Určitě nejsem sám kdo si v těchto dnech klade otázku, jaký asi bude nadcházející rok a jaké změny přinese. Soudě podle jeho prvních minut a zejména podle velmi obvyklé koncentrace "zábavné pyrotechniky" brázdící noční oblohu bych odhadoval, že se od předchozích let příliš odlišovat nebude. Ačkoliv byl rok 2008 prohlášen za reformní, řada odborníků z oboru ekonomie (k nimž se rozhodně nepočítám) považuje nově zavedené změny přinejlepším za první krok správným směrem. Rád bych doufal spolu s dalšími, že další kroky budou následovat, abychom za pár desetiletí nemuseli přemýšlet o tom, odkud budeme splácet vysoké státní dluhy.
Ani pokud se týká vědeckého výzkumu nezdá se mi zatím, že by se blýskalo na výrazně lepší časy. Ačkoliv deklarovaná státní podpora vědě a vzdělání je po dlouhá léta stabilně vysoká již od dob vlády jíž předsedal současný prezident našeho státu, při bližším a dlouhodobém pohledu zjišťujeme, že finanční prostředky určené pro výzkum, univerzity a školy víceméně stagnují nebo přinejlepším velmi zvolna rostou. Pěkných slov o "společnosti vzdělání" jsme si mohli užít na volebních letácích; ve skutečnosti se však věnuje větší pozornost například budování nových dálnic (za nechvalně známé náklady) nežli zastaralým školám a nízkým platům učitelů, jejichž nedávný protest měl bohužel dost malé praktické dopady. Přibližně stejná je situace vědců; ti sice zatím nestávkují (což by asi mělo ještě menší smysl než v případě učitelů), nicméně ani oni nemají příliš na růžích ustláno. Jedním z příznačných rysů dnešní situace je, že získat finanční podporu pro kvalitní výzkumný projekt je i nadále obtížné. Nezanedbatelná část nejlepších odborníků tak musí trávit poměrně podstatnou část své pracovní doby nikoliv bádáním ale sepisováním grantových žádostí z nichž některé budou nejspíše odmítnuty, jiné pak mohou být paradoxně vyhodnoceny jako vynikající i ve světovém měřítku, bohužel se však na jejich financování v rozpočtu nenajdou prostředky. O paradoxy vůbec není nouze: podle průzkumů se v Česku povolání vědců těší u veřejnosti velké prestiži, navzdory tomu ale podle výzkumu Eurobarometru mají Češi o konkrétní vědecké výsledky v porovnání s jinými zeměmi jen nízký zájem. Mnoho na tom zjevně nemění ani různé akce s cílem přiblížit vědu veřejnosti, četné populárně naučné články, televizní pořady, dokonce ani nová rozhlasová stanice pro popularizaci vědy. Možná že tady někde vězí jádro problému: víme přibližně jakým směrem bychom se chtěli ubírat, nějak se nám však nedaří sebrat odvahu k rozhodnutí zbavit se zažitých zvyklostí a doopravdy se na cestu vydat.
U příležitosti nového roku bych si proto přál, aby se nám to nadšení pro vědu a vzdělání z huby do ruky (respektive do rozpočtu) vraziti ráčilo. Myslím si ale, že na optimismus je zatím brzo.