zákaz tělesných trestů by tomu předcházel

Tělesný trest nebo týrání - kde je hranice?

V článku Výprask jako zločin (MFD 9.1.2013) otevírá Ivana Karásková důležité téma - popisuje případ matky, která dostala podmínku za týrání svého hyperaktivního syna. Autorka nás přesvědčuje, že matka byla odsouzena nikoliv za týrání, ale za to, že svému hyperaktivnímu synovi „dala vařečkou na zadek“ a byla potrestána bez ohledu na to, že „výprask není v ČR trestný“.

V této kauze ovšem nešlo jen o běžný tělesný trest, jemuž by mohl nasvědčovat tradiční nástroj (vařečka) a obvyklé místo (dětský zadek). Podstatné je to, že banálně vyhlížející „tradiční výchova“ vyústila v týrání, a tedy v trestný čin. Tělesným týráním může být i nepřiměřené nebo opakované tělesné trestání, jehož důsledkem jsou tělesná zranění. K těmto zraněním patří i zavřená poranění bez porušení kůže včetně pohmoždění. Pohmoždění na těle trestaného hyperaktivního chlapce zjistila psycholožka a případ nahlásila úřadům, čímž pouze splnila svoji oznamovací povinnost.

Tento případ není ojedinělý. Za většinou případů týrání dětí stojí nechtěné překročení hranice mezi tělesným trestem a týráním. Právě proto by byl tolik diskutovaný - a dosud nezavedený - zákaz tělesných trestů, dobrou prevencí týrání dětí.

Na vině jsou psychologové?

Autorka článku zpochybňuje nejen rozsudek soudu, ale i postup psycholožky, která týrání oznámila, líčením své vlastní neblahé zkušenosti s jinou představitelkou této zřejmě pro rodiče nebezpečné profese. Náhodná kolemjdoucí, rovněž psycholožka si totiž kdysi dovolila kritizovat novinářku za „několik pádných úderů na zadek“ jejímu vlastnímu synovi! „To už mě brali všichni čerti,“ uzavírá autorka svoji argumentaci na podporu rázných trestů, a fandí všem rodičům penalizovaným za tělesné tresty. „Milost“ od ní dostává i hlavní hrdinka článku - potrestaná matka. Protože ji udala psycholožka! Matka však nebyla odsouzena za to, že vzala vařečku, ale za to, že opakovaným nepřiměřeným trestáním způsobila svému dítěti zranění, která odpovídají definici týrání. Ani v době bouřlivých debat kolem amnestie by tento trestný čin neměl být bagatelizován. A navíc – podle trestního zákona má každý občan povinnost oznámit, když se věrohodným způsobem dozví o týrání či zneužívání dítěte. Naštěstí česká společnost je k případům týrání nejzranitelnějších skupin obyvatel – seniorů a dětí – stále citlivější.


(Psáno pro MF DNES)