Starý člověk se na současné dění ve společnosti dokáže dívat shovívavě nezaujatýma očima a má-li představivost, dokáže přenést konání současných politiků do časů minulých. Chce to mít hodinku nerušeného času, sednout si do houpacího křesla, pohupovat se a představit si, co by dělal náš současný prezident na místě Beneše v únoru 1948.
Moje hlava už je stará, vlasů pomálu, ale mozek naštěstí pořád funguje a hlavně jeho funkce kritického myšlení. Teď zpracovává zprávu, že Slovensko chce prodávat mléko do Číny. Je to, jako když dám při vrácení do automatu láhev obráceně a pás mi ji vyhazuje zpět.
Jen málokdy se mi v diskuzích objeví někdo pod svým pravděpodobně pravým jménem a navíc s fotografií. Pokud je to skutečně pravá osoba, potěší mne to, protože pak je to ta poctivá výměna názorů. Jedním takovým byl v mém minulém blogu Dalibor Štys, který se vyznal z víry v analytickou chemii.
Jsou náměty na dobrý blog, které mi dlouho leží v hlavě a já odkládám je zpracovat. Podvědomí mi říká, že ještě nepřišla pravá chvíle na zveřejnění. A najednou tu je.
Se zájmem jsem si přečetl zajímavý postřeh „Revoluční kýč, nebo změna mentální mapy“ od publicisty Pavla Kopeckého o protibabišovské demonstraci na Letné. Oslovoval demonstranty a ptal se na důvod jejich účasti. Jeho článek oceňuji pro jeho objektivnost i závěry, které vyvozuje po osobní účasti na demonstraci.