Tento článek vyšel 7.4.2010 v MFdnes. Můj původní název byl Jaderná renesance a parlamentní volby.

Viděl jsem v ruské televizi podrobný záznam o nedávné návštěvě premiéra Putina v Indii. Podepsal kontrakty na dodávky Indii na celkovou částku přesahující 10 miliard dolarů. Mimo jiné podepsal i dohody o dodávce Indii 16 (sic!) tlakovodních reaktorů, o kterých Putin řekl, že podle MAAE patří vůbec k nejbezpečnějším na světě.

Rusko-indická dohoda dobře ilustruje trend, o kterém píši již řadu let a který zkráceně nazývám renesancí jaderné energetiky. Firem, schopných vyrábět velké jaderné elektrárny není na světě mnoho. Lze je spočítat na prstech jedné ruky. Jednou z nich je například francouzská firma AREVA, která má zřejmě tolik objednávek, že velkým tempem nabírá nové zaměstnance. Vicepresident této firmy mi nedávno řekl, že ke splnění objednávek musí firma přijímat ročně kolem 8000 nových pracovníků. Tedy každou hodinu nového zaměstnance! Dobrý způsob bojovat proti nezaměstnanosti páni politici! Mnohem účinnější než šrotovné!

Udělám v této souvislosti dvě poznámky: čím déle naše země váhá s rozhodnutím o výstavbě nového jaderného bloku či bloků, tím obtížnější bude nalézt vhodného výrobce a tím nákladnější bude výstavba nových JE. Je to přirozená reakce trhu na nedostatek výrobních kapacit a velké množství nových objednávek.

V této souvislosti chci naším voličům připomenout, čí vláda uzavřela dohodu o tom, že nebude rozhodovat o výstavbě nových bloků. Byla to bohužel vláda Mirka Topolánka a strana, která ji k této dohodě dotlačila, byla strana Zelených, která se dnes znovu snaží dostat do parlamentu a dokonce získala podporu řady významných českých intelektuálů.

Obávám se, že pokud se Zelení znovu dostanou do parlamentu a budou hrát úlohu pověstného jazýčku na vahách při sestavování další vlády, může to znovu vést k obstrukcím a kontraproduktivním a nebezpečným kompromisům.

Jak nebezpečné je svěřit Zeleným ministerstvo životního prostředí jsme viděli v uplynulých týdnech a dnech, kdy musel parlament velmi urgentně korigovat zákon o fotovoltaických elektrárnách, které by v nastavení, které bylo MŽP připraveno, mohl nejen zruinovat naše finance, ale i přivézt k vážné nestabilitě naší elektrorozvodné sítě.

Má druhá poznámka se netýká zelených, ale našich velkých privatizátorů. Jedním z důvodů, proč se Rusko orientovalo v sedmdesátých a osmdesátých letech na výstavbu reaktorů Černobylského typu, ač byla dobře známa jejich nestabilita a nebezpečnost, byla neschopnost sovětského průmyslu vyrábět moderní a bezpečné JE typu VVER 440 a VVER 1000. Rusko velice ochotně předalo jejich výrobu Československu. Závod Škoda Jaderné strojírenství vyrobil celkem 24 jaderných bloků VVER (21 typu VVER-440 a 3 typu VVER-1000). Na tento výkon může být naše země právem hrdá.

Méně hrdá však můžeme být na tu skutečnost, že v uplynulém desetiletí byla tato pýcha – či jedna z průmyslových pých – naší země – privatizována a že ji koupil gruzínský průmyslník. Údajně za zcela směšnou částku necelých 500 mil Kč, aby ji obratem se ziskem prodal jedné ruské bance. Vím o českém uchazeči v tomto tendru, který bohužel neuspěl. Tento strategický průmysl tedy ČR majetkově, i když ne fyzicky, ztratila. Miliardové zisky z obřích zakázek tedy zase půjdou do zahraničí. Nezabránil tomu ani náš rozhádaný parlament, ani naše slavně-neslavné vlády.

Díky našim politikům tedy zisky – nebo jejich velká část – z nového jaderného boomu nepůjdou do našich kapes, ale poputují zase do zahraničí.
Občané, mějme i toto na vědomí, až půjdeme koncem května k volbám.