Síly, které napomohly zmaření vojenského převratu v Turecku, měly za cíl zvrátit liberální a prozápadní směřování Turecka.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan podle vlastních slov při neúspěšném pokusu o převrat jen o vlas unikl smrti. V době začátku pátečního pokusu o vojenský převrat prezident s rodinou trávil dovolenou v letovisku Marmaris u Egejského moře.

Pučisté se přiblížili k hotelu prezidenta pomocí tří vrtulníků s čtyřiceti vojáky na palubě, spustili se na zem padáky nebo po lanech a vtrhli do hotelu, kde pobýval prezident, jen deset minut po jeho útěku na letiště. Pak zabili několik jeho osobních strážců. Sám Erdoğan tvrdí, že ho na nebezpečí upozornil jeho zeť, a pokáral turecké tajné služby za špatnou práci. Jak mohl zeť prezidenta vědět více než tajné služby země? A jak může proběhnout vojenský puč v zemi, která je od roku 1952 členem NATO?

Erdoganova inscenace

V západním tisku se začaly rozvíjet teorie, podle kterých převrat mohl pomocí tajných služeb zinscenovat sám Erdoğan s cílem posílit svoji diktaturu a fyzicky zlikvidovat nebo postihnout represemi své odpůrce. Tuto teorii potvrzuje fakt, že letadlo Erdoğana na cestě z Marmaris do Istanbulu doprovázely stíhačky povstalců, to znamená, že od začátku převratu měl Erdoğan situaci pevně pod kontrolou. Ale vzhledem k obrovskému nebezpečí, které by případná "hra na převrat" znamenala pro Erdoğana a jeho režim, je tato verze málo pravděpodobná. Vztahovačný a nedůtklivý vládce by nikdy nedal v sázku svou moc a svůj život. Diktátoři nejsou hraví a bojí se, byť i sebemenšího rizika. Sám Erdoğan tvrdí, že mu převrat „seslal Alláh“.

Ruská stopa

Před několika dny se v íránském tisku objevila konspirační teorie, která zásluhu na záchraně Erdoğanova života připisuje jeho nedávnému úhlavnímu nepříteli, ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Podle íránské tiskové agentury Fars s odvoláním na zdroje v Ankaře, ruská rozvědka údajně předem informovala své turecké kolegy o hrozícím útoku na hotel v Marmaris, kde tehdy Erdoğan s rodinou pobýval. Příslušníci ruské vojenské jednotky Electronic Intelligence se sídlem v syrské Latakii údajně zachytili a dešifrovali kódovaná sdělení povstalců turecké armády v poslední fázi přípravy na vojenský převrat.

Agentura Fars své tvrzení o pomoci ruských tajných služeb Erdoğanovi podporuje faktem, že jediný den po potlačení povstání tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov potvrdil osobní setkání Vladimira Putina a Recepa Tayyipa Erdoğana na ruském území začátkem srpna, pravděpodobně v Soči. Setkají se poprvé od loňského podzimu, kdy turecké letectvo sestřelilo ruské vojenské letadlo.

Autoritářští vládci Putin a Erdoğan mají mnoho společného. Oba porušují mezinárodní konvence o dodržování lidských práv, potlačují svobodu tisku, odmítají liberální hodnoty a usilují o archaizaci společnosti se silným náboženským akcentem. Putinovo Rusko je hodnotově Erdoğanovi daleko bližší než Evropská Unie. A skutečnost, že Turecko jako země NATO může způsobit Alianci značné problémy, Putina nemůže nepotěšit.

Kde byla Amerika?

Vzniká otázka: pokud ruské tajné služby zachytily komunikaci povstalců, proč se totéž nepovedlo americkým jednotkám téhož zaměření? A pokud Američané měli tyto informace, proč neupozornili vedení státu – partnera v NATO?

Izraelská pomoc?

Není vyloučeno, že informaci o připravovaném převratu předala ruským jednotkám izraelská zahraniční rozvědka Cahal, která již od září 2015 předávala Rusům velmi přesné údaje o pozicích bojovníků ISIS. V současné době ani ruský prezident Vladimir Putin, ani současný izraelský premiér Benjamin Netanjahu nemají zájem na pádu Erdoğanova autoritářského režimu. Izrael nemá zájem na destabilizaci Turecka, naopak stejně jako turecký prezident, se obává Íránu a Hizballáhu a nepřeje si, aby se pod kontrolu syrského diktátora Bašára Asada dostaly Golanské výšiny, které doposud ovládá umírněná opozice.

Íránská verze

Vzhledem k tomu, že jako první označili Putina za „záchrance“ Erdoğana právě iránská media, nemůžeme pustit ze zřetele íránské zájmy. Teorie o tom, jak car zachránil sultána, se objevily i v českých mediích. Ve skutečnosti však tato na první pohled „krásná“ pohádka, jak diktátor zachránil diktátora, má jiný zdroj. Zpráva se objevila v iránských mediích, která se sice tváří jako nezávislá, ale ve skutečnosti jsou pod velkým vlivem kruhů, blízkých prezidentu Íránu Hasanu Rúhánímu. Íránská zahraniční politika je velmi pragmatická a má za cíl snížení napětí v regionu a vyřešení syrského konfliktu zapojením multilaterálních jednání, což není možné bez Turecka.

Rusko a Turecko usmířil Íránský pragmatismus

Novinářská kachna o pomoci Putina Erdoğanovi byla vypuštěna do světa s požehnáním nejvyšších íránských kruhů a s cílem „usmířit“ Rusko a Turecko. A to i bez ohledu na to, že Írán má více než dost důvodů k nespokojenosti s tureckou politikou. Jsou to i neshody v syrské válce (Turecko a Írán stojí v tomto konfliktu de facto proti sobě), pak vstup Turecka do Iráku a konečně hrozba vzniku protišiítské koalice v regionu. V prosinci minulého roku se horkokrevný Erdoğan dokonce telefonicky pohádal s prezidentem Rúháním kvůli zprávě íránských médií, že členové Erdoğanovy rodiny obchodují s naftou s ISIS.

Na druhé straně Írán se zalíbením sleduje, jak Erdoğanova vládnoucí strana podporuje nárůst významu islámu v Turecku a jak Erdoğan opakovaně demonstroval nezávislost své politiky na Západu. Největší sympatie v Íránu vyvolaly spory Turecka s Izraelem.

Írán se drží starého orientálního pravidla – pokud to jen trochu jde, se sousedy musíš vycházet dobře. Rúhání dobře chápe, že pouze silou ruských a íránských zbraní nelze zdolat ISIS a udržet Asadův režim v Sýrii. Pro definitivní vyřešení syrského konfliktu jsou nezbytná mnohostranná jednání. Usmíření Turecka s Ruskem vtáhne Ankaru do hry a zároveň oslabí pozici USA v regionu. Írán pak dokáže významně posílit svoji vlastní pozici v regionu na Blízkém Východě.

Možná se ani nedozvíme, kdo konkrétně Erdoğana na nebezpečí upozornil. V každém případě síly, které napomohly zmaření vojenského převratu v Turecku, měly za cíl upevnit diktátorský na islám orientovaný Erdoğanův režim a zvrátit prozápadní orientaci Turecka.