Odpověď je v rukou ministerstva životního prostředí, které má posoudit záměr ČEZu použít zastaralou technologii při rekonstrukci elektrárny Prunéřov.

Pravidelná cesta vlakem z Prahy přes Ústí nad Labem, Teplice a Most do Chomutova mě vždy přiměje k melancholickému snění. Krása Českého středohoří, která podmanila Emila Fillu či romantická zákoutí Krušných hor, na chvilku dokáží vrátit cestovatele o jedno století nazpět do období zdejšího rozkvětu. Nádherná a pestrá příroda, skrývající nemalé nerostné bohatství, malebné vesnice, hrady a zámky, kláštery, kostely, parky a léčebné lázně a v neposlední řadě bohatý společenský život, lákaly na sever Čech významné osobnosti z celé Evropy… Ten sen se vždy rozplyne, když zahlédnu kouřící komíny a zámek Jezeří, který se jako zázrakem zachoval nad měsíční krajinou tam, kde ještě v polovině minulého století obdivovali návštěvníci skoro nedotčenou krajinu místních hor.


Výhled na měsiční krajinu z okna zámku Jezeří

Devastace oblasti severních Čech během života jedné generace nemá v evropském měřítku obdoby. Radikální demografická proměna s poválečným odsunem stovek tisíc lidí a devastace krajiny a lidských sídel kvůli bezohledné těžbě hnědého uhlí. Nejvíc se na zdraví kraje a jeho obyvatel podepsal komunistický režim. Podkrušnohoří, jeho krajina a obyvatelé byli desítky let obětováni těžbě uhlí a jeho spalování v zastaralých elektrárnách s drastickým dopadem na životní prostředí a zdraví místních obyvatel. Symbolem té doby bylo tak zvané „pohřebné“ – příspěvek k platu za rezignaci na právo žít v čistém a zdravém prostředí. Lidé v Ústeckém kraji mají nejkratší život a daleko častěji trpí nádory, cévními a srdečními chorobami. Podle poslední prognózy Českého statistického úřadu lidé i za padesát let budou mít nejkratší život právě na severu Čech. Podle statistiků se na zkrácené délce života na severu bezpochyby podepisuje i životní prostředí.

Za totality byl boj mezi potřebou ekonomického růstu a ochranou lidského zdraví prohrán předem, neboť stoupající křivky výroby v pětiletce byly důležitější, než klesající délka života. Není náhoda, že listopadovým událostem v Praze předcházely masivní veřejné nepokoje v severočeských Teplicích a dalších městech, vyvolané zhoršující se kvalitou životního prostředí s negativními dopady na zdraví obyvatel. Napadlo by někoho, že dvacet let po sametové revoluci, která začínala právě na zničeném severu země, zdraví lidí bude znovu obětováno snaze ušetřit za každou cenu? S tímto záměrem, který je navíc v rozporu se zákonem, přišla nejbohatší firma v zemi, která v roce 2008 vydělala přes 47 miliard korun. Zní to skoro neuvěřitelně, ale je to tak.

Energetický gigant ČEZ plánuje vybudovat v Prunéřově elektrárnu s překonanou hnědouhelnou technologií, která by vedla k další zátěži dlouhodobě zkoušeného regionu a ohrožovala zdraví lidí v regionu po dobu příštích 30 až 40 let. Elektrárna Prunéřov v okrese Chomutov je největším znečišťovatelem ovzduší nejen v severních Čechách, ale v celé republice – je největším českým zdrojem emisí jak skleníkového plynu oxidu uhličitého, tak zdraví nebezpečných oxidů síry a oxidů dusíku. Právě díky Prunéřovu má okres Chomutov nejvyšší koncentrace oxidů síry v Čechách. ČEZem upřednostňovaná varianta obnovy elektrárny by znamenala navýšení produkce oxidu uhličitého nejméně o 10 milionů tun ročně. Není náhoda, že zhruba tři tisíce občanů Chomutova se podepsalo pod petici, v které mimo jiného stojí: „ČEZ vydělává miliardy, zatímco Severočeši platí svým zdravím. Trpíme nejhorším životním prostředím a nejhorším zdravotním stavem v celé České republice. Máme proto právo, aby elektrárny v našem kraji využívaly ty nejlepší a nejčistší technologie.“

Pokud by společnost ČEZ zvolila jiné řešení a nahradila stávající zdroj za nejlepší dostupnou technologii s účinností minimálně 42%, jako v projektu, který realizuje v nedalekých Ledvicích, znečištění ovzduší a ohrožení zdraví lidí by bylo podstatně nižší. Nejen místní lidé, ale i většina obyvatel v republice je přesvědčena, že společnost ČEZ jako ekonomicky prosperující firma, kde je stát většinovým vlastníkem, si investice do moderních technologií může dovolit a nemá šetřit na zdraví místních obyvatel. Podle loňského průzkumu společnosti Factum Invenio 66 % obyvatel České republiky je toho názoru, že by při obnově uhelné elektrárny Prunéřov II by se měla použít nejlepší dostupná technologie i za cenu případných vyšších finančních nákladů.

Společnost ČEZ je nejbohatší firmou v zemi, která v roce 2008 vydělala více než 47 miliard korun, což je přibližně pětkrát více než celý rozpočet Ústeckého kraje. Navíc před nedávnem získala tato společnost díky deformovanému zákonu o obchodování s emisními povolenkami dalších několik desítek miliard korun. Pokud společnost ČEZ není ochotna využít část svých zisků na snížení znečištění ovzduší a ochranu zdraví obyvatel v okolí elektrárny Prunéřov a odmítá vybudovat modernější a čistší zařízení, bylo by lepší, kdyby opustila plány na obnovu elektrárny Prunéřov II a její provoz do roku 2015 ukončila.

Ministerstvo životního prostředí, které celou kauzu rozhodne, by v těchto dnech mělo vydat k záměru stanovisko podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Obyvatelé severních Čech doufají, že ministerstvo projekt v navržené podobě odmítne. Pokud ale tento postup ČEZu schválí, potvrdí to, že zájmy ČEZu jsou nadřazeny veřejnému zájmu, kterým je bez pochyb zdraví obyvatel a že lidé dotčení tímto bezohledným rozhodnutím ČEZu nemají právo se rozhodnout, v jakém prostředí budou bydlet oni a jejich děti. Ukáže se, že volby již nejsou schopny zaručit při rychle se měnící a nepřehledné politické situaci dostatečnou kontrolu nad uplatňováním veřejné moci. Ukáže se, že ústřední orgány státní správy nedokáží transparentně naplňovat veřejný zájem a odolávat tlaku zájmových skupin.

Dvacet let po sametu musíme dát za pravdu německému politologovi Dahrendorfovi, který předpověděl, že hodnoty, postoje a chování lidí se budou v postkomunistických zemích východní Evropy měnit mnohem pomaleji, než ekonomika a politika. Politické instituce se mohou proměnit během šesti měsíců, ekonomické vztahy během šesti let a postoje, chování a hodnoty lidí během šedesáti let, přičemž velkým nebezpečím je korupce a propojování ekonomiky s politikou. Opravdu musíme čekat dalších čtyřicet let na to, aby legislativně zakotvená ochrana klimatu a lidského zdraví byla nadřazená snaze nejbohatších firem zvyšovat zisky na úkor veřejného zájmu?


MUDr. Džamila Stehlíková
Chomutovska zastupitelka za Stranu zelených
www.dzamilastehlikova.cz