Patent a rozum

V diskusích o stavu a efektivnosti české vědy se lze občas setkat s názorem, že výzkum u nás "je na špatné úrovni, protože čeští vědci podávají málo patentů". Aniž bych chtěl tvrdit že český výzkum je ve všech oborech na vysoké úrovni, jsou podle mého názoru takovéto výroky nejvíce ze všeho známkou toho, že jejich autor má přinejlepším jen mlhavou představu o tom, co patent vlastně je a co obnáší. Rád bych zde proto předložil svůj pohled na věc, jejž lze shrnout do jednoduchého tvrzení: Podávání co nejvyššího počtu patentových přihlášek by nemělo být cílem; a to i přesto, že ve vyspělých zemích je počet patentů např. na tisíc obyvatel výrazně vyšší než je tomu u nás.

Abych to vysvětlil podrobněji, musím nejdříve shrnout, jak se patenty podávají a k čemu slouží. Zákon praví přibližně tolik, že udělený patent chrání nově objevené popsané technické řešení proti tomu, aby je komerčně využíval někdo jiný než vlastník patentu, případně ten, komu je vlastník povolí používat. To by ještě asi každý očekával; ihned ovšem vyvstává otázka zda se opravdu jedná o inovaci nebo zdali takové řešení již někdo někdy dříve vymyslel a zveřejnil; v tom případě je už patentovat nelze. A pozor, pouhý objev se nepovažuje za vynález; vynálezy musí být vždy průmyslově využitelné.

Prvním předpokladem patentování každého vynálezu tedy je, aby jeho tvůrce měl dobrou představu o tom, jak by jej šlo uplatnit v praxi. To zní možná triviálně, avšak při bližším pohledu uvidíme, že už zde se skrývá úskalí. Trh, ať už jakýkoliv, je v dnešním světě složitý, globalizovaný a dravý. Samotný vynálezce proto zřídkakdy jasně vidí, že jeho objev má dobrou šanci přinést komerční zisk. Výhodné je, jestliže je zaměstnán ve firmě nebo instituci která má na využití zájem a je také ochotná nést jak příslušné náklady tak i nevyhnutelné riziko. Jenže tím se dostáváme do kategorie laboratoří průmyslového nebo aplikovaného výzkumu, kterých je u nás z historických důvodů poskrovnu. I těch málo ústavů aplikovaného výzkumu které v Česku na konci éry komunismu byly, na počátku 90. let z různých důvodů zmizelo a nové vznikají zatím spíše sporadicky.

Další překážkou na cestě k udělení patentu jsou formální náležitosti. Samotné podání ještě není ani drahé ani příliš komplikované, avšak to je jen první krůček k úspěchu. Po něm mohou nastat nejrůznější peripetie kdy může být třeba nutno prokázat, že dříve zveřejněné vynálezy jsou dostatečně odlišné od vaší myšlenky. K překonání překážek tohoto druhu je potřeba nejen dostatečné úsilí, ale i právnická zkušenost, přičemž dotyčný právník by měl mít již nezbytnou specializaci. Asi nemusím příliš zdůrazňovat, že takovému úzkému zaměření pak odpovídá i cena za jeho služby. Západně od našich hranic je poměrně běžné, že výzkumné ústavy mají svá patentová oddělení která si vše vezmou na starost; u nás je naproti tomu spíše výjimkou pokud vědecký ústav má alespoň právníka specializovaného na problematiku patentů. Je to ale logické: většina českých vědeckých ústavů aplikace nemá příliš "v popisu práce", protože se zaměřuje na základní výzkum.

I když je patent podán a po nějaké době úspěšně přijat, je nezbytné starat se o něj dále. Platí totiž pouze po omezenou dobu dvanácti měsíců od přihlášení. Dobu platnosti lze za poplatek po roce vždy prodloužit; cena za prodloužení je přitom rok od roku vyšší. Patent ale hlavně platí vždy jenom ve státě ve kterém byl přihlášen. To samozřejmě v dnešní době, kdy ekonomika je celosvětově propojena a firmy se stěhují z kontinentu na kontinent, nemůže být dostatečné. Je proto nutno rozvážit, ve kterých zemích je vhodné vynález chránit, a tentýž patent přihlásit i tam; to ale nejpozději před uplynutím takzvané prioritní lhůty 12 měsíců od prvního podání. K tomu je často potřeba najmout v dané zemi patentovou kancelář (netřeba připomínat, že to zdaleka není zadarmo) a zajistit překlad textu patentu do úředního jazyka. Mimochodem, k jedné z největších výhod sjednocující se Evropy bude patřit, až bude jednoho dne možné nechat si zaregistrovat jednotný patent pro všechny státy Evropské unie. Ačkoliv příslušná legislativa se už řadu roků připravuje, bohužel se zdá, že cíl zatím je v nedohlednu...

A konečně, i pokud se vlastníkovi patentu podaří zajistit si právní ochranu v polovině všech států světa, všem možným úskalím stále ještě nemusí být konec. Jen namátkou, nějaký jiný subjekt může podat žalobu pro porušení svých práv duševního vlastnictví; nebo někdo najde skulinu v popisu vynálezu kterého pak lze využít de facto i když de iure se nejedná o váš patent. Nebo vašeho nápadu může někdo využít navzdory patentové ochraně - můžete se s ním pak soudit... a tak dále. Nejlepší šance hájit se mají pochopitelně silné a prosperující firmy.

Závěrem lze říci asi toto: je samozřejmě pravda, že ve státech s vyspělou ekonomikou je relativní počet patentů výrazně vyšší nežli (například) u nás. Je to tím, že se tam po desetiletí vyvíjelo prostředí příhodné pro inovace v průmyslu na špičkové úrovni; v mnoha případech hrály významnou roli při podpoře výzkumu kromě průmyslu také státy které si uměly spočítat, že takovéto investice se jim po čase vrátí. Jaká byla v této době naše situace jistě není nutno popisovat. Myslím, že vyhlásit v současnosti za cíl podávání většího množství patentů by vedlo jedině k plýtvání prostředky kterých je stále poměrně málo; bez vytvoření buď spolupráce vědců s průmyslovými podniky nebo bez vzniku laboratoří aplikovaného výzkumu by tyto patenty nemohly přinést ani konkurenční výhody ani finanční zisk. Naproti tomu, pokud stát bude podporovat univerzitní vzdělání, výzkum a vytvářet takové podmínky, aby pro špičkové firmy bylo výhodné na výzkumu se přinejmenším spolupodílet, pak počet nových patentových přihlášek po určité době vzroste jaksi "sám od sebe" a bude to skutečnou známkou toho, že někoho začínáme opravdu dohánět.