Poklady ve vašem mobilu

Také máte někde doma starý nepotřebný mobil? Jestli vám na něj už nějaký ten rok padá prach, možná neprohloupíte když si jej zatím ještě ponecháte. To je samozřejmě trochu nadsázka, nicméně vyhodit jej do popelnice možná není to nejlepší rozhodnutí.

V mobilních telefonech se totiž skrývá řada materiálů jejichž cena stoupá a v brzké budoucnosti pravděpodobně poroste dále. Jde o především o některé kovy, například indium, bizmut nebo ruthenium. Tyto prvky se v přírodě nikdy nevyskytovaly příliš hojně, ale v posledních letech jejich spotřeba výrazně vzrostla a zásoby poklesly kvůli tomu, že hrají důležitou roli v elektronických součástkách. Aniž o tom víme, kupujeme si je pak uvnitř různých výrobků, například v plochých obrazovkách, přehrávačích DVD, mechanikách pevných disků a zmíněných mobilních telefonech. S tím jak jde vývoj vpřed, telefonům přibývá stále nových funkcí, součástky jsou čím dál výkonnější a modernější. Podle očekávání stoupá počet prodaných výrobků a růst budou zřejmě i nároky na přísun zmíněných kovů. Tak například indium lze používat ve fotovoltaických slunečních článcích s vysokou účinností (CuInSe2), vyrábějí se z něj polovodičové součásti svítivých diod, ale především je používáno pro výrobu průhledných vodivých kontaktů na displejích a obrazovkách. Kvůli vysoké poptávce vzrostla cena india za posledních pět roků šestkrát a přesáhla již cenu stříbra. Bizmut se používá ve slitinách pro pájení a za poslední dva roky se jeho cena zdvojnásobila. Ruthenium je surovina nezbytná pro výrobu některých odporů a součástí pevných disků; za poslední rok jeho cena vzrostla sedmkrát. S jistou nadsázkou tak lze říci, že zatímco dříve byly vzácným prvkům vyhrazeny poslední dva řádky a jeden poslední sloupec periodické tabulky, nyní budou do kategorie vzácných prvků přibývat další.

Řešení je jistě nasnadě - je nutno přistoupit k recyklaci. Ta je ovšem poměrně technologicky náročná a většinou se dosud nevyplácí. První vlaštovka tu ovšem již je - systém recyklace surovin z použité elektroniky byl nedávno zaveden v Japonsku. U nás při nákupu spotřebičů sice odnedávna platíme recyklační poplatek, nicméně recyklace samotná je doposud v plenkách. Částečným úspěchem by bylo už to, kdyby byla podstatná část vyřazených elektronických přístrojů odděleně skladována do té doby, než bude možné komponenty z nich účinně recyklovat. Pokud nějaké podobné opatření nebude rychle zavedeno, možná že nás čeká jiná budoucnost: jednou, až ceny surovin budou příliš vysoké a technologie získávání surovin z odpadu dostatečně účinné, budeme prohrabávat skládky aby bylo z čeho vyrábět nové mobily...