Praha snů
Praha snů je půlhodinový filmu a debata s politiky na téma "Jak se jezdí veřejnou dopravou v Praze ženám se zdravotním postižením, s malými dětmi v kočárku a seniorkám?"
Praha snů film a primátorská debata 6.3. BIO OKO 17.30-20.00
S Tomášem Hudečkem přijdou debatovat ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová, poslankyně a starostka Jana Černochová a zastupitel Ondřej Mirovský. Moderuje paní Alice Němcová Tejkalová, vstup je volný a bezbariérový, akce bude tlumočena do znakového jazyka.
12 žen filmu PRAHA SNŮ:
Emmě se život proměnil po narození syna Jakuba a jeho nečekané reakci na očkování. Kuba je v patnácti letech 100% odkázán na její péči a na pohyb s elektrickým vozíkem. Moc rádi by jezdili veřejnou dopravou, jsou na vše sami, těžko vystačí s penězi a cestování autem je výrazně nákladnější: „Veřejná doprava je pro nás zadarmo, my s ní ale nemůžeme cestovat“
Trajler filmu Praha snů
Dagmar, její dvě děti jsou v metru na eskalátorech k neudržení. O kus dál u pevného schodiště pomáhají s kočárkem kolemjdoucí: „Vždy, když mi někdo pomůže s kočárkem, podívá se nakonec na mne a usměje se. To mám ráda. I tak se ale těším, až to přestane…“.
Jarmile udělá v jejích osmdesáti letech ohromnou radost, když přijede nízká tramvaj. Její známá na schodech v tramvaji nedávno upadla a už se bojí jezdit. „Samostatnost starších lidí ve veřejné dopravě udržuje sebedůvěru a důstojnost, kterou tak potřebujeme.“ Čas od času potřebuje mít možnost podívat se do města na místa, která má ráda.
Pavla je studentkou Metropolitní univerzity a matkou dvou dětí, které se městem nechávají rády vozit na jejím elektrickém vozíku i překvapovat nečekanými dobrodružstvími, která přináší například rozbitý výtah v metru a doposud nepoznaná cesta výtahem nákladním.
Zuzana bydlí v Holešovicích a nechápe, jak je možné, že v této čtvrti byla kompletně rekonstruována tramvajová trať, ale bariérové zastávky s výstupem do vozovky tu všechny zůstaly, tři za sebou. Sama do tramvaje totiž kočárek neuzvedne.
Daniele udělalo radost jako málo co, když zjistila, že její oblíbená tramvaj je obsazována nízkopodlažními spoji, na elektrickém vozíku se do jiných totiž nedostane. Zaskočilo ji, že to je jen opatření během výluky, nerozumí tomu, že kvůli technickým opatřením to jde, ale kvůli lidem ne. Člověk je u ní na prvním místě...
Karolína je studentkou Pedagogické fakulty a FHS UK politologie. Vzhledem ke svému zdravotnímu postižení se po městě pohybuje na elektrickém vozíku. Během obvyklé cesty z budovy PedfUK v centru Prahy do budovy FHS v Jinonicích Karolína komentuje základní bariéry ve veřejné dopravě a způsob, jakým zasahují do jejího života
Štěpánka je druhým rokem na mateřské a poznává rozdíly v cestování s kočárkem a bez kočárku. Vidíme jí cestou na Smíchovské nádraží, odkud pravidelně jezdí za rodiči kousek za Prahu. Od vlaku jí dělí několik schodišť na nádraží, kočárek jí pomáhají přenést kolemjdoucí, stejně jako vystoupit z tramvaje
Magdalena vnímá v přístupnosti veřejné dopravy určitý vývoj, první dítě měla před 20 lety, druhému jsou právě dva roky. „Když stojím před schodištěm v metru na Můstku mám z toho podobný dojem, jako když jsme coby malé děti nalily jar do vody s pepřem a ten se rozptýlil na všechny strany. Kolemjdoucí se dívají jinam, jdou jinou cestou, já tam stojím s kočárkem a je mi smutno.“
Tereza se vydala na Hlavní nádraží. Zaměstnanci jedné z přepravních společností budou nově nakládat vozíčkáře do vlaků ručně, pronájem plošin je drahý. Tereza se ocitá v náručích dvou stewardů, kteří ji přenáší do vlaku a následně i stokilový elektrický vozík.
Jitka se do Prahy vrací z osmiměsíční stáže ve Vídni. Během té doby ve Vídni auto nepotřebovala, veřejná doprava tam byla přizpůsobena potřebám všech cestujících. V Praze jí na vozíku pomáhají na bariérový ostrůvek spolucestující. Městem by ráda jezdila jako ve Vídni bez auta, je to úspora času, financí a v neposlední řadě i emisí.
Františka jezdí na počítačový kurz pro seniory s notebookem a nemůže se vyškrábat do tramvaje. Nechce život sledovat jen v televizi, chce se jej přímo účastnit.
Praha snů film a primátorská debata 6.3. BIO OKO 17.30-20.00
S Tomášem Hudečkem přijdou debatovat ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová, poslankyně a starostka Jana Černochová a zastupitel Ondřej Mirovský. Moderuje paní Alice Němcová Tejkalová, vstup je volný a bezbariérový, akce bude tlumočena do znakového jazyka.
12 žen filmu PRAHA SNŮ:
Emmě se život proměnil po narození syna Jakuba a jeho nečekané reakci na očkování. Kuba je v patnácti letech 100% odkázán na její péči a na pohyb s elektrickým vozíkem. Moc rádi by jezdili veřejnou dopravou, jsou na vše sami, těžko vystačí s penězi a cestování autem je výrazně nákladnější: „Veřejná doprava je pro nás zadarmo, my s ní ale nemůžeme cestovat“
Emma a Kuba
Plakát Praha snů
Trajler filmu Praha snů
Dagmar, její dvě děti jsou v metru na eskalátorech k neudržení. O kus dál u pevného schodiště pomáhají s kočárkem kolemjdoucí: „Vždy, když mi někdo pomůže s kočárkem, podívá se nakonec na mne a usměje se. To mám ráda. I tak se ale těším, až to přestane…“.
Dagmar
Jarmile udělá v jejích osmdesáti letech ohromnou radost, když přijede nízká tramvaj. Její známá na schodech v tramvaji nedávno upadla a už se bojí jezdit. „Samostatnost starších lidí ve veřejné dopravě udržuje sebedůvěru a důstojnost, kterou tak potřebujeme.“ Čas od času potřebuje mít možnost podívat se do města na místa, která má ráda.
Jarmila
Pavla je studentkou Metropolitní univerzity a matkou dvou dětí, které se městem nechávají rády vozit na jejím elektrickém vozíku i překvapovat nečekanými dobrodružstvími, která přináší například rozbitý výtah v metru a doposud nepoznaná cesta výtahem nákladním.
Pavla
Zuzana bydlí v Holešovicích a nechápe, jak je možné, že v této čtvrti byla kompletně rekonstruována tramvajová trať, ale bariérové zastávky s výstupem do vozovky tu všechny zůstaly, tři za sebou. Sama do tramvaje totiž kočárek neuzvedne.
Zuzana
Daniele udělalo radost jako málo co, když zjistila, že její oblíbená tramvaj je obsazována nízkopodlažními spoji, na elektrickém vozíku se do jiných totiž nedostane. Zaskočilo ji, že to je jen opatření během výluky, nerozumí tomu, že kvůli technickým opatřením to jde, ale kvůli lidem ne. Člověk je u ní na prvním místě...
Daniela
Karolína je studentkou Pedagogické fakulty a FHS UK politologie. Vzhledem ke svému zdravotnímu postižení se po městě pohybuje na elektrickém vozíku. Během obvyklé cesty z budovy PedfUK v centru Prahy do budovy FHS v Jinonicích Karolína komentuje základní bariéry ve veřejné dopravě a způsob, jakým zasahují do jejího života
Štěpánka je druhým rokem na mateřské a poznává rozdíly v cestování s kočárkem a bez kočárku. Vidíme jí cestou na Smíchovské nádraží, odkud pravidelně jezdí za rodiči kousek za Prahu. Od vlaku jí dělí několik schodišť na nádraží, kočárek jí pomáhají přenést kolemjdoucí, stejně jako vystoupit z tramvaje
Magdalena vnímá v přístupnosti veřejné dopravy určitý vývoj, první dítě měla před 20 lety, druhému jsou právě dva roky. „Když stojím před schodištěm v metru na Můstku mám z toho podobný dojem, jako když jsme coby malé děti nalily jar do vody s pepřem a ten se rozptýlil na všechny strany. Kolemjdoucí se dívají jinam, jdou jinou cestou, já tam stojím s kočárkem a je mi smutno.“
Tereza se vydala na Hlavní nádraží. Zaměstnanci jedné z přepravních společností budou nově nakládat vozíčkáře do vlaků ručně, pronájem plošin je drahý. Tereza se ocitá v náručích dvou stewardů, kteří ji přenáší do vlaku a následně i stokilový elektrický vozík.
Jitka se do Prahy vrací z osmiměsíční stáže ve Vídni. Během té doby ve Vídni auto nepotřebovala, veřejná doprava tam byla přizpůsobena potřebám všech cestujících. V Praze jí na vozíku pomáhají na bariérový ostrůvek spolucestující. Městem by ráda jezdila jako ve Vídni bez auta, je to úspora času, financí a v neposlední řadě i emisí.
Františka jezdí na počítačový kurz pro seniory s notebookem a nemůže se vyškrábat do tramvaje. Nechce život sledovat jen v televizi, chce se jej přímo účastnit.