Je únavnou notorietou žehrat na neschopnost naší vlády řešit současnou pandemickou situaci a nemá smysl doplňovat dlouhý seznam trestuhodných selhání, díky kterým se naše země řadí mezi nejvýkonnější zabijáky vlastních občanů. Nevím, zda vláda vůbec tuší, že každému z nás svědčí právo brát se o své vlastní štěstí a štěstí své rodiny. A vedle toho právo na ochranu života a zdraví, jakož i – mimo jiné – důstojnosti. A k tomu občanský zákoník doplňuje, že nikdo nesmí být vystaven nedůstojnému zacházení.
Když minulý týden Ústavní soud zrušil část volebního zákona, rozpoutala se skutečná mediální vichřice a mnozí politici okamžitě přispěchali se svými komentáři. Očekávatelně byli zástupci menších politických uskupení verdiktem potěšeni, naopak předseda nejsilnější parlamentní strany, resp. hnutí, byl pobouřen na nejvyšší možnou míru. Neváhal ve svém televizním vystoupení za největšího satanáše označit předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, a protože jeho píáristi (kteří mu plamenný projev připravili) asi nepochopili fungování této vrcholné soudní instituce, zcela opomněl, že je soud složen z dalších čtrnácti soudců, kteří neskáčou tak, jak si Pavel Rychetský umane (takto to funguje leda v ANO, kde je Andrej Babiš neomezeným vládcem). Ale skutečnost, že pan premiér často mele nesmysly, je notorietou a otrlého mediálního konzumenta to nepřekvapí. Je pouze zarážející, jak vysokou míru neúcty může předseda vlády vůči Ústavnímu soudu projevit, nadto na základě elementární neznalosti.