Žena je jako voda. Muž je jako oheň. Žena je tmou, muž světlem, žena měsícem, muž sluncem.


Bez ohledu na to, že se říká „za vším hledej ženu“, světu dominuje mužská energie. Ke škodě žen, ale i nás mužů. Tma není temnota. Noc je časem odpočinku, spánku, vcítění, časem pro sdílení a uchování společných pocitů, časem na nejintimnější prožitky (nemyslím jen sexuální). Světlo vítězí nad tmou, je zahlcována světlem pouličních lamp, nekonečně zářících hal, světlem nočních směn, ohnivými čarami projíždějících aut...

Oheň triumfuje, máme stále více spalovacích motorů, elektráren, pálíme ropu, uhlí, plyn. Voda je považována za něco, co může být spoutáno, použito, špiněno a otravováno. Proto máme spoutané, regulované řeky plné chemikálií, studny, ze kterých se voda pít nedá, moře s plovoucími ostrovy odpadků a zamořené jedy, drancované často do poslední rybky.

Již však začínáme pociťovat, že bez vody jsme nejen ztraceni, tedy nejen, že ji potřebujeme. Někteří jsme si „již“ všimli, že voda je krásná, živá a má právo taková být bez ohledu na naši pošetilost. Kdo spatřil horský potok, řeku, valící se přes kameny, vodopád nebo jezero, ve kterém se zhlíží samo Slunce, jaký měl při tom pocit?

Voda obejme každého, kdo do ní vstoupí. Je čas obejmout vodu.