Dětská obezita začíná být problémem. Přechází do dospělého věku a přinese nemalé náklady zdravotních pojišťoven, protože se k ní přidružují další choroby. Ve včerejším Radiožurnálu jsem zaslechl, jak s ní hodláme bojovat. Vypíšeme projekty a zainteresujeme pediatry.

V boji proti kouření jsme zaznamenali velké vítězství a v restauracích už si nezakouříte. V boji s dětskou obezitou prohráváme a neustále nám roste počet dětí s nadváhou. Přitom bychom měli začít už od předškoláků zákazem konzumace sladkostí ve školkách. Je pravidlem, že děti o svých svátcích a narozeninách berou sebou do školky sáček sladkostí, aby je s ostatními dětmi oslavily. Učitelky to tolerují, mlsající děti nemluví a je chvilku klid. Také jsou sladkosti oblíbenou cenou při různých soutěžích a to nejen ve školkách a školách, ale i veřejných soutěžích a sportovních akcích. Zakázat to by nebylo problémem, s kuřáky se také nikdo nemazlil. U školáků se stále více rodičů nenamáhá ráno dětem přichystat svačiny a tak dostanou peníze, aby si něco koupily. Při svém ranním nákupu často vidím, že je to petláhev kofoly a sušenky. Co nabízejí automaty ve školách, o tom se už také dost napsalo. A pokud by si děti mohly volit obědy ve školách, střídaly by se hranolky s kečupem či majonézou s hamburgery. Takže shrneme-li to, boj s obezitou nás bude stát miliony a obézních dětí nám bude přibývat. Vidím to na marný boj.

Co na to jít trochu jinak. Před letními prázdninami se pro děti hodí každá koruna. Letní tábory, dovolené s rodiči a maminky po nich konstatují, že děti přes prázdniny nějak více povyrostly a budou potřebovat nové oblečení. Pokud by zdravotní pojišťovny přehodnotily své příspěvky na prevenci a před prázdninami vyplatily rodičům dětí bez nadváhy tisícikorunu, v rámci konkurence to může být i více, určitě by počet dětí s nadváhou klesl více, než po různých projektech na snížení obezity u dětí či dalším zatěžováním pediatrů. Myslíte snad, že by to byla diskriminace dětí s nadváhou?

Pro zdravotní pojišťovny je jednoduchou záležitostí určit podle věku a výšky dítěte jeho správnou váhu. V průběhu května by se obětovala jedna hodina tělocviku a tělocvikář by za dozoru zástupce školy a rodičů dítě změřil, zvážil a až by to bylo provedeno u všech žáků, údaje by byly odeslány příslušné zdravotní pojišťovně. Ta by je zpracovala, tolerovala by ze stanovené váhy desetiprocentní odchylku nahoru a rodičům poslala peníze na účet. Těm, co by ho neměli, by peníze vyplatila na pokladně. Máme asi 800 tisíc školáků a 700 tisíc by asi na příspěvek dosáhlo. Přinesla-li by tato akce dobrý výsledek, náklady by se zdravotním pojišťovnám do budoucna vrátily, protože dětská obezita většinou přechází v obezitu dospělých se všemi komplikacemi, které obezitu celoživotně doprovázejí.

Co takhle tento nápad napřed realizovat v jednom z krajů naší republiky, po třech letech vyhodnotit výsledky a pokud by byly v porovnání s ostatními kraji uspokojivé, prosadit ho celoplošně. Sám nevidím jinou možnost boje s dětskou obezitou. U dospělých by se dala zavést daň z nadváhy, ale asi by to neprošlo parlamentem. Ale předložit návrh by ti hubenější poslanci mohli alespoň zkusit.