Za pokus o vraždu dva týdny v nemocnici, pak se to podařilo
Kvůli nespolupráci policie s psychiatrií zbytečně vyhasl další lidský život
Jedinec, který spáchá násilný čin, například se pokusí někoho zavraždit, je zpravidla vzat do vazby, trestně stihán, pak je souzen a obvykle potrestán dlouhodobým odnětím svobody. Pokud se v průběhu vyšetřování prokáže, že je duševně nemocen, je umístěn do detenčního psychiatrického zařízení a v případě že je uznán nepříčetným, podstupuje ochrannou léčbu – zpravidla nejdříve ústavní, pak ambulantní.
Další vražda po propuštění z psychiatrie. Selhala policie?
Třiatřicetiletá žena, která byla opakovaně léčena v bohnické psychiatrické léčebně, se začátkem července pokusila uškrtit zákaznici jedné z pražských kaváren. Přepadla ji na toaletě a škrtila tričkem. Oběť zachránili kavárníci a vražedkyně dopila svoji kávu. Když dorazila přivolaná policie, stalo se něco neuvěřitelného. Pravděpodobně nebyl přivolán forenzní tým ani nebylo zahájeno vyšetřování pokusu o vraždu, přestože je kvalifikován jako jeden z nejtěžších trestných činů se sazbou až do 18 let vezení. Násilnice nebyla převezena do cely předběžného zatčení ani do detenčního zařízení s ostrahou, ale předána záchranné službě, která ji převezla do běžné psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde pacientkám opět vyhrožovala vraždou. Po dvou týdnech však byla propuštěna s léky na tři dny a s kontaktem na ambulantního psychiatra. Tentýž den násilnice dokončila svůj úmysl vraždit a ubodala zákaznici v nákupním centru.
Léčba na psychiatrii neznamená imunitu a automatický útěk od trestné zodpovědnosti
Trestnímu stíhání a zatčení po škrcení v kavárně se budoucí vražedkyně zřejmě vyhnula pouhým prohlášením před přivolanými policisty, že se už léčila na psychiatrii. Policistům zmínka o tom, že škrtící žena je „na hlavu“ zřejmě postačila ke zproštění viny rovnou v kavárně, bez soudních znalců a soudu. Celého případu pokusu o vraždu se pak policisté zbavili předáním pachatelky zdravotníkům, a více už se o tento případ nezajímali.
Policistovi nepřísluší rozhodovat o příčetnosti, ale chránit společnost před násilím
Zde se pravděpodobně stala ta fatální chyba, protože policistovi nepřísluší rozhodovat o příčetnosti či nepříčetností pachatele násilné trestné činnosti, či dokonce ho předávat do běžné psychiatrické nemocnice místo do policejní cely. Povinností policisty je především chránit společnost před útočníky, především uvězněním pachatelů, a vyšetřovat násilnou trestnou činnost.
Policie poslala pachatelku pokusu o vraždy místo do cely do nemocnice v Bohnicích
Pokud není možnost umístit pachatele do cely předběžného zatčení vzhledem k jeho špatnému psychickému stavu, jedinou volbou je umístění pachatele do detenčního psychiatrického zařízení s ostrahou, podobnou té vězeňské, nikoliv do běžné nemocnice. Správným cílem umístění násilnice po prvním pokusu o vraždu bylo vězení nebo zabezpečovací detence.
Vedení Bohnic: vražedkyně netrpěla žádnou duševní chorobou
Ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý tvrdí, že pacientku brzy propustili, protože byla ve stabilizovaném stavu a netrpěla žádnou duševní poruchou ve vlastním slova smyslu. Ale copak člověk, který se pokusil zabít nevinnou oběť a stále je schopen vraždit, je ve stabilizovaném stavu? A nemá se posuzovat spíše chování člověka, který někoho škrtí v kavárně než jeho ukázněnější vystupování v nemocnici, kde se nemůže dočkat propuštění, aby svůj hrůzný čin dokonal?
Policie neinformovala psychiatry o tom, že jejich pacientka škrtila v kavárně
Nepatřím k těm, kdo vždy obhajují své kolegy-psychiatry v případech, kdy duševně nemocní vraždí. Uznávám potřebu skutečné reformy psychiatrie, která je stále popelkou zdravotnictví a má řadu systémových chyb. Avšak v tomto případě vidím chybu jinde. Policie nejenže nebyla schopna zatknout nebezpečnou útočnici a zahájit její trestní stíhání ihned po prvním pokusu o vraždu v kavárně, ale ani neinformovala psychiatry o jejím nebezpečném chování.
Podle Marka Páva, primáře oddělení psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde byla útočnice hospitalizována, se psychiatři o jejím útoku v kavárně vůbec nedozvěděli, přestože se dotazovali. Získali pouze sdělení, že v tomto případě není zahájeno trestní stíhání. A vzhledem k tomu, že v bohnické nemocnici násilnice nebyla shledána duševně nemocnou, otázka ústavního ochranného léčení ani nevyvstala.
Případ „proklouzl“ rozhraním mezi psychiatry a policisty, kdy policie jako horký brambor přehodila psychiatrům ženu usilující o vraždu, aniž by je informovala o jejím nebezpečném násilném chování. Kvůli absenci spolupráce policie a psychiatrie pacientka byla předčasně propuštěna ve stavu, kdy znovu vraždila.
Každý nebezpečný násilník má být v rukou policie. Psychiatr je až druhý v řadě jen v případě nutnosti léčby
Správně by po prvním pokusu o vraždu mělo proběhnout řádné vyšetřování a soud, který by disponoval psychologickým a psychiatrickým soudně znaleckým posudkem a pak by se rozhodl o dalším postupu – jestli pachatelka má podstoupit výkon trestu či ochrannou léčbu. Do okamžiku rozhodnutí soudu by násilnice měla být ve vazbě nebo v psychiatrickém detenčním zařízení s ostrahou, aby společnost byla chráněna před jejími dalšími útoky. V případě vražedkyně z nákupního centra policie po prvním útoku totálně přesunula vlastní zodpovědnost za ochranu společnosti před touto násilnicí na psychiatrii. Kvůli této záměně zbytečně vyhasl další lidský život.
Jedinec, který spáchá násilný čin, například se pokusí někoho zavraždit, je zpravidla vzat do vazby, trestně stihán, pak je souzen a obvykle potrestán dlouhodobým odnětím svobody. Pokud se v průběhu vyšetřování prokáže, že je duševně nemocen, je umístěn do detenčního psychiatrického zařízení a v případě že je uznán nepříčetným, podstupuje ochrannou léčbu – zpravidla nejdříve ústavní, pak ambulantní.
Další vražda po propuštění z psychiatrie. Selhala policie?
Třiatřicetiletá žena, která byla opakovaně léčena v bohnické psychiatrické léčebně, se začátkem července pokusila uškrtit zákaznici jedné z pražských kaváren. Přepadla ji na toaletě a škrtila tričkem. Oběť zachránili kavárníci a vražedkyně dopila svoji kávu. Když dorazila přivolaná policie, stalo se něco neuvěřitelného. Pravděpodobně nebyl přivolán forenzní tým ani nebylo zahájeno vyšetřování pokusu o vraždu, přestože je kvalifikován jako jeden z nejtěžších trestných činů se sazbou až do 18 let vezení. Násilnice nebyla převezena do cely předběžného zatčení ani do detenčního zařízení s ostrahou, ale předána záchranné službě, která ji převezla do běžné psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde pacientkám opět vyhrožovala vraždou. Po dvou týdnech však byla propuštěna s léky na tři dny a s kontaktem na ambulantního psychiatra. Tentýž den násilnice dokončila svůj úmysl vraždit a ubodala zákaznici v nákupním centru.
Léčba na psychiatrii neznamená imunitu a automatický útěk od trestné zodpovědnosti
Trestnímu stíhání a zatčení po škrcení v kavárně se budoucí vražedkyně zřejmě vyhnula pouhým prohlášením před přivolanými policisty, že se už léčila na psychiatrii. Policistům zmínka o tom, že škrtící žena je „na hlavu“ zřejmě postačila ke zproštění viny rovnou v kavárně, bez soudních znalců a soudu. Celého případu pokusu o vraždu se pak policisté zbavili předáním pachatelky zdravotníkům, a více už se o tento případ nezajímali.
Policistovi nepřísluší rozhodovat o příčetnosti, ale chránit společnost před násilím
Zde se pravděpodobně stala ta fatální chyba, protože policistovi nepřísluší rozhodovat o příčetnosti či nepříčetností pachatele násilné trestné činnosti, či dokonce ho předávat do běžné psychiatrické nemocnice místo do policejní cely. Povinností policisty je především chránit společnost před útočníky, především uvězněním pachatelů, a vyšetřovat násilnou trestnou činnost.
Policie poslala pachatelku pokusu o vraždy místo do cely do nemocnice v Bohnicích
Pokud není možnost umístit pachatele do cely předběžného zatčení vzhledem k jeho špatnému psychickému stavu, jedinou volbou je umístění pachatele do detenčního psychiatrického zařízení s ostrahou, podobnou té vězeňské, nikoliv do běžné nemocnice. Správným cílem umístění násilnice po prvním pokusu o vraždu bylo vězení nebo zabezpečovací detence.
Vedení Bohnic: vražedkyně netrpěla žádnou duševní chorobou
Ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý tvrdí, že pacientku brzy propustili, protože byla ve stabilizovaném stavu a netrpěla žádnou duševní poruchou ve vlastním slova smyslu. Ale copak člověk, který se pokusil zabít nevinnou oběť a stále je schopen vraždit, je ve stabilizovaném stavu? A nemá se posuzovat spíše chování člověka, který někoho škrtí v kavárně než jeho ukázněnější vystupování v nemocnici, kde se nemůže dočkat propuštění, aby svůj hrůzný čin dokonal?
Policie neinformovala psychiatry o tom, že jejich pacientka škrtila v kavárně
Nepatřím k těm, kdo vždy obhajují své kolegy-psychiatry v případech, kdy duševně nemocní vraždí. Uznávám potřebu skutečné reformy psychiatrie, která je stále popelkou zdravotnictví a má řadu systémových chyb. Avšak v tomto případě vidím chybu jinde. Policie nejenže nebyla schopna zatknout nebezpečnou útočnici a zahájit její trestní stíhání ihned po prvním pokusu o vraždu v kavárně, ale ani neinformovala psychiatry o jejím nebezpečném chování.
Podle Marka Páva, primáře oddělení psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde byla útočnice hospitalizována, se psychiatři o jejím útoku v kavárně vůbec nedozvěděli, přestože se dotazovali. Získali pouze sdělení, že v tomto případě není zahájeno trestní stíhání. A vzhledem k tomu, že v bohnické nemocnici násilnice nebyla shledána duševně nemocnou, otázka ústavního ochranného léčení ani nevyvstala.
Případ „proklouzl“ rozhraním mezi psychiatry a policisty, kdy policie jako horký brambor přehodila psychiatrům ženu usilující o vraždu, aniž by je informovala o jejím nebezpečném násilném chování. Kvůli absenci spolupráce policie a psychiatrie pacientka byla předčasně propuštěna ve stavu, kdy znovu vraždila.
Každý nebezpečný násilník má být v rukou policie. Psychiatr je až druhý v řadě jen v případě nutnosti léčby
Správně by po prvním pokusu o vraždu mělo proběhnout řádné vyšetřování a soud, který by disponoval psychologickým a psychiatrickým soudně znaleckým posudkem a pak by se rozhodl o dalším postupu – jestli pachatelka má podstoupit výkon trestu či ochrannou léčbu. Do okamžiku rozhodnutí soudu by násilnice měla být ve vazbě nebo v psychiatrickém detenčním zařízení s ostrahou, aby společnost byla chráněna před jejími dalšími útoky. V případě vražedkyně z nákupního centra policie po prvním útoku totálně přesunula vlastní zodpovědnost za ochranu společnosti před touto násilnicí na psychiatrii. Kvůli této záměně zbytečně vyhasl další lidský život.