Konec lidských práv v Čechách?
Pohřbem pověřen tandem Válková-Křeček
Dva klíčoví oficiální „advokáti“ lidských práv v České republice – zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková a nově zvolený ombudsman Stanislav Křeček mají jasné politické zadání: snížit dosavadní standard a prestiž lidských prav v Česku, jak to jen půjde.
Česká společnost žije ve svobodě již třicet let. Úspěšné budování demokratického právního státu dlouhodobě vyvolávalo pocity vítězství „pravdy a lásky nad lží a nenávistí“. Až do doby, kdy se premiér Babiš za pomoci proruského prezidenta Miloše Zemana ve spolupráci s komunisty a kvazi-fašistickou stranou Tomia Okamury ujal rozhodující moci ve sněmovně a ve státě.
Česko pak postihla rychlá koroze polistopadových hodnot. „Vláda jedné party“ (ANO, ČSSD, KSČM a SPD) pod taktovkou prezidenta Zemana mění pravidla hry z vlády demokracie a práva na plutokratickou oligarchii, směřující k vládě na rusko-asijský způsob. Největší hrozbou pro demokracii a právní řád je koncentrace různých druhů moci (exekutivní, zákonodárné, mediální, finanční) v rukou premiéra Andreje Babiše, což nejen odporuje principu rozdělení moci, ale může následně vést i k ohýbání práva a nerovnosti před zákonem. Promyšlený a funkční český systém ochrany lidských práv a svobod začíná překážet autoritářským mocenským strukturám.
Již na prvním jednání v prosinci 2017 zlikvidovala Babišová vláda bez důvěry agendu lidských práv. Na Úřadu vlády skončil tým špičkových odborníků, který hlídal nedotknutelnost lidských práv všech občanů, nikoliv jen menšin. Post ministra pro lidská práva zlikvidoval Andrej Babiš ještě dřív.
Jmenování Heleny Válkové, někdejší spolupracovnice komunistického justičního vraha Urválka zmocněnkyní pro lidská práva a volba rasisticky smýšlejícího ombudsmana jsou dalším projevem demontáže liberálně demokratického společenského řádu, postaveného na lidských právech a polistopadových hodnotách.
"Zmocněnkyně pro lidská práva" Válková toho již stihla dost: navrhla Radě pro lidská práva zrušení Výboru pro sexuální menšiny, ve sněmovně potopila slibně rozjednaný zákon o manželství pro všechny a oslabila Agenturu pro sociální začleňování jejím odsunem z Úřadu vlády na Ministerstvo pro místní rozvoj.
Nový "ombudsman" Stanislav Křeček v minulosti neměl nic proti střelbě po ukrajinských demonstrantech na Majdanu, chválil volby za socialismu či zpochybňoval potřebu ochranu práv Romů.
Nejen v Česku, ale i v dalších zemích východní a střední Evropy, které prošly obdobím naprosté destrukce státu za dvou totalit, přichází po období rozkvětu svobody kontra reakce, devalvují se demokratické zásady a vítězí sebevražedná touha po vládě silné ruky. Liberální demokracie nemá dostatečně efektivní mechanismy, jak této korozi demokracie zabránit. Jakákoliv cenzura nebo státní zásah do politického procesu v zájmu ochrany hodnotových základů a lidských práv popírá samotné principy liberální demokracie.
Jak dobře víme z dějin, může být příslušnost k určitě komunitě či menšině otázkou života a smrti. Úlohou lidských práv je chránit lidské bytosti a lidské komunity před násilím a zlem. Režim, který nebude chránit základní a univerzální lidská práva a svobody, ztrácí nárok na demokratickou legitimitu.
Nadějí pro návrat Česka na cestu demokratického vývoje dává rostoucí aktivita občanské společnosti, symbolizovaná „Milionem chvilek pro demokracii“. V době, kdy třicet let po Listopadu ve sněmovně zasedají komunisté a kvazi-fašisté, komunisté vládnou společně s oligarchou Andrejem Babišem za hradní asistence proruského Miloše Zemana a demokratické opoziční strany nejsou schopny se domluvit na společném postupu, zůstává občanská společnost hlavní pojistkou proti ztrátě svobody.
Kdo, když ne my?
Dva klíčoví oficiální „advokáti“ lidských práv v České republice – zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková a nově zvolený ombudsman Stanislav Křeček mají jasné politické zadání: snížit dosavadní standard a prestiž lidských prav v Česku, jak to jen půjde.
Česká společnost žije ve svobodě již třicet let. Úspěšné budování demokratického právního státu dlouhodobě vyvolávalo pocity vítězství „pravdy a lásky nad lží a nenávistí“. Až do doby, kdy se premiér Babiš za pomoci proruského prezidenta Miloše Zemana ve spolupráci s komunisty a kvazi-fašistickou stranou Tomia Okamury ujal rozhodující moci ve sněmovně a ve státě.
Česko pak postihla rychlá koroze polistopadových hodnot. „Vláda jedné party“ (ANO, ČSSD, KSČM a SPD) pod taktovkou prezidenta Zemana mění pravidla hry z vlády demokracie a práva na plutokratickou oligarchii, směřující k vládě na rusko-asijský způsob. Největší hrozbou pro demokracii a právní řád je koncentrace různých druhů moci (exekutivní, zákonodárné, mediální, finanční) v rukou premiéra Andreje Babiše, což nejen odporuje principu rozdělení moci, ale může následně vést i k ohýbání práva a nerovnosti před zákonem. Promyšlený a funkční český systém ochrany lidských práv a svobod začíná překážet autoritářským mocenským strukturám.
Již na prvním jednání v prosinci 2017 zlikvidovala Babišová vláda bez důvěry agendu lidských práv. Na Úřadu vlády skončil tým špičkových odborníků, který hlídal nedotknutelnost lidských práv všech občanů, nikoliv jen menšin. Post ministra pro lidská práva zlikvidoval Andrej Babiš ještě dřív.
Jmenování Heleny Válkové, někdejší spolupracovnice komunistického justičního vraha Urválka zmocněnkyní pro lidská práva a volba rasisticky smýšlejícího ombudsmana jsou dalším projevem demontáže liberálně demokratického společenského řádu, postaveného na lidských právech a polistopadových hodnotách.
"Zmocněnkyně pro lidská práva" Válková toho již stihla dost: navrhla Radě pro lidská práva zrušení Výboru pro sexuální menšiny, ve sněmovně potopila slibně rozjednaný zákon o manželství pro všechny a oslabila Agenturu pro sociální začleňování jejím odsunem z Úřadu vlády na Ministerstvo pro místní rozvoj.
Nový "ombudsman" Stanislav Křeček v minulosti neměl nic proti střelbě po ukrajinských demonstrantech na Majdanu, chválil volby za socialismu či zpochybňoval potřebu ochranu práv Romů.
Nejen v Česku, ale i v dalších zemích východní a střední Evropy, které prošly obdobím naprosté destrukce státu za dvou totalit, přichází po období rozkvětu svobody kontra reakce, devalvují se demokratické zásady a vítězí sebevražedná touha po vládě silné ruky. Liberální demokracie nemá dostatečně efektivní mechanismy, jak této korozi demokracie zabránit. Jakákoliv cenzura nebo státní zásah do politického procesu v zájmu ochrany hodnotových základů a lidských práv popírá samotné principy liberální demokracie.
Jak dobře víme z dějin, může být příslušnost k určitě komunitě či menšině otázkou života a smrti. Úlohou lidských práv je chránit lidské bytosti a lidské komunity před násilím a zlem. Režim, který nebude chránit základní a univerzální lidská práva a svobody, ztrácí nárok na demokratickou legitimitu.
Nadějí pro návrat Česka na cestu demokratického vývoje dává rostoucí aktivita občanské společnosti, symbolizovaná „Milionem chvilek pro demokracii“. V době, kdy třicet let po Listopadu ve sněmovně zasedají komunisté a kvazi-fašisté, komunisté vládnou společně s oligarchou Andrejem Babišem za hradní asistence proruského Miloše Zemana a demokratické opoziční strany nejsou schopny se domluvit na společném postupu, zůstává občanská společnost hlavní pojistkou proti ztrátě svobody.
Kdo, když ne my?