampaní. A samozřejmě se neobejde bez spolupráce státních i nestátních institucí a nadnárodní koordinace.

Ve veřejném prostoru se občas objevují stesky politiků, že neexistuje způsob, jak dezinformace definovat. Evropská komise přijala už v roce 2018 Akční plán proti dezinformacím, v němž se pokusila nalajnovat hřiště. Dezinformace v něm definuje jako prokazatelně falešné nebo zavádějící informace, které vznikly a jsou šířeny za účelem úmyslného podvádění veřejnosti. A protože k jejich šíření dochází především v on-line prostoru, staly se platformy jako Google, Facebook, Youtube a Twitter signatáři kodexu zásad boje proti dezinformacím a zavázaly se přijmout opatření k omezení jejich šíření. K tomuto závazku však přistupují s různou mírou nasazení a v případě Twitteru už jeho nový výstřední majitel Elon Musk zařadil zjevně zpátečku.

Nejúčinnějším legislativním nástrojem pro regulaci on-line prostředí tak zůstává Akt o digitálních službách. Ten zavádí standardizované postupy pro oznamování nezákonného obsahu, pravidla pro přístup ke stížnostem i k obraně před neoprávněným odstraněním obsahu. Zákon vstoupil v platnost 16.listopadu 2022. A jeho účinnost se bude projevovat v postupných krocích. Pro členské země EU, tedy i pro Českou republiku z toho vyplývá povinnost určit nejpozději do 17. února 2024 koordinátora digitálních služeb, který bude odpovědný za uplatňování zákona. Od tohoto dne tedy bude platit pro všechny subjekty v jeho působnosti.

Zatím se ale ještě pořád řítíme plnou parou proti zdi.