Průměrný Američan si teď naříká více než kdykoliv v historii průzkumů veřejného mínění. A Číňané patří k těm nejoptimističtějším lidem na Zemi. Jak je to možné? A k čemu to povede?

Pesimismus v USA

Přes 80% dotázaných v současných průzkumech veřejného mínění v USA vyjadřuje nespokojenost s vývojem Ameriky. Nevyšší procento v historii Gallupova průzkumu. Křivka nespokojenosti stoupá pozvolně od konce roku 2001, kdy bylo s vývojem Ameriky nespokojeno jen 30% Američanů. Nespokojenost narůstá rychleji v posledních 12 měsících. Zklamání z dosavadních výsledků vojenského nasazení v Iráku a Afganistánu, stagnace národního hospodářství, růst cen benzínu, klesající ceny nemovitostí i akcií, stagnující příjmy většiny, obavy z možného odlivu pracovních míst do rozvojových zemí, rostoucí poplatky a nejistoty okolo zdravotního pojištění, finanční neudržitelnost penzijního systému, a nezlepšující se situace ve veřejných školách patří k mnoha uváděným důvodům.

Víru v americký sen začíná vytlačovat nespokojenost s prohlubující se propastí mezi vyššími a nižšími příjmovými skupinami. Průměrný Američan se sice moc nemračí ani nenadává, dokonce je podle průzkumu i jakž takž spokojen s momentální finanční situací vlastní rodiny. Pohled zblízka však odhalí sílící obavy o budoucnost Ameriky. Obavy, že doba americké dominance ve světě končí.

Tyto obavy jsou spíše reflexí mediálních obrazů než hlubších ekonomických nebo geopolitických analýz. Katastrofické úvahy se dobře prodávají. Hlasy umírněných analytiků v médiích zanikají.

Nespokojených (Dissatisfied) v USA přibývá


Optimismus v Číně

Na protějším břehu Tichého oceánu, většina dotázaných Číňanů vyjadřuje spokojenost a optimismus. Průměrný Číňan je spokojen s rostoucími příjmy a příležitostmi výdělku i zábavy. Dokonce i chudí Číňané v zaostalých vesnicích daleko od lesku Pekingu a Shanghaje vyjadřují v průzkumech (i těch neoficiálních) spokojenost, že je postaráno o jejich stravu a oblečení a že se jejich děti dostanou na střední školu a mají šanci získat zaměstnání ve městě.

Podle mezinárodních srovnání vyjadřují odpovědi Číňanů nadprůměrnou míru optimismu. Mnozí zatím marně touží po vlastním autě, lepším životním prostředí nebo rychlejších reformách. Někteří si stěžují na úředníky místních vlád. Zdá se však, že věří, že se jejich život a život jejich dětí zlepšuje a že se bude dále zlepšovat. Vlastenecky také věří, že Čína se znovu prosadí jako světová mocnost. Spokojenost a optimismus Číňanů se zdají být reflexí cílené patriotické výchovy a hluboce zakořeněné tendence nepochybovat. Z ekonomického pohledu je jejich optimismus v souladu s analýzami skutečnosti a reálného vývoje.

Kam tyto národní sentimenty směřují?

V Americe asi k většímu populismu. Sliby velkých změn asi získají podporu voličů v nadcházejících prezidentských volbách. Otázkou bude, zda se podaří prosadit změny rozumné, jako třeba zjednodušení daňového systému, posílení zodpovědnosti aktérů na finančních trzích, reformy ve zdravotnictví a školství, a důchodové a další potřebné reformy, anebo zda půjde o změny směrem k rostoucímu protekcionismu a k ústupkům nejrůznějším zájmovým skupinám.

V Číně asi k většímu nacionalismu. Vlastenecké nadšení může být prospěšné při prosazování dalších reforem, které jsou potřebné pro pokračující rozvoj Číny. Díky silnému vlastenectví se zájmy jedince budou dále přizpůsobovat zájmu celého národa (asi však méně extrémně než v minulosti viz předchozí článek na mém blogu) a nedostatky se budou jevit jako přechodné a malé v kontextu velkoleposti dosaženého hospodářského úspěchu a budoucnosti. Za podmínky, že vládní politiky budou prosazovat své současné ideály harmonické společnosti, výsledky budou pro většinu Číňanů pozitivní. Vliv nacionalismu se však může zvrtnout. Zvláště v případě, že se Čína bude cítit neoprávněně kritizována a napadána. Nehledě na motivy kritiků Číny, čínská veřejnost má mnohem větší tendenci otočit se proti světu než proti vlastní vládě.