„Zatím ne úplně,“ je odpověď Světového kongresu ekonomů specializujících se na zdraví a zdravotnictví, „ještě potřebujeme pokračovat ve výzkumu“. Tato skromnost světové akademické špičky je povzbudivá. Povzbudivé však není, že se ekonomové snaží psát recept na reformu zdravotnictví sami, na základě svého teoretického a empirického výzkumu. Uznávají sice, že musí výsledky výzkumu a recept na reformy přetlumočit politikům a vládním úředníkům a případně i recept přizpůsobit existujícím politickým omezením. Zarážející ale je, že lékaři, manažeři nemocnic a další zdravotnický personál jsou v přípravě receptu na reformu pro akademické ekonomy pouze objektem výzkumu (a reformy) a ne rovnocenným partnerem.

Co nového nabízí ekonomický výzkum pro zdravotnictví

Je nesporné, že ekonomický výzkum v posledních letech dokázal podrobně popsat a teoreticky i empiricky vysvětlit fungování zdravotního systému. Ekonomové se také snaží vysvětlit, jakými konkrétními změnami ve financování, odměňování, organizaci a regulaci ve zdravotním systému je možno zlepšit kvalitu a dostupnost zdravotní péče, zvýšit produktivitu a snížit náklady, a přispět tak ke zdraví, finanční jistotě a spokojenosti občanů. Díky ekonomům dnes existuje spousta studií s důkazy proč některé zdravotní systémy fungují lépe a jiné hůře podle různých hledisek jako například kvalita, dostupnost a náklady péče a spokojenost pacientů. Počet akademických ekonomů a studií představených na světovém kongresu ekonomie zdraví a zdravotnictví minulý týden v Pekingu byl rekordní a počítal se na tisíce.

Některé nové poznatky jsou překvapivé a mohly by ve zdravotnictví pomoci ke zlepšení fungování státu i trhu. Nové studie například potvrzují, že Američané sice mají výběr mnoha různých zdravotních pojišťoven a pojistek, ale nerozumí rozdílům mezi pojišťovnami a nabízenými pojistkami. Studie Michaela Keana (oceněná letošním světovým kongresem) to podrobně dokumentovala na případě amerických seniorů, kteří se často zcela zbytečně připojišťují a utrácejí peníze aniž by získali jakékoliv výhody ve srovnání s programem medicare, který mají zdarma. Empirický výzkum také naznačuje, že neschopnost racionálně porovnat nabídky pojištění má na občany finanční dopad, nikoliv ale dopad ve výsledcích péče (jako třeba úmrtnost při srovnatelné diagnóze za srovnatelných podmínek). Za srovnatelných podmínek však Američané bez zdravotního pojištění podle nového výzkumu vykazují vyšší úmrtnost než ti s pojištěním.

Další studie dokazují, že se pacienti nemohou orientovat nejen mezi zdravotními pojišťovnami ale ani mezi zdravotními zařízeními. Informace potřebné ke srovnávání, včetně údajů o kvalitě a cenách prováděných lékařských úkonů, nejsou volně dostupné.

Poměrně nečekaným empirickým zjištěním také je, že v některých zemích, včetně Německa a Francie, jsou státní nemocnice výkonnější než nemocnice soukromé. Vysvětlením je, že na rozdíl od státních nemocnic si soukromé nemocnice ve snaze o zisk vyjednávají vyšší ceny. Ze zatím neznámých důvodů nabídka finanční prémie nemocnicím za zlepšení výkonnosti nevedlo k měřitelným výsledkům v Německu, USA ani Číně.

Vyhodnocení výsledků péče na základě informací vykazovanými s odstupem času pacienty odhaluje v různých zemích velké rozdíly mezi nemocnicemi. Tyto rozdíly však nesouvisejí s typem vlastnictví (soukromé, státní či jiné) nebo s náklady vynaloženými ve srovnatelném prostředí na srovnatelnou péči.

Zainteresovaností zdravotnického personálu ke spokojenosti pacientů?

Tvrdým oříškem je pro ekonomy hledání způsobu, jak nejlépe zainteresovat zdravotnický personál a další účastníky ve zdravotnickém systému na dosažení co nejlepšího zdraví a spokojenosti občanů s co nejnižšími náklady. Zatím se nedaří ani nalézt způsob, jak efektivně zainteresovat lékaře a zdravotní zařízení na poskytování kvalitní zdravotní péče.

Ekonomové se shodnou, že přiměřené zdravotní poplatky, odměňování podle určitých kritérií souvisejících s vykonávanou péčí, a dohled nad výkony zdravotnického personálu a zařízení jsou klíčové pro zainteresovanost ve prospěch pacienta. Nesprávné nastavení však může mít dalekosáhlé negativní důsledky. Příkladem je zavádění zdravotních poplatků bez přiměřeného zastropování a výjimek pro chudé v rozvojových zemích v 90. letech.

Ekonomové v tomto směru čelí mnoha těžkostem. Pojem „kvalita“ se v oblasti zdravotní péče ekonomům těžko definuje. Přiměřenost a ceny péče se ve zdravotnictví těžko srovnávají. Náplň práce lékařů a lékařských zařízení je natolik komplexní, že posuzovat jejich produktivitu a výkony prostřednictvím statistických dat může být zavádějící.

Naneštěstí pro ekonomy, empirický výzkum ukazuje, že lékaři a ostatní zdravotnický personál se často chovají jinak, než by odpovídalo ekonomickým zákonitostem. Špičkový ekonomický výzkum v oboru zdravotnictví označuje chování zdravotnického personálu a vztahy mezi manažery a lékaři ve zdravotních zařízeních za velkou neznámou („black box“). Je zřejmé, že kromě finančních motivů ovlivňují práci lékařů také jiné faktory, o kterých ekonomové zatím mnoho neví.

Empirický výzkum dokonce srovnává situaci pacientů ve zdravotním systému s nákupem v obchodním domě se zavázanýma očima. Rozpoznají kalhoty od košile. O jejich vhodnosti a kvalitě však mají jen vzdálenou představu a cenu se doví až u pokladny při ukončení nákupu.

Kdo bude mít recept na reformu zdravotnictví?

Akademičtí ekonomové znají mnoho důležitých přísad. Měli by si však přiznat, že na vytvoření receptu na úspěšnou reformu zdravotnictví nestačí. Potřebují spolupracovat s lékaři.

Společně s lékaři by se také akademičtí ekonomové měli snažit lépe pochopit a zohlednit preference a potřeby občanů, včetně potřeby lehce dostupných a jednoznačných informací a ochrany.

Takto pak budou moci lépe přesvědčit občany o podstatě a předpokládaném dopadu navrhovaných změn ve zdravotnictví a zprůchodnit potřebné reformy politicky.



Mezi akademickými ekonomy nabízí zajímavý pohled na zdravotnictví Prof. Uwe Reinhardt