Jistě jste v minulosti slyšeli zázračné slovní spojení "zneužívání sociálních dávek", které v sociální oblasti obhajovalo možné i nemožné.

V praxi jsem mohl sledovat, jaký dopad mají úsporné kroky na životy rodin s malými dětmi s těžkým postižením. V některých případech vznikaly spontánní sbírky, aby byla alespoň částečně vyrovnána jejich aktuální neúnosná finanční situace a z ní pramenící nejistota. Rodiny, které se starají v domácí péči o své těžce postižené děti byly státem „odměněny“ a použity pro cestu k vyrovnanému státnímu rozpočtu. V té samé době však ti samí lidé, kteří tuto „reformu“ uváděli do praxe, vymýšleli, jak by z toho pro ně mohlo něco kápnout.

Nevím kolik lidí ještě, ale já čekám na omluvu. Je celkem lhostejné, kdo se k omluvě odhodlá, zdali to bude prezident, premiér, předseda dotčené strany, odstupující ministr. Velice bych potřeboval slyšet, že si uvědomují závažnost situace, kdy se jednou rukou bere potřebným a druhou se cpe do vlastní kapsy. Potřeboval bych slyšet, že se to alespoň někoho z nich dotýká. Jim samotným totiž bude muset být odpuštěno, nikomu jinému.