Nezákonné sKarty jsou obyčejnou šikanou
Zatím poslední pochybný projekt ministerstva práce a sociálních věcí, takový stylový Drábkův dáreček na rozloučenou, nazvaný krátce sKarta výjimečně neohrožuje státní rozpočet, ale přímo občany České republiky. V první řadě ty hendikepované, kteří se proti podobným asociálním nařízením, vymykajícím se zdravému rozumu, mohou bránit jen stěží. Právě pro ně může znamenat každá cesta do banky či k bankomatu doslova nepřekonatelnou překážku, nemluvě o značných nákladech, které jim tím zcela nesmyslně vznikají a dělají díru do rodinných rozpočtů.
O tom, jaké problémy sKarty způsobují těm nejzranitelnějším, vím ze svého senátního obvodu: Kladensko je příkladem území s mnoha malými obcemi a ne zrovna nejhustší sítí bankomatů.
Velkorysá veřejná zakázka přidělená jednomu bankovnímu ústavu ale zasahuje i další sociální skupiny. Administrativně například obtěžuje mladá manželství čerpající dávky na dítě: Pořídit si pro plezír Nečasovy vlády do peněženky novou kartu, nebo si vyřizovat převody z účtu na účet?
Smlouva mezi státem a vybranou bankou předpokládá, že karty časem vyfasují i starobní důchodci. Dokázali by to vládní politici a vysocí státní úředníci sdělit svým rodičům, prarodičům a dalším starým příbuzným kdesi ve vzdáleném podhůří z očí do očí? Nejspíš by je hnali!
Převzetí sKarty nenařizuje žádný zákon, ministerstvo proto nemá nejmenší právo ji komukoliv vnucovat či dokonce kvůli jejímu odmítnutí vyhrožovat odnětím sociálních dávek. Takové chování je nejen skandální a nemorální, ale i nezákonné a pošlapává základní principy právního státu. K odmítnutí převzetí sKarty se podle dostupných informací zatím odhodlalo jen několik málo statečných občanů, kteří si zaslouží naší úctu a podporu. Zvlášť když tento jejich postoj může být záminkou k šikaně spočívající v neoprávněném zadržování dávek ministerstvem. Nakonec bude ale muset úřední šiml před zákonem kapitulovat a dávky občanům vyplatit, což ostatně odpovídá zásadám právního státu. Tento právní názor zastává i ombudsman.
Co mi ale stále vrtá hlavou, je motivace autorů podobného projektu. Jediný, pro koho je karta ve finále výhodná, je její vybraný provozovatel – v tomto případě Česká spořitelna. Průtokem astronomických částek z veřejných rozpočtů by ale patrně nepohrdl žádný bankovní ústav.
Byl systém sKaret šit na míru bankám? Nebo snad i těm, co o přidělení lukrativní veřejné zakázky rozhodovali? Či se jen jednalo o nepromyšlenou iniciativu několika zaměstnanců ministerstva?
Na omyly a náhody nevěřím. To by ministr Drábek dlouhé měsíce neuklidňoval veřejnost, že sKarty budou mít jen dílčí využití, když přitom pohled do smlouvy hovoří jinak. Pokud na Drábka naváže i jeho nástupkyně, Ludmila Mullerová, aniž by projekt zastavila či radikálně upravila, bude na místě podezření, že se přinejmenším TOP 09, ale nejspíš i celá vláda, zhlédla v žonglování s veřejnými penězi a v šikanování jí stále méně nakloněné veřejnosti.
O tom, jaké problémy sKarty způsobují těm nejzranitelnějším, vím ze svého senátního obvodu: Kladensko je příkladem území s mnoha malými obcemi a ne zrovna nejhustší sítí bankomatů.
Velkorysá veřejná zakázka přidělená jednomu bankovnímu ústavu ale zasahuje i další sociální skupiny. Administrativně například obtěžuje mladá manželství čerpající dávky na dítě: Pořídit si pro plezír Nečasovy vlády do peněženky novou kartu, nebo si vyřizovat převody z účtu na účet?
Smlouva mezi státem a vybranou bankou předpokládá, že karty časem vyfasují i starobní důchodci. Dokázali by to vládní politici a vysocí státní úředníci sdělit svým rodičům, prarodičům a dalším starým příbuzným kdesi ve vzdáleném podhůří z očí do očí? Nejspíš by je hnali!
Převzetí sKarty nenařizuje žádný zákon, ministerstvo proto nemá nejmenší právo ji komukoliv vnucovat či dokonce kvůli jejímu odmítnutí vyhrožovat odnětím sociálních dávek. Takové chování je nejen skandální a nemorální, ale i nezákonné a pošlapává základní principy právního státu. K odmítnutí převzetí sKarty se podle dostupných informací zatím odhodlalo jen několik málo statečných občanů, kteří si zaslouží naší úctu a podporu. Zvlášť když tento jejich postoj může být záminkou k šikaně spočívající v neoprávněném zadržování dávek ministerstvem. Nakonec bude ale muset úřední šiml před zákonem kapitulovat a dávky občanům vyplatit, což ostatně odpovídá zásadám právního státu. Tento právní názor zastává i ombudsman.
Co mi ale stále vrtá hlavou, je motivace autorů podobného projektu. Jediný, pro koho je karta ve finále výhodná, je její vybraný provozovatel – v tomto případě Česká spořitelna. Průtokem astronomických částek z veřejných rozpočtů by ale patrně nepohrdl žádný bankovní ústav.
Byl systém sKaret šit na míru bankám? Nebo snad i těm, co o přidělení lukrativní veřejné zakázky rozhodovali? Či se jen jednalo o nepromyšlenou iniciativu několika zaměstnanců ministerstva?
Na omyly a náhody nevěřím. To by ministr Drábek dlouhé měsíce neuklidňoval veřejnost, že sKarty budou mít jen dílčí využití, když přitom pohled do smlouvy hovoří jinak. Pokud na Drábka naváže i jeho nástupkyně, Ludmila Mullerová, aniž by projekt zastavila či radikálně upravila, bude na místě podezření, že se přinejmenším TOP 09, ale nejspíš i celá vláda, zhlédla v žonglování s veřejnými penězi a v šikanování jí stále méně nakloněné veřejnosti.