Předseda komunistů Vojtěch Filip se vyslovil k rozhodnutí Ústavního soudu, který zapověděl zdanění náhrad církevních restitucí: „Pro mě je nejdřív občan a až pak církevní hodnostáři.“ A v této komunistické demagogii vězí jádro pudla.

Pod dubem, za dubem…

Dnes o takových vyjádřeních říkáme, že jsou populistická, Filipova slova však mají marxistickou „přidanou hodnotu“ – přímo z nich čiší třídní nesnášenlivost, čemuž se u komunisty divit nemůžeme. Nenávist vůči movitějším či bohatším, která patří k jejich ideologii, vedla v minulosti komunisty k násilí, které si s tím nacistickým v ničem nezadalo.

Takové ideologické nepodarky nepatří k demokratické výbavě, proto oprávněně tvrdíme, že KSČM není stranou demokratickou, nýbrž extremistickou.

Komunisté se již od devadesátých let snaží zamezit restitucím (všem, nejen církevním), tedy navracení majetku jejich původním majitelům. Bylo a je jim proti mysli, že by se stav společnosti měl vrátit před únor 1948, kdy proměnili svou předchozí moc v likvidaci zbytků demokracie třetí republiky. Když jim tažení proti restitucím nevyšlo, měli tu drzost navrhnout zdanění finanční náhrady za majetek, který se církvím nemohl vrátit. Jinak řečeno, komunisté napřed vlastníky okradli a poté chtěli znovu okrást již okradené zdaněním náhrad.

„Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, pod dubem za dubem, tam tě oškubem…“ pojmenoval Zdeněk Svěrák komunistickou politiku v písničce pro pohádku Lotrando a Zubejda.

Kradli nacisti, komunisti i dnešní vláda

V Listině základních práv a svobod stojí: „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.“ A článek jedna Ústavy ČR říká: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“

Komunistické požadavky jdou proti české ústavě a jejímu smyslu, což nyní potvrdil Ústavní soud. Za zvlášť nechutné mají zdanění náhrad někteří demokratičtí politici, obzvlášť ve vztahu k Židovské obci. „Napřed jim vzali majetek nacisti, pak komunisti a nyní se o to pokusila dnešní vláda,“ připomněl výstižně Jan Bartošek, předseda poslaneckého klubu KDU-ČS.

„Dodatečné snížení náhrady za křivdy způsobené komunistickým režimem míří proti základním principům demokratického právního státu založeného na svobodách a úctě k právu člověka… Zákonodárce tím porušil princip právní jistoty, důvěry v právo a jeho předvídatelnost a ochrany nabytých práv, jakožto stěžejní princip demokratické společnosti ve smyslu článku jedna odstavce jedna Ústavy České republiky… Podle Ústavního soudu nešlo o čestný úmysl naplnit státní pokladnu, ale fakticky o něco jiného,“ řekl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.

Utilitarismus versus demokracie

Toto vyjádření Ústavního soudu je velmi důležité, ze dvou důvodů. Za prvé tím soud vyjádřil, že dodatečné snížení finanční náhrady za křivdy způsobené komunistickým režimem míří proti principům demokratického právního státu. Za druhé: komunistům při jejich současném pokusu o krádež pomáhaly strany, které ve své ideologii nemají třídní boj a diktaturu proletariátu.

Představitelé ANO, ĆSSD a SPD se vymlouvají různými způsoby. Nemohou se však vyhnout faktu, že o zdanění náhrad rozhodli, aniž by měli v ruce analýzu, jež by prokazovala, že církvím má podle předchozího rozhodnutí stát zaplatit víc peněz, než by stály majetky, které se nemohly vrátit. Neměli ani žádný kvalifikovaný odhad, rozhodovali se jen podle momentální politické situace, pocitů a dojmů.

ANO a ČSSD potřebují komunisty, aby podrželi jejich menšinovou vládu. A extremistická SPD má populismus a nenávist vůči jakýmkoli odlišnostem zakódovanou v DNA. To je jediný skutečný důvod, proč tyto politické subjekty hlasovaly pro zdanění náhrad za nenavrácený majetek.

Máme zde politické strany, které samy sebe deklarují jako demokratické (včetně SPD), ale které jsou ochotné z utilitárních důvodů porušit pravidla demokratického právního státu, formulovaná naší ústavou. A nad tím bychom se měli zamýšlet nejen nyní, po rozhodnutí Ústavního osudu, ale pořád, zvláště před volbami, chceme-li demokratickým státem zůstat i nadále.


Článek vyšel v revue Babylon