Lidstvo už zažilo pandemií nesčetně. A jestli je nějaká „lesson learnt“ aplikovatelná na jakoukoli dobu, tak že v boji s viry je třeba využít všech zbraní, které jsou po ruce. Nejen z vědy a výzkumu, ale aktuálně třeba i nových technologií. Se všemi nedokonalostmi i pochybnostmi. Abychom byli před virem o krok napřed, potřebujeme informace.

Technologie neumí nahradit lidský aspekt, umí ale získat čas. Viděli jsme to v Singapuru. Jeho trasovací aplikace šetřila odhadem dva dny, během nichž by nevědomky nakažení lidé virus šířili dál. Cenných 48 hodin u každého případu. Cestou vývoje aplikace se tak vydala řada dalších států, včetně většiny evropských. České řešení eRouška bylo dokonce jedno z prvních, které v EU spatřilo světlo světa (některé země jsou stále ve fázi plánů či vývoje). Naše aplikace je navíc hodnocena velmi dobře, co se týče ochrany soukromí.

eRouska.cz si od prestižního amerického časopisu MIT Technology Review vysloužila nejvyšší hodnocení, tj. stejné jako singapurská TraceTogether či izraelská HaMagen. Třeba německá aplikace na tom v tomto žebříčku byla o mnoho hůř (z pěti hvězd získala jen dvě), přesto si právě ji (Corona-Warn-App) stáhlo za prvních 24 hodin fungování 6,5 milionů Němců. O tom se nám (bohužel) může jenom zdát. Po několika týdnech života si eRoušku stáhlo do mobilu asi jen 210 tisíc lidí.

Možná je to dáno pověstnou německou disciplinovaností, možná tím, že průběh epidemie byl u nich varovnější, možná měla jejich aplikace lepší reklamu. Naše ministerstvo zdravotnictví hovoří o tom, že ideál za Česko je zhruba na desetinásobku současných uživatelů, cca na 2 milionech. Pravda je ta, že význam mají aplikace jen ve chvíli, kdy je používá dostatečné množství osob (hovoří se o 60 %). Své o tom ví na Islandu, kde si aplikaci stáhlo zhruba 40 % z celkových 364 000 obyvatel, ale ani to k velkému úspěchu nestačilo.

Klíčovým slovem je tady Důvěra. Ochota lidí nastavit si aplikaci v telefonu. Rozumím obavám, chápu pochybnosti. Společnost s novými technologiemi pracuje historicky velmi krátkou dobu a byli jsme svědky mnoha případů, kdy naše důvěra (i data) byla zneužita.

Většina evropských zemí včetně Česka jde proto cestou sběru anonymních kontaktů, které lze zpětně vyvolat, jen pokud je u majitele telefonu prokázána nákaza. Anonymizované informace o kontaktu s infikovaným (třeba ve frontě na maso nebo na zastávce MHD) probíhají pouze mezi uživateli telefonu. To se ukázalo jako správné, jedna z mála zemí, která data sbírá centrálně (tedy přes další autority, které kontaktují dotčené) je Francie, k aplikaci se tu hlásí jednotky procent majitelů telefonu.

Otevřený evropský prostor se ale potýká ještě s jednou výzvou. Volný pohyb mezi státy EU. Abychom jej mohli zachovat, měly by evropské aplikace komunikovat i mezi sebou. Dobrá zpráva je, že přesně to už několik týdnů evropské státy řeší a Evropská komise je připravena vytvořit zázemí, kde k výměně decentralizovaných informací bude docházet. Pokud by systém takto fungoval, pak nám umožní zachovat Schengen a izolovat jen nezbytně nutná místa, lokality. Nikoli celé státy.

Potřebujeme, aby byly systémy interoperabilní v rámci celé Evropské unie. Pro evropský prostor je to možná klíčová otázka dalšího přežití. Nejen kvůli zachování svobody pohybu, ale i existence jednotného trhu. K zamyšlení mne tyto úvahy vedou obzvlášť v situaci, kdy se všeobecně předpokládají scénáře dalších vln pandemie. Ať už této – nebo jakékoli jiné.