Není to ani pět let, co jsem psala články o tom, jak se Polsko vrací svojí potratovou politikou do středověku. Tenkrát přijali nejtvrdší protipotratový zákon v Evropě. I tenkrát se Polsko bouřilo, dnes jsou protesty mnohem silnější a mně se slova i příměry hledají těžko.

Rozhodnutí polského Ústavního soudu posouvá celou věc za hranu únosnosti. Polkám má být zamítnut potrat i v případech, kdy je téměř jisté, že plod během těhotenství nepřežije, případně se narodí dítě, které zemře pár dní po porodu. Považuji to za nehumánní, postrádající jakýkoli respekt vůči ženám.

V 38 milionovém Polsku bylo vloni vykonáno něco málo přes tisíc legálních interrupcí. Z nich 98 % bylo provedeno právě kvůli poškození plodu. To jsou přesně ty případy, které by dnes měly být odmítány. Naschvál hovořím o legálním přerušení těhotenství. Současná polská politika v tomto směru jen podporuje zdraví i život ohrožující potraty prováděné neodborně, případně tzv. potratovou turistiku Polek, která je veřejným tajemstvím již mnoho let.

Jde zkrátka o bezprecedentní zásah do práv žen. Nepatří do vyspělého světa, nepatří do 21. století. Otázku vyvolává i načasování rozhodnutí, které padlo v době vyhrocené pandemické situace, kdy Evropa řeší zcela jiné problémy. Dění v Polsku by ale nemělo ujít naší pozornosti. Abych si vypůjčila dnes už známý slogan jedné východní velmoci: Každá pandemie jednou skončí, ale boj za práva polských žen musí trvat navždy. Minimálně dokud nedojde ke změně.

Pevně věřím, že nebylo řečeno poslední slovo. Nález soudu ještě musí vyjít ve sbírce zákonů, je prostor tlačit na polskou vládu, aby rozhodnutí přehodnotila. Přesně to hodlám dělat i já, a to nejen z pozice místopředsedkyně Evropského parlamentu. Aktuálně jsem se například připojila k celoevropské iniciativě Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) s výzvou polské vládě, aby odmítla učinit legislativní změny.

Otevřený dopis podepsat můžete i Vy - a to právě zde.