Konec šílenství?
Komentář k podpisu nové smlouvy Start presidenty Obamou a Medvěděvem. Vyšlo v Právu 13.4.2010
Přesně před čtvrt stoletím, v roce 1985 svět oslavoval stoleté výročí jednoho z nejvýznamnějších fyziků Nielse Bohra, který vytvořil základy našeho chápání světa atomů a jader, ale též jako první pochopil nebezpečí jaderných zbraní pro samotnou existenci lidstva. V roce 1985, tedy 40 let po výbuchu Hirošimské jaderné bomby, bylo v arsenálech obou supervelmocí nashromážděno kolem 60 000 jaderných hlavic, některé až stokrát, dokonce i tisíckrát silnějších a ničivějších, než byly bomby, svržené na Hirošimu a Nagasaki. Doktrína generálních štábů obou supervelmocí měla výrazné pojmenování: Mutual Assured Destruction – tedy vzájemné zajištěné zničení. V hantýrce amerických vojenských štábů se používala zkratka MAD, což anglicky znamená šílený.
Byla to případná zkratka: Jak jinak totiž nazvat vojenskou doktrínu, jejímž strategickým cílem bylo vzájemné zajištěné zničení? Často bylo dodáváno: zničení úplné, nejlépe několikanásobné!
V roce 1985 k významnému borovskému jubileu jsem napsal článek, který byl uveřejněn v řadě velkých západních deníků, pod názvem: Otevřené světy Nielse Bohra a Andreje Sacharova a přežití lidstva v epoše jaderných zbraní.
Niels Bohr byl totiž první z velkých myslitelů, který si již krátce po skončení druhé světové války uvědomil, jaké nebezpečí představují jaderné zbraně pro samotnou existenci lidstva, a prosazoval ve svém proslulém otevřeném dopise Spojeným národům vytvoření Otevřeného světa.
O dvacet letech později se k Bohrově výzvě přidal druhý geniální vědec, který vyrůstal ve zcela jiných podmínkách a který též, stejně jako Niels Bohr, významně přispěl k vytvoření jaderných zbraní. Byl to Andrej Sacharov. Sacharov podporoval Bohrovu myšlenku Otevřeného světa. Dodával však, že Bohrův Otevřený svět nelze uskutečnit bez respektování základních lidských práv a občanských svobod. Jejich význam mohl Bohr, který vyrůstal ve svobodném a mírumilovném Dánsku, stěží plně pochopit.
Doufám, že při podpisu smlouvy START minulý týden oba státníci vzpomenuli obou velkých géniů Nielse Bohra a Andreje Sacharova, kteří jako první prosazovali myšlenku otevřeného světa.
Protože jsem měl to štěstí a výsadu oba velké muže osobně poznat, dovoluji si jejich jménem oběma státníkům poděkovat za pochopení nezbytnosti této dohody i za odvahu svůj podpis pod smlouvou START v Praze připojit. Pro přežití lidstva!
Věřím, že Praha se stane novým, symbolickým milníkem pro další rozvoj světových vztahů, které budou charakterizovány ne zkratkou MAD, ale slovy rozum, důvěra, spolupráce a pochopení.
Co však dělat s ohromným množstvím štěpných materiálů v jaderných zbraních, které byly s ohromnými náklady vyrobeny? Položil jsem tuto otázku Andreji Sacharovovi při jednom z našich setkání v roce 1987. Sacharov se usmál a odpověděl starým ruským příslovím: „Perekujem meči na oraly. (Překováme meče na pluhy). Můžeme spálit uran a plutonium v jaderných reaktorech a proměnit je v energii, kterou lidstvo tolik potřebuje. Technicky to není žádný problém.“ A během několika okamžiků na kousku papíru odhadl, kolik desítek let by mohly jaderné elektrárny vyrábět elektřinu z materiálů, které jsou uloženy v jaderných bombách. Možná že summit, který včera začal ve Washingtonu, pomůže vyřešit i tyto problémy.
Přesně před čtvrt stoletím, v roce 1985 svět oslavoval stoleté výročí jednoho z nejvýznamnějších fyziků Nielse Bohra, který vytvořil základy našeho chápání světa atomů a jader, ale též jako první pochopil nebezpečí jaderných zbraní pro samotnou existenci lidstva. V roce 1985, tedy 40 let po výbuchu Hirošimské jaderné bomby, bylo v arsenálech obou supervelmocí nashromážděno kolem 60 000 jaderných hlavic, některé až stokrát, dokonce i tisíckrát silnějších a ničivějších, než byly bomby, svržené na Hirošimu a Nagasaki. Doktrína generálních štábů obou supervelmocí měla výrazné pojmenování: Mutual Assured Destruction – tedy vzájemné zajištěné zničení. V hantýrce amerických vojenských štábů se používala zkratka MAD, což anglicky znamená šílený.
Byla to případná zkratka: Jak jinak totiž nazvat vojenskou doktrínu, jejímž strategickým cílem bylo vzájemné zajištěné zničení? Často bylo dodáváno: zničení úplné, nejlépe několikanásobné!
V roce 1985 k významnému borovskému jubileu jsem napsal článek, který byl uveřejněn v řadě velkých západních deníků, pod názvem: Otevřené světy Nielse Bohra a Andreje Sacharova a přežití lidstva v epoše jaderných zbraní.
Niels Bohr byl totiž první z velkých myslitelů, který si již krátce po skončení druhé světové války uvědomil, jaké nebezpečí představují jaderné zbraně pro samotnou existenci lidstva, a prosazoval ve svém proslulém otevřeném dopise Spojeným národům vytvoření Otevřeného světa.
O dvacet letech později se k Bohrově výzvě přidal druhý geniální vědec, který vyrůstal ve zcela jiných podmínkách a který též, stejně jako Niels Bohr, významně přispěl k vytvoření jaderných zbraní. Byl to Andrej Sacharov. Sacharov podporoval Bohrovu myšlenku Otevřeného světa. Dodával však, že Bohrův Otevřený svět nelze uskutečnit bez respektování základních lidských práv a občanských svobod. Jejich význam mohl Bohr, který vyrůstal ve svobodném a mírumilovném Dánsku, stěží plně pochopit.
Doufám, že při podpisu smlouvy START minulý týden oba státníci vzpomenuli obou velkých géniů Nielse Bohra a Andreje Sacharova, kteří jako první prosazovali myšlenku otevřeného světa.
Protože jsem měl to štěstí a výsadu oba velké muže osobně poznat, dovoluji si jejich jménem oběma státníkům poděkovat za pochopení nezbytnosti této dohody i za odvahu svůj podpis pod smlouvou START v Praze připojit. Pro přežití lidstva!
Věřím, že Praha se stane novým, symbolickým milníkem pro další rozvoj světových vztahů, které budou charakterizovány ne zkratkou MAD, ale slovy rozum, důvěra, spolupráce a pochopení.
Co však dělat s ohromným množstvím štěpných materiálů v jaderných zbraních, které byly s ohromnými náklady vyrobeny? Položil jsem tuto otázku Andreji Sacharovovi při jednom z našich setkání v roce 1987. Sacharov se usmál a odpověděl starým ruským příslovím: „Perekujem meči na oraly. (Překováme meče na pluhy). Můžeme spálit uran a plutonium v jaderných reaktorech a proměnit je v energii, kterou lidstvo tolik potřebuje. Technicky to není žádný problém.“ A během několika okamžiků na kousku papíru odhadl, kolik desítek let by mohly jaderné elektrárny vyrábět elektřinu z materiálů, které jsou uloženy v jaderných bombách. Možná že summit, který včera začal ve Washingtonu, pomůže vyřešit i tyto problémy.