Předseda pražského kulturního výboru Jan Wolf pronesl po nepravomocném rozhodnutí soudu, dle kterého Slovanská epopej nepatří městu, pozoruhodnou větu, a to že „Hlavní město je se státem asi jediná entita, která se může starat o toto dílo kvalitně, a to nejen po odborné a finanční stránce“, a proto si myslí, „..že soud přijme argumenty města a potvrdí, že Slovanskou epopej vlastní Praha“. Musel jsem se opakovaně přesvědčit, že se nejedná o zastupitele za KSČM, ale KDU-ČSL. Jeho věta má stejnou logiku, jako kdyby tvrdil, že v restitucích nemají být vráceny sbírky rodině Waldesů či Lobkowiczů, protože se přece jedině stát či municipalita může řádně postarat o tak významný majetek. To, že se jedině stát o vše nejlépe postará, tady před několika dekádami tvrdila úplně jiná parta, ke které snad křesťanští politici nepatří..

Tento názor je o to pochybnější, že Praha nebyla schopna za více než 100 let dostát svému slibu a pro Slovanskou epopej vybudovat důstojnou výstavní síň. Namísto toho musel toto jedinečné dílo zachraňovat Moravský Krumlov, obec od Prahy vzdálená stovky kilometrů. A Praha se ani nemůže vymlouvat na desítky let nesvobody (ať již nacistické či komunistické), protože měla po roce 1989 dlouhých třicet let na to, aby svůj závazek naplnila. Místo toho se Praha, již v době aktivní „kulturní“ činnosti pana Wolfa, vážně zabývala myšlenkou, že ze Slovanské epopeje udělá „putovní výstavku“ a pošle ji na dlouhý výlet do Číny, Jižní Koreje, Spojených států amerických a já nevím kam, hlavně aby nemusela umístění dále řešit. A zabila tak i druhou mouchu, protože utuží dobré vztahy s komunistickou Čínou.

Pan radní Wolf se z nedbalé péče o výjimečné dílo usvědčuje i svým aktuálním tvrzením, že se cena Slovanské epopeje odhaduje na deset miliard korun. Potom se ale musím zeptat, proč Praha nechala Slovanskou epopej na cestu do Japonska pojistit jen na částku dvacet pět milionů eur? I velice slabý počtář dovodí, že se jedná o částku diametrálně rozdílnou, než jakou má dle radního Wolfa soubor hodnotu. Pan Wolf je již od listopadu 2014 radním pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví a cestovní ruch. Měl tedy v roce 2017, kdy Slovanská epopej cestovala do Japonska, na její desetimiliardovou hodnotu hlasitě upozorňovat a ne se spokojit s neadekvátní pojistkou, zhruba šestnáctinásobně nižší, než je jím uvedená cena. Na okraj podotýkám, že je samozřejmě nesmysl, aby se za tři či čtyři roky hodnota souboru obrazů takto dramaticky navýšila.

Čili stručně řečeno, Praha se o Slovanskou epopej nikterak kvalitně nestará. Výstavní síň za desítky let nevybudovala, s dílem kupčí v zájmu upevnění vztahů s nedemokratickým režimem a Moravský Krumlov si souboru váží daleko víc než město, kterému je původně Mistr Alfons Mucha hodlal věnovat. Obdivuji trpělivost Johna Muchy, který i přes útoky ze strany některých současných či minulých představitelů města setrvale deklaruje ochotu spojit Slovanskou epopej s díly nesmírné hodnoty z majetku Muchovy nadace a vybudovat v Praze expozici, která v celém světě nemá obdoby. Já už bych se dávno na město reprezentované takovými „kulturními“ představiteli vykašlal…