V Česku povstává další vlna pandemie vedená zmutovaným koronavirem. Mapa České republiky v porovnání se sousedním Německem zčernala násobným počtem nakažených. Je jen málo zemí, kde by se umíralo víc než u nás (v žebříčku Univerzity Johnse Hopkinse jsme v posledním týdnu čtvrtí na světě). Stáváme se zdrojem nebezpečí a odstrašujícím příkladem pro celý svět.

Jak společně přežít koronakrizi

Proč se epidemie v Česku vymkla kontrole? Vláda činí chybu za chybou – rozvolnila proticovidová opatření v září a v prosinci, dnes boj proti nákaze neřídí, jenom nařizuje restrikce. Hygienická služba prakticky nefunguje, nestíhá trasovat, nedostatečně testuje. Očkování se rozběhlo příliš pomalu na to, aby zabránilo přehlcení nemocnic, menší nemocnice jsou přetížené už teď, počet nakažených roste. Situace v uzavřených okresech Cheb, Sokolov a Trutnov ukazuje, co se v příštích dnech stane v celé republice.

Bezvládí a ztráta důvěry v politiku

Efektivní boj proti epidemii, celé fungování státu v dobách pohromy nabourává chaotický styl vládnutí. Premiér Babiš nevládne, pouze to předstírá, nedeleguje pravomoci a úkoly na ostatní členy vlády ani na odborníky, neumí systematicky pracovat, neumí zabrat, ani o to neusiluje – vždy podlézal laťku a pak to zapíral.

Minulý čtvrtek Babiš ztratil parlamentní většinu ve sněmovně, opoziční strany nepodpořili pokračování nouzového stavu. Hejtmani požádali vládu o znovuzavedení nouzového stavu a tak „přehlasovali“ sněmovnu. Předseda senátu označil obcházení sněmovny za protiústavní. Z právního hlediska je nepřípustné vyhlásit nouzový stav znovu jen proto, že řídit protipandemická opatření podle standardních zákonů je obtížnější než podle krizových opatření vlády.

Premiérovi je to jedno. Překročení zákona je pro něj přijatelná varianta. A tak vedle covidové krize je zde krize ústavní. A krize důvěry. V této výbušné situaci přestáváme věřit své vládě a svým politikům.

Politici se bojí lockdownu

Východiskem z epidemie by byl dvoutýdenní tvrdý lockdown. Jak upozornil spoluautor systému PES Jan Kulveit, systém nepomáhá, protože nebyl modelován na britskou variantu covidu. Ani vláda, ani opozice však o lockdownu neuvažují. Populistická vláda neposlouchá odborníky; opozice nevládne a tak nevidí, do jaké katastrofy se řítíme.

Nefungující stát a obrácená morálka lidí

Státní moc se drolí. Stát neplní své povinnosti – netrasuje, neizoluje, netestuje a neočkuje tak, aby zastavil šíření epidemie. Své povinnosti neplní sami občany, kteří ztratili důvěru vládě. Trasování podle Romana Prymuly sabotují sami pozitivní, nahlásit své kontakty často považují za udavačství a karanténu za finanční újmu.

Zakázat „nadbytečné“ mezilidské styky, zavřít školy a obchody a zatrhnout noční vycházení nestačí – aby se zvítězilo nad virem, musí se postupovat promyšleně a chytře. Vláda to neumí, nedokáže a ani nechce vládnout s oporou v expertech a jejich stanoviskách. Sleduje jediný cíl – udržet se u moci za pomoci lhaní. Lidé vládě nevěří a často řeší to po svém. Proto se vytvořila tak silná opozice vynalézavých chytráků, kteří si své garáže adaptovali na hospody, na kadeřnictví nebo na dílenské provozy. Někdo pracovat prostě musí – aby se uživil.

Svou izolaci však vzorně plní městská policie: nekontroluje plnění vládních opatření. Zkuste si například projít hlavní třídou v Praze 7: najdete dvě vinotéky s celodenním provozem, hotelovou restauraci s posezením, v boční ulici ještě hospodu s upozorněním, že čepují „svařák na doma“, pivo s sebou a že se platí jen hotově (aby se to neprovalilo). Kdo z nás za celou dobu pandemie potkal v městské hromadné dopravě kontrolora roušek, kdo dostal pokutu, jak je v sousedních zemích běžné?

Vláda zanedbala princip subsidiarity

Premiér Babiš neuznává týmovou práci, neumí delegovat ani špetku moci na ministry, odborníky, opozici, hejtmany a další regionální samosprávy. Vláda nevede dialog s vědeckou obci, akademiky, experty a občanskou společností – nevládním neziskovým sektorem.

Babiš neumí vyjednávat ani s politiky – partnery si buď kupuje podílem na prebendách nebo je nutí k poslušnosti silou. Již na psychologické úrovni není schopen ani vyslechnout názor, který není jeho vlastní – skočí do řeči, zanadává nebo odejde. Žije ve vlastní bublině topmanažera, ze které se mu realita jeví jako fungující Agrofert. A když se mu země hroutí pod rukama, nejedná o nápravě, ale hledá viníka a peskuje občany. Když svým konáním nebo nekonáním něco zkazí, laciným marketingovým tahem přehodí odpovědnost na aktéry, které ani nevyslechl a k systematické práci nepustil. Mezi Babišovými spolupracovníky kolují slovníčky jeho sprostých výrazů. Z ministerstva zdravotnictví i z poradního týmu expertů odešli schopní odborníci jako profesor Aleksi Šedo nebo národní koordinátor pro testování Marián Hajdúch. Neurobiolog Omar Šerý byl vyloučen za kritiku plošného antigenního testování. Ministrovi Blatnému nescházejí, vystačí si s loajálními úředníky.

Jak přežít covid?

Jak máme přežít nejhorší epidemii v novodobých českých dějinách v době, kdy se hroutí stát a lidé nevěří vládě, premiérovi, prezidentovi?

Každý z nás může ovlivnit chod věcí veřejných na té nejzákladnější úrovni – v místě bydliště a působiště. Základem demokratické společnosti je nezávislá a aktivní obecní a regionální samospráva, které se opírá o občany. Můžeme se přímo zapojit do správního a politického rozhodování na úrovni obce.

V době, kdy nefunguje stát, můžeme jít za svým starostou, který se bude umět lépe a adresněji postarat o lidí v nouzi. Tam, kam nedosáhne stát, pomáhají nestátní neziskové organizace – zájmová sdružení, spolky, občanské iniciativy, nadace a veřejně prospěšné organizace. Můžeme požádat a také nabídnout pomoc svým zastupitelům či místnímu spolku – při roznášení respirátorů, očkování či trasování kontaktů. Mohli bychom začít u sebe, své rodiny, svých sousedů, místního společenství, svých zastupitelů. Můžeme jít příkladem a přesvědčovat okolí, jak se chovat – nosit roušku, dodržovat předpisy a zároveň pomáhat potřebným.

Místní samospráva a občanská společnost: spolu to zvládneme

Volení zástupci místní samosprávy, třeba starosta či starostka, nevládní organizace umí lépe komunikovat se špatně fungujících státním strojem, mnohdy efektivněji dokáží zprostředkovat testování, ochranné pomůcky či očkování ve spolupráci s lékaři, nemocnicemi a hygienou.

Obnovit mezilidské vazby, pomáhat se navzájem, vyměňovat si služby, domáhat se podpory a řešení problémů u obecních a krajských zastupitelů je způsob, jak přežit v dobách, kdy stát fatálně selhává. Budování společenství občanů a zapojení do politického rozhodování na místních úrovni je základem života členů komunity v dobách nejen epidemické, ale také energetické a klimatické krize.
Občanská společnost, polis, obec, komunita nejen tvoří zachytnou síť pro každého z nás, ale vrací politice její původní smysl a lidský rozměr. Spolu to zvládneme!