Nedaleko stanice metra Invalidovna měl v dubnu na tři týdny vyrůst delfíní cirkus. Projekt vyvolal nebývalou vlnu odporu.

Několik týdnů s velkými sympatiemi sleduji další počin probouzející se občanské společnosti. Po úspěšných referendech, která byla spojena s prezidentskou volbou (zamítnut byl například projekt předražené radnice na Praze 7 nebo záměr obšťastnit centrum Plzně dalším zbytečným obchodním centrem), se daří aktivním lidem zhatit realizaci nesmyslného delfíního cirkusu na Rohanském ostrově v Praze.

Slovo “aktivista” nemá v převažně pasivním prostředí české společnosti dobrý zvuk. Propojení několika tisíců lidí pod peticemi a nesouhlasu odborné veřejnosti, vyjádřeného například Uniií českých a slovenských zoologických zahrad, ale vykonaly své. Projekt definitivně odsunulo nesouhlasné stanovisko Rady hlavního města Prahy, která k tomuto účelu odmítla pronajmout městské pozemky.

Osobně mne zarazila troufalost, s jakou se provozovatelé delfíního cirkusu dovolují zaštiťovat terapií pro lidi s různými druhy zdravotního postižení. Jako by bylo možné několika minutami terapie vyvážit utrpení delfínů, kterému jsou vystaveni při transportu napříč celou Evropou a při jejich umístění v nepřirozeném a nevyhovujícím prostředí. Ve srovnání s tím je zvolená lokalita pro cirkus na Rohanském ostrově v blízkosti bariérové stanice metra Invalidovna prkotinou. O způsobu uvažování pořadatelů cirkusu ale mnohé vypovídá.

Záštitu nad projektem překvapivě převzal a po nějakém čase i odvolal ministr životního prostředí. Zdůvodnil ji prospěchem pro lidi se zdravotním postižením. Pravděpodobně tu došlo k pomýlenému chápání agendy jednotlivých ministerstev. Od ministra životního prostředí bych očekával spíše zájem o naplňování platné evropské legislativy zaměřené na ochranu zvířat.

Delfíni se s největší pravděpodobností v cirkuse neobjeví. Otevřena zůstává otázka vztahu současného člověka ke zvířatům vůbec. Průmyslové zemědělství se svými velkochovy nám mnoho důvodů k radosti nedává.