Radiožurnál mi dělá zvukovou kulisu, když se rozhodnu uvařit si oběd sám. Po zapnutí jsem zprvu myslel, že mluví o dění v USA, do minuty jsem se dověděl, že se jedná o hrůzný čin v ostravské nemocnici. Když jsem si sedl k hotovému obědu, byl už identifikován střelec i to, že už se od něj nedovíme to nejdůležitější sděleni PROČ?

Odpoledne pátrám na internetu po podrobnostech. Zatím pouze samé dohady, přesto nacházím jednu směrodatnou, které rozumím: ‚Vzal si do hlavy, že je těžce nemocný,‘ říká jeho šéf. Je to v názvu mnoha titulků. Rozumím tomu. Manželka několik let chodila s bolestí břicha ke svému praktickému lékaři, kterého nenapadlo, že by se mohlo jednat o abdominální anginu. Tak si ji dotrpěla až do smutného konce. Byla mírná, poslušná a důvěřivá. Být rozhodná a odvážná, vzala by nakonec nelegální „browning“, který měla po otci, a šla by si to s lékařem vyřídit. Mohla by si na něj vzít i legální kulovnici, která ji doma nějaký čas zůstala po zemřelém manželovi a ze které uměla střílet, ta se však nevejde do kabelky.

Pro mne je teď důležitý výsledek soudní pitvy. Ten by měl prozradit, zda skutečně střelec trpěl závažnou bolestivou chorobou a střílel ze zoufalství, či to byl jeho blud a střílel z pomatenosti. Pokud trpěl skutečnými bolestmi, tak to bude veliký průšvih. Postup při jeho zjištění bývá ten, že se napřed přemýšlí, zda je možné ho ututlat a s pravdou se jde ven, jen když to nejde. Proto by střelcovo tělo mělo být okamžitě odvezeno do Prahy a soudní pitvu by měl provést přední odborník. U ní by měli být přítomni alespoň dva přednostové katedry soudního lékařství mimopražských fakult včetně zkušeného policejního patologa. Bude nutno zodpovědět otázku, zda vrah neprožíval bolesti z nezjištěné choroby.

V této chvíli nevím, do kterého bodu vyšetřování dospělo. Pokud bude tisková konference, měli by novináři neústupně trvat na zodpovězení otázky, jak dopadla soudní pitva, co při ní bylo zjištěno a kdo ji provedl. Včetně toho, že si později neoficiálními cestami ověří pravost odpovědi.

Dodatek příštího dne ráno:
Jen několik otázek, nad kterými přemýšlím:
Stala by se tato tragédie, kdyby existovala instituce, na kterou by se člověk, který má dojem, že ho lékaři neléčí, mohl obrátit a ta by neprodleně přešetřila jeho stížnost?
Pokud existuje, byl ošetřujícími lékaři informován, že se na ni může obrátit?
Pokud by existovala a stěžovatel by musel povinně osobně přijít, jistě by měla velmi zkušené pracovníky, kteří by měli čich na to, že pacient opravdu pomoc potřebuje a vyloučila by psychicky nemocné, které bude nutno léčit, aby jednou nevystříleli celou čekárnu.
Pokud neexistuje, měla by se zřídit?

Pořád mne něco napadá, takže dodatek ve čtvrtek 12. 12. 2019 ráno:
Na kopii pitevního protokolu má nárok matka střelce. Doporučuji jí, ať si o ni zažádá. Jakou asi bude mít cenu pro investigativní novináře?