Omlouvám se všem, kdo to myslí s naší republikou dobře, ale nejsem schopen si vybrat mezi menším a větším zlem.

Veřejná debata před prezidentskými volbami je v posledních dnech opět naplněna mobilizací: "Vyberte si zlo". Racionálně uvažující lidé si už dávno vybrali a stali se součástí úžasné pospolitosti menšího zla, které povede k velkému dobru. Jak jednoduché! Teď jen přesvědčit ostatní, v jednotě je totiž síla.

Ve svém každodenním životě se snažím rozvíjet a nechat se vést intuicí, jistě nejsem jediný. Aby člověk mohl svůj vnitřní hlas sledovat, je nutné mu důvěřovat. Důvěřuji mu, což mi, přiměřeně okolnostem, dovoluje být sám v sobě ve vnitřním míruplném kontaktu. Také se tomu říká cesta. Sejde-li člověk z cesty, ztrácí se a snaží se jí opět najít. Různí lidé mají různé cesty. Je marné snažit se někoho druhého přesvědčit, aby šel mou cestou, když jeho cesta sleduje jiný cíl. Zašel by si zbytečně.

Dlouho jsem měl mezi prezidentskými kandidáty předvybráno. Byla to Eliška Wagnerová, na kterou jsem čekal. Nakonec se rozhodla nekandidovat. Táňu Fischerovou podporuji pro její důraz na etický, sociální a ekologický způsob uvažování. Nikdo jiný z kandidátů mi nenabízí, co ona. Má intuice proti Táně Fischerové nic nenamítá. Děkuji jí, že mám koho volit, aniž bych se musel rozhodovat mezi tzv. menším a větším zlem (neboli něčím, co je méně a ještě méně ve shodě s mým přesvědčením). Přeji všem, aby našli svou cestu a nechali se jí vést světu často navzdory. Vybrat si z prezidentských kandidátů je jen jedna z bezpočtu příležitostí, jak najít nebo ztrácet sebe samého.