V centru Prahy, na místě, kde kdysi stával kostelík svatého Lazara se špitálem, je dnes rušná ulice s tramvajovou zastávkou. Od minulého roku je na rohu s ulicí M.D Rettigové také bezbariérový výstup ze stanice metra Národní třída. Důležitý přestupní uzel, v noci pak i centrální přestupní zastávka. Kdo v Praze cestuje veřejnou dopravou, jistě toto místo dobře zná. Lazarská má jeden háček. Na této zastávce se vystupuje přímo do vozovky a pro cestující na vozíku je tím pádem nepoužitelná. Nepomůže ani nízkopodlažní tramvaj. Možná si řeknete, že to není zas až taková tragédie, přejet o jednu zastávku dál, vystoupit a na metro se vrátit po chodníku. Podobným způsobem patrně přemýšlí i vedení hlavního města Prahy, Technické správy komunikací a DP Praha. Jak jinak si vysvětlit neustálé odklady poměrně jednoduché stavební úpravy vyvýšení vozovky v úseku zastávky případně vytvoření zastávkového mysu?

Na začátku května jsme v občanském sdružení Asistence připravili několik mechanických vozíků a nabídli je přímo na zastávce v Lazarské k zapůjčení. Zájemci si mohli vyzkoušet urazit vlastními silami trasu Lazarská-Vodičkova na vozíku a symbolicky se přihlásit o bezbarirérovou úpravu na tomto místě. A aby jim při cestě ulicí bez jediného stromu nebylo smutno, oslovili jsme i několik muzikantů, kteří celý prostor oživili. Podívejte se sami a poslechněte si „Lazarskou bez bariér blues“:



Na akci jsme zvali i primátora Prahy a starostu MČ Praha 1, ale oba už měli jiný program. Alespoň na dálku nám pan primátor Bohuslav Svoboda odpověděl: „Samozřejmě jsem pro veřejnou dopravu bez bariér – zároveň jsme ale omezeni rozpočtem HMP. Např. ohledně Lazarské – probíhají jednání mezi DPP, TSK, MČ Praha 1 a občanskými sdruženími o bezbariérové úpravě – s finančními požadavky se dostávám až k 20 mil. korun. Při úvahách o investičních prioritách je nutné brát v úvahu např. natolik překvapivou záležitost, že ještě stále přibližně 13 tisíc Pražanů nedisponuje připojením ke kanalizaci. Napravení tohoto – řeknete si: naprosto základního - nedostatku představuje investici v řádu hned několika miliard korun. V žádném případě tak nechci zlehčovat nedostatky v bezbariérovosti města, jen jsem tím chtěl naznačit, s jakými dilematy se potýká v současné rozpočtové situaci Rada HMP při sestavování plánu kapitálových výdajů.”

Možná i tato odpověď vysvětluje, jak se mohlo stát, že se za dvacet let nenašlo v Praze dost prostředků na bezbariérové úpravy všech tramvajových zastávek. Často se prostě objeví něco důležitějšího. V případě investic do chybějící kanalizace by tomu šlo i rozumět. Na veřejnosti se však v poslední době objevují v minulosti financované projekty, o jejichž smyslu lze úspěšně pochybovat.